8.kapitola

5. leden 2012 | 19.10 |

 Ukázalo se, že jsem sem mýlila o místní policii, která se skládala z jednoho muže a psa. Když jsme se Dimitrij a já vrátili do motelu, viděla jsem blikající červená a modrá světla na parkovišti a několik kolemjdoucích se snažilo zjistit, co se děje. "ukázalo se celé město" řekla jsem. Dimitrij si povzdechl" tys prostě něco musela říct recepčnímu, že jo? " Zastavili jsme opodál, skryti ve stínu budovy. "Myslela jsem, že by tě to mohlo Zpomalit. " " zpomalí nás to teď a Sydneyno auto je pryč, to je aspoň dobrá zpráva. Moje předchozí domýšlivost zmizela. " Je to tak? Ztratili jsme naše auto? "Ona by nás neopustila, ale byla dost chytrá na to, aby utekla policii"

Otočil se a prohlížel si město a hlavní silnice. " Tak pojď. Musí být někde blízko. A policie by mohla ve skutečnosti začít prohledávat okolí, pokud si myslí, že je bezbranná dívka v nebezpečí"
Dimitrijovi instinkty o Sydney byli pravdivé. Asi po míli z města jsme spatřili CR-V na silnici. Motor neběžel, byla t,a, ale viděla jsem dobře, abych poznala loussiovanou desku. Šla jsem k oknu na straně řidiče a zaklepala na sklo. Uvnitř sebou Sydney trhla. Pak stáhla okénko a tvářila se nevěřícně. "Co jsi to udělala,.. no nevadí-.... Neobtěžuj se--- nastupte do auta. " Dimitrij a já jsme vyhověli. Připadala jsem si jako zlobivé dítě pod jeho nesouhlasným pohledem. Teprve po tom, co řídila několik mil, zastavila. Vypnula auto a obrátila se ke mně na zadní sedadlo. "Ty si utekla, že jo? "
" Jo, ale mám to-" Sydney zvedla ruku,abych byla ticho. "Ne, ne zatím ne. Přeju si, aby tvůj odvážný útěk nevzbudil všechny orgány. " "já taky" řekl Dimitrij. Zamračila jsem se na oba dva. "Hej, vrátila jsem se , ne ? " Dimitrij posunul obočí, jestli se má zřejmě ptát, jestli to bylo dobrovolně. " a teď vím, co musíme udělat, abychom pomohli Lisse.
" Co máme dělat "řekla Sydney " Je najít bezpečné místo k pobytu" " Stačí jít zpátky do civilizace a najít hotel Jeden s donáškou na pokoj. Můžeme z toho mít naší operační základnu a zároveň pracovat na dalším plánu. " " Zkoumali jsme město" řekla "nemůžeme jít na nějaké náhodné místo - alespoň ne v blízkosti.Pochybuju o tom, ale mohli začít hledat moje autol. Pokud mají i naše popisy dostane se to ke státní policii a pak k alchymistům a pak k..." "Uklidni se" řekl Dimitrij a pohladil jí po paži. Nebylo to nijak intimní, ale přesto jsem cítila slabou závist. "Nevíme co se děje, proč prostě nezavoláme Abemu? "
"Jo" řekl nevrle"To je přesně to, co chci. Říct mu, že jsem pokazil plán za méně než dvacet čtyři hodin. " "No"řekla jsem " pokud se budeš cítit lépe, tak ten plán se změnou stejně-" "buď zticha"odcekla. "Oba. Musím přemýšlet"
Dimitrij a já jsme si vyměnili pohledy, ale mlčeli jsme.

Když jsem mu řekla způsob, jak pomoct Lisse, byl zaujatý. Věděla jsem, že te´d chce podrobnosti, ale teď jsme museli čekat na Sydney.

Ona se obrátila na světlo a zkoumala mapy. Po chvíli je zase složila a koukala před sebe. Nemohla jsem vidět její tvář, ale měla jsem podezření, že se mražila. Konečně, povzdechla si žalostným způsobem a nastartovala auto. Sledovala jsem jí, jak píše do GPS Alstwood západní Virginie.
" Co je to Alstwood? " zeptala jsem se zklamaná, že tam nena´tukala něco jako Atlantic city. "NIc" řekla a jela zpátky na silnici. " Ale je to nejbližší místo kam můžeme jet a GPS nám ukáže cestu. " Projíždějící auto reflektorů krátce osvítilo Dimitrijovu tvář z profilu a viděla jsem zvědavost na jeho tváři taky. Tak. Nebyla jsem jediná. GPS ukazovala téměř hodinu a půl do cíle naší cesty.On se jí na nic neptal a otočil se ke mně. "Tak , co se děje s Lissou? Co to je za skvělý plán? " Podíval se na Sydney "Rose říká, že je tady něco důležitýho, co musíme udělat. " "Jsem napjatá" řekla Sydney suše. A Dimitrij se na mě podíval s očekáváním. Zhluboka jsem se nadechla. Bylo na čase odhalit tajemství, kteréjsem tak dlouho držela skryté. "Takže, hm... vypadá to tak, že Lissa má sestru, nebo bratra. A myslím, že bychom ho měli najít. " podařilo se mi to říct v pohodě a ležárně, jak jsem mluvila. Uvnitř mě mi srdce poskočilo.
Dokonce, i když jsem měla spoustu času na zpracování tTatianiny zprávy, ty slova nezněli tak skutečně jako předtím. Šokovalo mě, jak tyhle slova změnili celou situaci a to , čemu jsme věřili .Samozřejmě můj šok byl nic v porovnání s ostatními. Skore jedna nula pro Rose a moment překvapení. Sydney se nepokusila skrýt své překvapení a zalapala po dechu. Dokonce i Dimitrij se zdál trochu zaskočen. Jakmile byli připraveni, věděla jsem, že začnou protestovat. Buď by požadovali důkazy, nebo by to prostě odmítali.l okamžitě jsem jim ukázala Tatianin dopis a četla ho nahlas. Pak jsem nechala Dimitrije, aby se na to podíval. Řekla jsem jim vše o setkání s duchy, kde mi královnin duch řekl, že to je pravda. Nicméně mí společníci byli skeptičtí.
" Nemáš žádný důkaz, že to napsala Tatiana. " řekl Dimitrij. "Alchymisté nemají žádné další udaje, že by tu byl další Dragomir" řekla Sydney. Každý z nich řekl přesně to, co jsem si myslela, že řeknou. Dimitrij byl typ člověka který byl vždy připraven na nějaký trik, nebo past. Sydney žila ve světě faktů a údajů a měla naprostou víru v alchymisty a jejich informace. Duchovcké důkazy nepřesvědčili ani jednoho z nich. "Vážně nechápu, proč by mě měl Tatianin duch podvést. " argumentovala jsem. Sydney se mi posmívala. To byl Dimitrij, kdo odmítal vzít něco, na co nejsou důkazy.
Předtím jsi řekla, že není vždy jasné, co ti chtějí duchové říct. " podotkl "Možná jsi si to špatně vyložila. "
"Já nevím......"Zase jsem myslela na její průsvitnou tvář" Myslím si, že to napsala. Říká mi to žaludek. Víš, že předtím to bylo taky správně. Můžete mi v tom věřit? " Díval se na mě několik vteřin a já se snažila tvářit tvrdě. Jen jsem mohla hádat , co se děje. Celá situace byla nepřirozená, ale já jsem věděla, že mám pravdu se svým,i instinkty. Ukázaly se pravdivé v minulosti. Bez ohledu na to, čím jsme si prošli a co se stalo v minulosti, on věděl, že mi pořád mlže věřit.
Pomalu, téměř neochotně přikývl. "Ale pokud se rozhodneme hledat tohohle sourozence, musíme dát vědět Lisse.
"Ty tomu dopisu věříš? " vykřikla Sydney "Ty ses rozhodl jí poslouchat? " Ve mně svítil záblesk hněvu, který jsem musela skrýt. Samozřejmě. Samozřejmě tohle mohla být další překážka. Dimitrijova neschopnost neuposlechnout Lissu. Zhluboka jsem se nadechla. Řekla jsem mu. " Technicky vzato ano.. Ale pokud bychom mohli prokázat, že není poslední v rodině, to by jí hodně pomohlo. Nemůžeme ignorovat tuhle šanci. Tohle by neměl být problém.
Dimitrij zaváhalů. Znal mě. Taky věděl, že bych použila kruhovou logiku, jen abych si šla vlastní cestou. " Dobře" řekl nakonec a já viděla, jak se mu pohnuly rysy. Bylo rozhodnuto. "ale kde začít? Nemáme žádné další stopy kromě tohohle dopisu. " Bylo to jako dejavu. Připomněla jsem si rozhovor lissi, Christiana a Abeho. Když přišli na to, kde pátrat. Jak jsem si přehrávala jejich rozhovor, pokusila jsem se argumentovat stejně jako Abe.Bez vodítka začít pracovat s jasnými stopami. "Je zřejmé, že to je tajemství" řekla jsem. "velký. Hodně llidí to asi chtělo zakrýt. " Někdo se vloupal do budovy Alchymistů a vzal doklady s Erikem dragomirem. Jen aby nikdo nezjistil, kdo je matka. " Dalo by se tam podivat. Ty poslední slova byla určná Sydney. Možná se nestarala o další Dragomiri, ale Alchymisté museli vědět, kdo to ukradl.
"WHO, hej hej. Jak to, že nejsem součástí tohohle rozhodovacího procesu.? " Ještě se nevzpamatovala z našeho rozhovoru, který jsm vedli bez ní. " Možná jít proti Lisse vám nevadí,ale já si nejsem jistá, že Abe bude taky tak shovívavý. " To byl správný bod. " Budu pracovat na tom, aby udělal dceři laskavost. "ujistila jsem jí. "Kromě toho starý pán miluje tajemství. Nechte to na mě. A te´d jsme narazili na něco. Pokud Eric někam posílal anonymně peníze, tak proč by to nemohli být peníze pro paní neznámou a její dítě? " " Anonymně je klíčové slovo" řekla Sydney stále ještě skepticky. " Pokud je vaše teorie pravdivá, stále nemáme ponětí, kdo to je. Odcizení dokladů nenahlásil. " "existují i jiné záznamy?? Nebo bysme mohli vyšetřit banku, kam ty peníze zasílal. "
"Ty vážně nemáš zdání, jak hledání záznamů funguje, že jo?není to tak snadný. Mohlo by to chvilku trvat"řekla Sydney. "No , tak je myslím dobré, že sme někde v em bezpečí? .) " zeptala jsem se. "Bezpečný?..... Zavrtěla hlavou"No doufá, že nedělám nějakou blbost. " S touto její poznámkou zavládlo ticho. Chtěla jsem vědět víc o tom, kam jsme jeli, ale cítila jsem, že bych na ni neměla tlačit. Nebyla jsem si úplně jistá, že Sydney je na 100% s náma, ale cítila jsem, že Dimitrij jsem přesvědčila. Nejlepší bylo jí nerozhodit. Koukla jsem se na GPS. Měli jsme ještě hodinu,. To byl dostatečný čas na to, abych skontrovala Lissu. Trvalo mi chvíli, než jsem poznala kde je, protože jsem jí čekala v její pokoji. Ale ona byla na místě,na kterém jsem byla jenom jednou:
V domě Adrianových rodičů.Překvapivé. V několika okamžicích, myslím, jsem přečetla důvod, proč tam je. Adrian se posadil do křesla a nohy si ledabyle hodil na malý stolek, který určitě vybrala jeho matka. Christian a Lissa právě přišlip a zachytili slabý kouř cigaret.
Vypadalo to, že Adrian
tajně kouřil před domem. "Pokud budeme mít štěstí" řikal Lisse a Christianovi" rodiče budou na chvili pryč a daj nám postor. Jak dopadl váš výslech.? " Lissa a Christian seděli na gauči, který byl určitě hezčí, než pohodlnější. Naklonila se od něj. " Není to tak špatné. Nejseml si jistá,jestli jsou plně přesvědčeni, že jsme pomohli Rose.... Ale rozhodně nemají žádný důkaz. " "Myslím, že máme mnouhem větší problém s tetou Tašou.Byla docela naštvaná, když zjistila, že jsme jí to neřekli. "řekl Christian-"Myslím, že chtěla ty sochy vyhodit do povětří sama. " "Spíš si myslím, že byla naštvaná, že jsme dostali dimitrije ven. "řekla Lissa "Myslí si, že jsme podělali jedinou šanci jak dostat Dimitrije zpátky do společnosti" . "Má pravdu" řekl Adrian. Zvedl ovladač a namířil ho na plazmovou televizi. Tiše listoval kanály. "Ale nikdo ho nenutil" Lissa přikývla , ale tajně uvažovala, jestli ona náhodou nepřemluvila Dimitrije. Jeho oddaný slib, že jí bude chránit nebyl žádným tajemstvím.Christian si všiml, jak se stará. "Hej, poněvaž všichni víme, nikdy by se-" přerušilo ho zaklepání na dvěře.
"Sakra"řekl Adrian "Konec klidu a míru. "Tvoji rodiče by neklepali"řekl Christian. "To je pravda, ale určitě to budou jejich přátelé, kteří chtějí donýst drby o dnešní mládeži. " odpověděl Adrian. Lissa slyšela otevřít dveře a pak tlumený hovor. O několik okamžiků později se vrátil Adrian s mladým klukem, morojem, kterého Lissa neznala. "Podívej"řikal kluk"můžu se vrátit" Zahlédl Lissu a Christiana a strnul. "ne, ne" řekl Adrian. " Myslím, že se za chvíli vrátí. Znáte se lidi navzájem? " ten kluk přikývl. A koukal se jim do očí"Jasně. Lissa se zamračila "Já tě neznám. Adrianovi nezmizel úsměv, ale Lissa zjistila, že s něco důležitýho děje. "To je JOe. Vrátný, který mi pomohl svědectvím, že jsem nebyl s Rose, když byla zavražděna teta Tatiana. V budově, kde pracovala Rose.
Oba dva , Lissa i Christian se napřímili. "To bylo štěstí, že si svědčil. " řekl Adrian opatrně.byl tam moment, kdy to vypadalo, že Adrian byl tu noc semnou, ale pak přišel tenhle a všem řekl, kdy Adriana viděl. Joe udělal pár kroků zpátky. " Měl bych jít.
Jen řekni lady Ivashkovové, že jsem přišel a že odjíždím ze dvora. Ale všechno je napraveno. " "Co je napraveno ? " zeptala se Lissa a pomalu vstala. "Ona bude vědět. "Lissa, vím, nevypadala
zastrašeně. Byla roztomilá a štíhlá, ale ze strachu joovi tváře jsem poznala, jak se na něj dívala.To mi připomnělo dřívější setkání s Abe "Opravdu musím jít" řekl rychle. Pohnul se, ale najednou jsem cítila příval éteru a Joe se zastavil a ona vykročila směrem k němu. "O čem jsi potřeboval mluvit s lady Ivashkovovou? " zeptala se Lissa "klid sestřenko" zamumlal Adrian " Nemusíš používat tolik éteru, aby si získala odpověď. Lissa používala na Joa tolik éteru, že by si sni mohla hrát jako s loutkou na provázku. "Peníze, zabezpečené peníze. " 
"Jaký peníze? " Zeptala se. Joe zaváhal. Chvilku se zdráhal, ale nemohl uhnout éteru. "Peníze, peníze za to, že jsem vypovídal v kolik tam byl......."joe trhl hlavou směrem k Adrianovi. Adrianovi zaváhal výraz. " Co tím myslíš, kde jsem byl? Tu noc, kdy zemřela má teta? To říkáš......" Christian pomohl, když Adrian nemohl. "zaplatila ti Lady Ivashkovová, za to, že jsi řekl, že jsi viděl Adriana,? "
"Já ho viděl" křičel Joe. Viditelně se potil. Adrian měl pravdu: Lissa používala příliš mnoho éteru. Joa tofyzicky bolelo. "jen jsem,... jen sem.... Nepamatuju si čas. Nepamatuju si žádný čas. To je to, co jsem řekl i těm druhejm. Ona mi zaplatila, abych řekl její čas. "
Adrianovi se to vůbec nelíbilo. Ale zůstal klidný. " co tim myslíš, ti druzí? "
"Kdo jiný? Kdo byl ještě s ní? "zeptala se Lissa. "Nikdo. Lady Ivashková se chtěla ujistit, že její syn ude čistý. To byl ten chlap, co přišel po ní.... Který chtěl vědět, kdy tam prošla Hatawayová. "
Ozvalo se cvaknutí z předsíně. Lissa se naklonila dopředu
'Kdo? Kdo to byl? Co chtěl? " joe vypadal, jako že vážně trpěl bolestí. "Nevím kdo to byl. Nikdy jsem ho neiděl. Nějaký moroj. Jen chtěl abych svědčil o tom, kdy jsem viděl hathwayovou. Zaplatil mi víc než lady Ivashková. Nic zlého....."podíval se zoufale na Lissu. "Nezpusobil jsem žádnou ujmu, když to Hathawayová stejně udělala.. " "Adriane, "Daniellin hlas zazvonil dole v hale. "Jsi tu ? " " zpátky. " Varoval Adrian Lissi tichým hlasem. S žádnou legrací. Její hlas zněl pořád stejně měkkce a její pozornost se zase obrátila na JOa. " Ják vypadal ten Moroj? Popiš ho. "
Zvuk dřevěných podpatků se nesly z haly. " Jako nidko: Přísahám. Všední. Normální. Kromě rukou..... nechte mě prosím jít. " prosil.
Adrian vystrčil Lissu stranou a zpřetrhal pouto mezi ní a Joem. Joe se témeř zhroutil k zemi a pak stuhl a zíral na Adriana. Adrian to neřekl tak jako Lissa, ale mělo to účinek. "Zapoměň na to. Nikdy jsme tenhle rozhovor neměli. "zasyčel
Adrian.
"Adriane, co -" Daniella se zastavila v obývacím pokoji. Christian byl stále na gauči a Adrian a lissa byli kousek od Joa, jehož košile byla promočená potem. "Co se to děje,? " yvkřikla Daniella. Adrian odstoupil a věnoval matce jeden z těch jeho okouzlujících úsměvů, kterým už zujal mnoho žen.
"Ten chlap tě přišel navštívit mami. Řekli jsme mu, aby počkal, než se vrátíš. Teď se chysstáme vyrazit ven. " Daniella se podívala na svého syna a joa. Byla jednoznačně znepokojená a zmatená. " Bylo to hezké vás vidět" řekla Lissa a pokusila se o úsměv. Joe vypadal úplně omámeně. Po tom,jak ho Zmanipuloval Adrian určitě i zapomněl, jak se ocitl
domě Ivashkových.. Lisssa a christian rychle následovali Adriana ještě dřív, než mohla jeho matka něco říct. " Co to sakra bylo? " zeptal se Christian jakmile byli venku. Nebyla jsm si jistá, jestli myslí Lissu, nebo to, co Joe řekl. "Nejsem si jistý" Řekl Adrian s tvrdým pohledem a žádným dalším úsměvem. " Ale měli bychom si promluvit s Michaele.
"Rose"
Dimitrijův hlas byl jemný a přinášel mě zpátky k němu, Sydney a k autu.. nepochybně rozpoznal výraz mé tváře a věděl, kde jsem byla. " Je tam všechno v pořádku? " zeptal se. Věděla jsem, že am znamená dvůr a nikoliv zadní sedadlo. Přikývla jsem i když v pořádku nebylo úplně to správné slovo. Co jsem právě viděla. Čeho jsem byla svědkem? Falešné svědectví. Přiznání, že někdo chtěl důkazy proti mně. Bylo mi jedno, že joe lhal, aby zůstal Adrian v bezpečí. Adrian nebyl zapleten s vraždou Tatiany. Chtěla jsem, aby byl volný.Ale co vlastně na druhou stranu? Některý obyčejný moroj platil Joovi, aby lhal., takže jsem byla bez alibi v době vraždy.. Než jsem si to mohla promyslet,, auto zastavilo. Pokusila jsem se zhodnoti naší novou situaci. Sydneyn laptop zářil na přední sedačce, když v něm listovala.
"Kde to jsme? " vykoukla jsem z okna. Ve světle reflektorů jsem vyděla smutnou uzavřenou čerpací stanici. " Alstwood" řekl Dimitrij. Podle toho, jak jsem se koukala na čerpací stanici, tak naše poslední město vypadalo jako New York. Sydney zavřela laptop. A dala ho dozadu vedle mě s batohy, který zázračně vzala, když odjížděla. Sydney se zavrtěla, nastartovala auto a vyjela na silnici. Ale zajela ještě hlouběji do tmy. Stejně jako předtím jsme byli obklopeni horami a lesy. Jeli jsme plahočivím tempem až si sydney všimla malé cesty, který mířila do lesů.
Ta cesta byla velká asi tak pro jedno auto, ale nečekala jsem velká provoz. Podobnnými silnicemi jsme jeli hlouběji a hlouběji až už jsem nemohla vidět ani Sydneynu tvář.. ... Byli tam další vozidla. Ale by,lo to zvláštní místo pro parkoviště, ale vš co jsem viděla byla tma. Sydney vypnula auto. "Jsme v kempu? " zeptala jsem se... Neodpověděla. Místo toho se podívala na Dimitrije. "jsi vážně tak dobrý, jak se říká, že jsi? "
"Co? "zeptal se překvapeně. "Boj proti někomu. Všichni pořád mluví o tom, jak jsi nebezpečný. Je to pravda.? Jsi dobrej, ?"
Dimitrij zaváhal "Docela dobrej" Já se pousmála. "Hodně dobrej. " "no, doufám že to stačí" řekla sydney a sáhla po rukojeti auta.
Já jsem je taky otevřela. " A mě se nehodláš zeptat? " "U tebe už vím, že jsi nebezpečná. Viděla jsem tě. " její kompliment mi dal jen malou útěchu. Jak jsme šli venku přes parkoviště. "Proč jsme zastavili,? " "Protože teď musíme jít pěšky. " Obrátila se a rozsvítila baterku. Cesta byla malá a snadno se dlao něco přehlédnout. "Tam" řekla a začala jít.
"Počkej. " řekl Dimitrij. On šel před ní a já se automaticky posunula dozadu. Jednalo se o standartní formaci. Chránili jsme jí jako Moroje. Moje pozornost byla upoutaná na vše, kde se blížilo nebezpečí. Viděla jsem Dimitrije, že na tom byl stejně. "kam jdeme? " Zeptala jsem se a vyhýbala jsem se kořenům a dírám v lese. " Ti lidé nebudou žádná jistota. " řekla ponuře. Měla jsem na rtech další otázky, když mě oslepilo světlo. Mé oči byli naladěny na tmu a nečekané světlo bylo špatné.
Najendou se to všude šustilo a kolem nás bylo spoustu těl a jak se mlj zrak vrátil, vyděla jsem všude upírské tváře.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře