9.kapitola

5. leden 2012 | 19.11 |

 NAŠTĚSTÍ to byli Morojové.

To mě ale nezastavilo abych vytáhla stříbrná kůl a stoupla si blíž k Sydney. Nikdo nás nenapadl., takže jsem jenom držela svou pozici. Jak se víc a víc osvětlovalo, viděla jsem, že jsme byli obklopeni asi 10 lidmi. Řekli jsme Sydney, že jsme dobří a je to pravda: Dimitrij a já jsme mohli pravděpodobně zneškodnit skupinu, jako byla tahle. Také jsem si uvědomila, že v té skupině nebyli jenom Morojové. Ty nejblíže k nám ano, ale kolem nich byli i vampýři. A myslela jsem si, že světlo pochází z pochodní, nebo svítilen, ale bylo z ohnivých koulí, která plála na ruce jednoho z Morojů.
Jeden Morojský muž vykročil vpřed, byl v Abeho věku s huňatými vousy a stříbrným kůlem v ruce. Mužův pohled sjel ze mě na Dimitrije a pak zůstal viset dole. Sydney se stala středem mužova zraku a on náhle k ní natáhl ruku. Dimitrij a já jsme se pohnuli, abychom ho zastavili, ale jiné ruce zastavili nás. Mohli jsme s nimi bojovat, ale ztuhla jsem, když Sydney sykla "Počkej. " ... Vousatý Moroj jí chytl za bradu a otočil její hlavu ke světlu. A to světlo osvětlilo její tetování. Uvolnil sevření a ustoupil. "Lily-dívka" zabručel..
Zase se uvolnil, ačkoliv jeho sluhové byli pořád připraveni k útoku. Vedoucí Morojůl obrátil pozornost od Sydney k Dimitrijovi a mě. "Vy jste tu, abyste se k nám přidali? " zeptal se opatrně. "potřebujeme přístřeší. " řekla lehce Sydney. "Jsou pronásledováni-Tainted.( nakažení ) " Žena dřžící ohnivou kouli vypadala skepticky. "spíš špiony Tainted. " "Královna je mrtvá" řekla Sydney a kývla směrem ke mě"myslí si, že to udělala. "
Moje zvědavá část chtěla začít mluvit, ale pak jsem si řekla, že to nechám na Sydney.nechápala jsem, co říká. Když řekla, že nás honí Tainted, myslela jsem si, že říká téhle skupině, že nás hledají
Strigojové.Nyní se zmínila o královně a já si už nebyla tak jistá. Také jsem si nebyla jistá, když mě identifikovala jako potenciálního vraha- jestli ot bylo chytré. Pro všechno jsem věděla, že Brown Beard by mě sejmul a pokusil by se za mě získat odměnu. Z jeho oblečení mě to mohl zkusit.
K mému překvapení se mu rozlil úsměv na tváři.
"A je tady už nový vládce? " "Ne" řekla Sydney "Brzo budou volby y vybere se. " Skupinou prošli nesouhlasné brbláníí a mumlání o volbách. Nemohla jsem si pomoct. "jak jinak by si zvolili nového krále, nebo královnu? " "Tou správnou cestou" řekl nejbližší Dhampýr" Způsobem, jakým to už bylo dávno. V bitvě na smrt. "
Čekala jsem nějakou pointu, ale ten chlap asi mluvil vážně. Chtěla jsem se zeptat Sydney, kam nás to dostala, ale tohle zřejmě
byl ten bod, kterým jsme museli projít. Jejich vůdce se otočil a začal chodit po pěšině. Skupina ho následovala. Poslouchala jsem jejich rozhovor a byla jsem překvapena jejich přízvuky. Recepční na motelu měl jasný jížní přízvuk, přesně takový, jaký byste očekávaly v tomhle koutě země. Tihle lidi měli smíšené přízvuky. Jeden mi dokonce připomněl Dimitrijůb přízvuk.
Byla jsem tak napjatá a nervózní, že jsem se sotva soustředila na to, jak dlouho jsme vlastně šli. Nakonec nás cesta přivedla tam, kde to vypadalo jako velmi dobře skryté tábořiště.
Obrovské ohně zářili v očích lidem, kteří seděli okolo. Budovy byli malé a otrhané, ale asi trvalé.Na druhé straně ohně rostla země do Apačského pohoří.
Svou pozornost jsem zase soustředila do současnosti. Dav se shromáždil kolem ohně- pár desítek, nebo tak- zmlkli a náš doprovod nás vedl dovnitř. Bylo tam více Morojů smíšených s Dhampýri a já jsem byla šokovala, že se objevil člověk.
Nebyli to dárci. Nebo aspoň v tom smyslu v jakým jsem je znala. I ve tmě jsem viděla záblesky kousnutí na krcích těch lidí. Ale soudě podle jejich výrazů nedarovali krev pravidelně. Nebyli vysocí. Byli smíšeni mezi Moroji a vampýry- stále mluvili. Všichni lidé byli v nějaké komuně. Přemýšlela jsem, jestli byli něco jako alchymisté. Možná že měli nějaké obchody s mým druhem.
Formace se zase začala sunout ven a já se připlížila k Sydney " Co to proboha všechno je??? " "Chovatelé" řekla tichým hlasem.
"Chovatelé?? Co to má znamenat?? "
"To znamená" řekl vousatý Moroj" že na rozdíl od vašich lidí stále dodržujeme staré způsoby, tak jak byste měli i vy . "
Prohlížela jsem si tyto chovatele s jejich obnošenými oděvi a dětmi, kteří byli bosí. Odráželo se na tom, jak daleko jsme byli od civilizace. Byla jsem ochotná se vsadit, že nemají elektřinu. Byla jsem na pokraji říct, že tohle není místo na život, ale pak jsem si vzpomněla na způsoby jak tito lidé mluví o soubojích a smrti a rači jsem se rozhodla držet jazyk za zuby.
"Proč jsou tady Raymonde, "zeptala se žena, která seděla u ohně.Byla člověk, ale mluvila s Morojem úplně v pohodě.nebyla tak zasněný dárce,jak bývají. "Přidávají se k nám? " Raymond zavrtěl hlavou. "Hledají je pro zabití královny. " Sydney mě dloubla loktem, než jsem mohla popřít to tvrzení. Tak jsem zaťala zuby a čekala. Místo toho jsem byla překvapena. Dav se na mě díval s úctou a obdivem. " My jsme jejich útočiště. " řekl Raymond a rozzářil se na nás. "Přesto jste tady vítáni řipojit se k nám a žít s námi. Máme pokoj v jeskyních.
Jeskyně? Trhla jsem hlavou a koukla se k útesům nad ohněm a teď jsem si konečně uvědomila, co to byly ty černé díry. Sydney odpověděla a snažila se dostat hrůzu z mého obličeje. "My hlavně potřebujeme
zůstat tady....." Zaváhala.nevěděla jak dlouho budou trvat
naše plány. ".. pár dní, pravděpodobně. " "Můžete zůstat s mojí rodinou. "řekl Raymond "i vy. " "Děkuji, byly bychom vděčni strávit noc v tvém domě. " Důraz na posledním slově byl pro mě. Uvědomila jsem si to. Dřevěné konstrukce podél cesty nevypadali luxusně , ale byly lepší než jeskyně.
Vesnice, nebo komuna, nebo co to vlastně bylo byli stále víc nadšený. Pořád se mně vyptávali na obyčejné věci, jako na naše jména, ale potom i na to, jak jsem zabila královnu. Byli jsme zachráněni lidskou ženou, který mluvila s Raymondem"Dost" kárala ostatní "je pozdě a já si jsem jistá, že mají hlad. "Umírala jsem hlady.
Žena nám řekla, že se jmenuje Sarah a vedla nás po prašné cestě. Raymond zavolal, že se brzy uvidíme. Když jsme šli, viděla jsem ostatní lidí, jak chodili v blízkostí domů. Sarah se podívala na Sydney
"Přinesla jsi nám něco? " "Ne" řekla Sydney " Jsem tady jen jako doprovod. " sarah se podívala zklamaně , ale přikývla " Důležitý úkol" Sydney se zamračila "Jak je to dlouho, co ti mí lidé něco donesli? " "Několik měsíců" řekla Sarah po chvilce přemýšlení. Sydney výraz potemněl. Ale více neřekla.
Sarah nás konečně vzala do jednoho hezčího domu. I když byl prostý- Uvnitř byla černočerná tma a my jsme čekali až Sarah rozsvítí staromódní lucernu. Měla jsem pravdu. Žádná elektřina. Podlahy byli z tvrdého dřeva stejně jako na stěnách.l Ve středu byl velký krb dřevěný stůl a židle na jedné straně a velké polštáře na druhé. "Můžete spát v dívčí místnosti" řekla. "Díky" řekla jsem a ani jsem nechtěla vidět ostatní hosty. Už my chyběl Motel. Zvědavě jsem studovala Sarah. Viděla jsem, že je v Raymondově věku a nosila dlouhé modré šaty. Její blond vlasy byli stažené dozadu. "vy jste Raymondova hospodyně? " byla to jediná role, kterou jsem jí mohla vymyslet.Samozřejmě nebyla dárce. Alespoň ne na plný úvazek. Možná byla dárce a pomoct v domácnosti.
Usmála se "Jsem jeho žena. " Moje jediná reakce bylo "oh" Sydneyni ostré oči na mě padly jako varování.: nech to bejt. Opět jsem zaťala zuby a čelist a krátce jsem na ní kývla jako že rozumím. Ale nerozuměla jsem. Jasný.dhampýr a Moroj. Ale Moroj a člověk? To bylo mimo chápání. To se nestalo po celá staletí. Jistě žili jsme mezi nimi. Morojové a Dhampýři pracovali po boku lidí, měli domy v sousedství. Ale lidé byli dárci. To byla úroveň intimitiy. Dárci byli potraviny. Čistý a důležitý. Ale Moroj a sex s Dhampýrem a pití krve? To bylo ponižující. Ale Moroj, sex a pití krve s člověkem?? Nepochopitelné.
Bylo tam pár věcí, které mě šokovaly. Byla jsem svolná, když mělo dojít k románku, ale představa lidského manželství mě děsila. Nezáleželo na tom, jestli ten člověk byl dárce- jak vypadala Sarah- nebo jako Sydney. Lidé a Morojové se nedávali dohromady. Bylo to primitivní a špatné,. Ale oni na rozdíl od našich lidí sledovaly staré způsoby. Legrační bylo, že bez ohledu na to, jak jsem si myslela, že to je špatné, Sydney si to musela myslet ještě víc.
Ona nemrkala tolik jako já a Dimitrij, protože to cítila jako já. Prostě jenom lépe skrývala své překvapení.
Z šoku mě vytrhl rozruch u dveří. Přišel Raymond a nebyl sám. Vampýr, chlapec asi tak 8 mu seděl na ramenou a dívka- Moroj přibližně ve stejné,m věku pobíhala kolem nich.. hezká žena, vypadajíc tak na dvacet je následovala a za ní byl roztomilý vampýr, který byl jen o pár let starší než já, ale ne přesně můj věk.
Následovalo představování. Děti byly Phil a Molly. A žena trojka se jmenovala Paulette. Oni všichni se tam objevili, ale nemohla jsem přijít na jejich vztah kromě kluka v mém věku. Ten byl syn Ramonda a Sarah , Joshua. Všem nám věnoval úsměv, zvlášť mě a Sydney a měl oči, které mi připomněli Ozery. Ale Christian měl tmavé vlasy
a Joshua písečně blonďaté se zlatými pramínky. Musela jsem přiznat, že to byla atraktivní kombinace. Ale část mého mozku mi připomněla, že se narodil z Moroje-člověka- ne vampýra a moroje jako já. Konečný výsledek byl stejný, ale prostředek bizardní. " Vem je do pokojů" řekla Sarah Paulette " Vy ostatní můžete spát v podkroví.
Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomila, že to vy ostatní znamená Paulette, Joshua, Molly a Phil. Podívala jsem se nahoru a tam bylo něco, co opravdu vypadalo jako půda. Nevypadala dost velká pro čtyři osoby. "nechceme dělat nepříjemnosti " řekl Dimitrij.
A já doplnila. "Budeme v pořádku tady "
"nedělejte si s tím starosti " řekl joshua
opět mi daroval úsměv. "Mě to nevadí
a Angelině taky ne. "
"Kdo? " zeptala jsem se. "Moje sestra. " Potlačila jsem úšklebek. Pět se jich tam nemohlo napsat ani náhodou. "děkuji vím" řekla Sydney " Vážně si toho vážíme, ale nebudeme zůstávat dlouho. " "škoda" řekl Joshua
"Přestaň flirtovat, Joshuo" řekla Sarah. " Chcete vy tři něco k snědku před spaním, Mohla bych ohřát nějaký guláš. Měli jsme už dříve s chlebem. " Na slově guláš se zase vyplnili mé obavy, co to asi ,mlže být v něm. " Není potřeba" řekla jsem chvatně " Já budu naprosto v pohodě s chlebem. " "Já taky" řekl Dimitrij. Uvažovala jsem, jestli se prostě snažil neztížit jí práci, nebo se toho obával stejně jako já. Pravděpodobně spíš to první. Dimitrij se zdál jako člověk, kterého hodíte do divočiny a on stejně přežije.
Pauletta zřejmě napekla hodně chleba. Pak nám ho dali do našeho malého pokojíku s plnou miskou másla, který zřejmě udělala Sarah sama .Místnost byla asi stejně velká jako můj pokoj u Sv. Vladimíra s dvěma matracemi na podlaze. Byli tam dvě přikrývky, které pravděpodobně nebyly používány v měsících s touto teplotou. Byla jsem překvapená chlebem, byl překvapivě dobrý a já jsem jela rukou po jedné z přikrývek. "To mi připomíná některé, které jsem viděla v Rusku. "řekla jsem.
Dimitrij také studoval vzor látky "Podobné, ale ne úplně stejné"
"To je vývoj kultury" řekla Sydney. Byla unavená, ale ne natolik, aby hned usnula. " Oni přinesly tradiční ruské vzory a smísily je s americkými. " "hmm , dobrý to vědět" rodina nás nechala o samotě, když šli spát a já si prohlížela naše popraskané dveře. S hlukem a čiností bylo nepravděpodobné, e by nás slyšeli, ale stejnak jsem stišila svůj hlas. "Jste připraveni mi vysvětlit, kdo ti lidi sakra jsou??? " pokrčila rameny "Uchovávači"
"Jo jasný a my jsme Tained. To zní jako lepší jméno pro Strigoje. "
"Ne"Sydney se opřela o dřevěnou stěnu"Strigojové jsou ztracení. Jsi Tained, protože jsi se připojila k modernímu světu a nepoužíváš jejich zvyky. "Hej"odcekla jsem "My nejsme ti s montérkami a benžem. "
"Rose"káral mě Dimitrij
a ukázal pohledem na dveře. "Buď opatrná. A kromě toho jsem viděl jen jednoho člověka v montérkách.
"Pokud se budete cítit lépe" řekla Sydney "Myslím, že váš styl života je lepší. Když se lidé míchají s tím vším..... je to nechutné, bez urážky..."
"V klidu" řekla jsem a zachvěla jsem se. "Věř mi, cítím to stejně. Nemůžu uvěřit..... Němůžu uvěřit, že takhle žijí. " Přikývla a zdála se vděčná, že sdílím její názor. "Jsem radši, když se prostě držíte svého druhu. S výjmkou....."
"S výjmkou koho? "pobídla jsem ji. Vypadala rozpačitě. " I když se s lidmi neženíte, tak snima stejnak žijete ve městech. Tihle lidé ne. "Což alchymisté preferují. "uhodl Dimitrij. "Neschvalujte jejich zvyky, ale jste rádi, že se schovávají. " Sdney přikývla. "Lepší jsou upíři, kteří se schovávají v lese, i když je jejich životní styl bláznivý. "
"Jsou hodně nepřátelští? "zeptala jsem se. Byli plní války a čekali jí. Všichni byli připraveni k boji: Morojové, Dhampýři i lidé. " Doufám, že ne" řekla Sydney vyhýbavě. "Nechali nás tu"řekl Dimitrij "Znají alchymisty. Proč se tě Sarah ptala, jestli jsi jí nedonesla nějaké věci? " "Protože to je to, co děláme. "řekla. "pokaždé skupinám jako je tato dáváme léky a jídlo. Proto se mě Sarah ptala. Chtěla jsem se o něčem ujistit. "Počkat, řekla jsi, že skupiny jako tahle... Kolik takovýchto skupin existuje?? Obrátila jsem se k Dimitrijovi. Nejsou jako alchymisti, že ne? Nejsou, jako že o nich ví jen někdo a zbytek ne. " zavrtěl hlavou "Jsem překvapen stejně jako ty. "Někteří z vašich vůdců to ví"řekla Sydney" Ale žádné podrobnosti. Žádné souřadnice. Tihle lidé se schovávají velmi dobře. Drží se dál od lidí,. Jsou jen spolu. Nemají rádi vaše lidi.
Povzdechla jsem si "Což je důvod, že se k nám neobrátili zády. A proto jsou tak nadšeni, že jsem zabila královnu. Dík moc..." Sydney ani náhodou nevypadala omluvně. "To nám zaopatřilo ochranu. Tak jak to je. " potlačila zívnutí "ale te´d? jsem vyčerpaná. Nebudu mít možnost sledovat tebe, nebo Abeho, jak vymýšlíte příšernej plán. " Věděla jsem, že je unavená, ale teprve teď mi to došlo.Sydney není jako my. Potřebovali jsme spát, ale díky naší ytrvalosti jsme to mohli vydržet. Ona byla vzhůru celou noc. Teď vypadala, že by mohla usnout proti zdi hned na místě. Obrátila jsem se k Dimitrijovi. On se už na mě díval. "Střídačka? " Zeptala jsem se ho. Věděla jsem, ež ani jeden z nás by neumožnil, aby naše skupina byla nehlídána na takovémto místě i když jsem byla údajně zabíječka králů. Přikývl"Běž první, já-"
Dveře se rozlétly a já s Dimitrijem jsme se málem vrhli do boje. Stála tam Dhampýrská dívka a zírala na nás na všechny. Byla o pár let mladší než já, asi ve věku mé přítelkyně Jill, které chodila na Sv. Vladimíra a chtěla se stát bojovníkem. Ta dívka vypadala úplně stejně. Měla vlasy do pasu, kaštanové a měla stejně modré oči jako Joshua. "Tak"řekla "Vy jste ti velcí hrdinové, co mi vzali pokoj.
"Angelina? " Hádala jsem a vzpomněla jsi, co řikal Joshua... Přimhouřila oči"Ano" Studovala mě bez mrknutí oka a nezdálo se, že schvalovala, co našla. Další ostrý pohled hodila na Dimitrije. Očekávala jsem, že změkčí, když ho uvidí, přesně jako mnoho žen, ale ona ne. On bral stejný podezření. Její pozornost se obrátila zpátky ke mně. "Já tomu nevěřím. " prohlásila" ty jsi příliš měkká. Příliš upjatá. " Měkká? Opravdu? Tak sem se vážně necejtila ve svých roztrhaných jeansech a tričku. Ačkoliv při pohledu na její oblečení jsem to mohla pochopit. Její oblečení bylo čisté, ale její jeansy záplatované. Košile byla prostá a pod ní bíle tričko s domácí atmosférou. Nevěděla jsem, jestli mělo být původně bílé.Možná mé přirovnání k upjaté byl kompromis. Samozřejmě, pokud si někdo zaslouží nálepku upjatý, tak to byla samozřejmě Sydney. Její oblečení by prošlo i při obchodním jednání a hlavně v poslední době nikde nebojovala.
Angelina jí nevěnovala ani jeden pohled.Ačkoliv alchymisté tady byli známí. Přinesly zásoby a odešli. Byli něco jako prodavači. Bez ohledu na to, jsem opravdu nevěděla, co ma říct Angelině. Nelíbilo se mi, když mi řekla, že jsem měkká. Má nálada hořela, ale já jsem odmítala způsobit problémy tím, že začnu bojovat s hostitelčinou dcerou. Proto jsem pokrčila rameny. "Zdání klame" pokrčila jsem rameny. "Ano" řekla Angelina chladně"To tedy ano. " Přešla k rohu a vytáhla něco jakonoční košili. "Rači mi nic neudělej s postelí. " Varovala mě a pak pohlédla na Sydney na druhé straně matrace. "Je mi jedno, co uděláte s Paulettinou. "
"Pauletta je tvá sestra? " Zeptala jsem se a stále si snažila dát tuhle rodinu dohromady.. Nezdálo se, že bych mohla říct něco, co by urazilo tuhle dívku. "Samozřejmě, že ne" odcekla Angelina. A práskla dveřmi, když odcházela. Zírala jsem na ně v úžasu.
Sydney zívla a protáhla se na posteli. "Pauletta je pravděpodobně
Raymondovi....em.. ja nevím... mistrně. Konkubíny." "Co? "zvolala jsem.
Moroj si vzal člověka
a má poměr s Morojem. Nejsem si jistá, jak moc bych se do toho mohla vžít. "Neptej se mě na vysvětlení. Nechci vědět víc o tvé cestě " "Tohle není moje cesta " odcekla jsem.
PO chvíli přišla Sarah, omluvit se za Angelino chování a ujistit se, že nic nepotřebujeme. Ujistili jsme jí, že nám nic neschází a poděkovali jí za její pohostinnost. Jakmile odešla. Rozdělili jsme si s Dimitrijem spací služby. Byla bych řači, kdybychom oba dva zůstali vzhůru, protože jsem si nebyla úplně jistá, že nám Angelina ve spánku nepodřízne krky. Ale potřebovali jsme odpočinek a věděla jsem, že bysme oba rychle reahocali, kdybychom slyšeli mlácení na dveře.
Tak jsem nechala Dimitrije, aby měl první hlídku, zatímco jsem si lehla do Angelininý postele. Byla překvapivě pohodlná. Nebo to možná bylo proto, že jsem byla hrozně unavená. Byla jsem v hlubokém spánku a začala snít.... Ale ne jen tak nějaký sen. Byla jsem vtažená éterem přímo sem.
Adrian!
Ta myšlenka byla skvělá. Nechala jsem ho a nemohla se dočkat až si s někým popovídám o tom všem, co se stalo u soudu. Během mího útěku nebylo moc času si popovídat. Sen se začal tvořit. Jasnější a jasnější. Tohle místo jsem nikdy neviděla. Formální salon, křesla a lehátka a polštáře s levandulí. Olejomalby lemovali zdi a v rohu byla harfa Já jsem naštěstí byla v jeansech a tričku a na krku jsem měla nazar. Ale místo toho, abych viděla tvář Adriana , spatřila jsem Roberta Doru. A Viktor Daškov byl s ním.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře