14.kapitola

5. leden 2012 | 19.14 |

 Lidé v táboře měli

smíšené reakce o tom, proč opouštíme tábor. Byli obvykle rádi, ženás nevidí., zejména pro to, že tu s námi byla Sydney. Ale po boji si mě drželi jako nějakého superhrdinu a byli okouzleni myšlenkou, že bych patřila do jejich rodiny. Vidět mě v akci znamenalo, že se teď hodně žen začalo díat i po Dimitrijovi. A to se mi moc nelíbilo, potože podle jejich pravidel bych byla já, kdo by musel bojovat s jeho snoubenkou..... Samozžějmě, že jsme jim neřekli naše plány, ale zmínili jsme, že se asi pravděpodobně setkáme se strigoji.. a to způsobilo velké reakce. Většina z nich z toho byla vzušená.
A angelina odpově´d byla zcela neočekávaná.
"Vemte mě sebou" řkla mi a držela mě za ruku po celou dobu, co jsme šli po cestě k autu.
"je mi líto, " řekla jsem "Musíme to udělat sami" "Můžu ti pomoct.. sice jsi mě porazila...... ale viděla jsi, co dokážu.. Mohla bych sejmout stricoje. "
Pro všchnu její divokost jsem věděla, že Angelina nemá ponětíí, co to je setkat se se strigojem... "Možná by jsi byla schopná to udělat" řekla jsem a nechtěla ranit její city "Ale prostě není možné, aby si jela s námi".............."Prosím... není to jen strigoj. Já chci vidět svět. Musím vidět i něco jiného, než jen tohle místo. " její hlas by z dosahu ostatních"já byla v Rubysville jen dvakrát a oni říkají, že to je nic s porovnání s jinými městy. "
"To je" souhlasila jsem. Dyť ot není ani město
"Prosím"Prosila me znova, tentokrát třsoucím se hlasem " vezměte mě sebou. "
Bylo mi jí líto. Její bratr taky ukázal malou touhu m po světě, ale ne až takle. On jenom žertoval s elektřinou, ale já věděla, že byl štastný tam, kde byl. Ale pro Angelinu byla tahle situace ještě zoufalejší.. I já jsem věděla, jaké to je cítit se v pasti. "Nemůžu, Angelino. Musíme to udělat sami. Je mi líto, opravdu je"
Její modré oči se třpytily a utekla do lesa, abychom nemohli vidět její pláč. Cítila jsem se hrozně. Byla jsem tak roztržitá, že jsem dokonce nechala Joshuu aby mě na rozlooučenou objal.
Dostat se zpátky na silnici byla úleva. Byla jsem ráda, že jsem od těch lidí pryč a byla jsem připravena na skook do akce a pomoct Lisse. Lexigon byl náš první krok a před námi bylo 6 hodin jízdy a Sydney samozřejmě odmítala aby její auto řídil někdo jiný, než ona.
Dimitrij a já jsme nejdříve protestovali, ale pak jsme si uvědomili, že pokud budeme čelit strigojům, tak by asi bylo nejlepší, že budeme odpočívat
a šetřit se... Donovanova adresa- strigojw, kdetý údajně věděl,
kde je Soňa jsme mohli nalézt jen v noci. To znamená, že jsme se museli dostat do Lexigonu před západm slunce, abychom ho mohli sledovat do jeho sídla.
I když jízda v autě byla uklidňující, upadla jsem do neklidného spánku.

Po několika hodinách jsem přešla do jakéhosi tranzu, který mě dovedl k Lisse. To byla dobrá věc Přišla jsem zrovna ve chvíli, která je pro Moroje nejdůležitější. Na nominační proces na krále a královny. Toto byla událost, o které jsem si já a mí přátelé mysleli, že ji nikdy neuvidíme..... ale všichni jsme chtěli. Budoucnost morojů byla v sázce.

Lissa seděla na kraji židle v jednom královském sálu se klenutými stropy a zlatými detaily. Lustry se třpytiliy ve výšce. Tady v tomhle místě se konal absolvenční
večírek, kde všichni nový strážci
doufali že si je někdo vybere. Nyní byla místnost uspořádána jako komora rady s dlouhým stolem na jedné straně místnosti, kde bylo dvanáct židlí. Každá jedlotlivá židle byla obsazena. Všude stáli také lidé. Kolem stáli rozrušení strážci, kteří se snažili o to, aby všichni byli v bezpečí.
Christian seděl vedle Lissi adrian se posadil vedle Christiana. K mému překvapení tam byla také Mia a Eddie. Můj milovaný
otec byl v nedohlednu. Nikdo z nich nemluvil. Stejnak by se navzájem neslyšeli a byli příliš omráčení tím, co se mělo stát.
"Víte, kdo já
jsem?? " Hluk chytil Lissinuu pozornost. Lissa se koukla kousek od Adriana. Vedle sebe seděli muž a žena a vedle nich byla velmi rozzlobená žena. Měla ruce v bok
aa růžové sametové šaty.. Oslnile zrkoutila obličej "Já jsem Marcella Badivoá" když konečně z é dvojce dostala nějaké
rekce, prokračovala "Princ Badic je můj bratr a naše královna byla můje sestřenka. Nejsou tu voln místa a někdo jako já nebude stát vzadu.! "
Pár si vyměnil pohled. "Myslím, lady Badicová, že jste se sem prostě měla dostavit dřív. " řekl muž a Marcella se na něj rozhozčeně dívala"copak jste právě neslyšel, kdo jem?? Nevíš s kým si zaháváš!!! Trvám na tom, abyste se vzdali svého sedadla. "
Marcella se rozhořčeně obrátila na svého strážce, ale ten jenom pokrčil rameny. Jeho úkolem bylo chránit jí před ohrožením. Marcella se proto povýšeně otočila a odkrážela pryč. "to" řekl Adrian "bude skvělý. " Lissa
se usmála a zase začala studovat místnost. Byla jsem překvappena stejně jako ona... Dav se nezkládal jenom z královských. Chaos pokračoval do chvíle, dokud někdo neoznámil, že ta místnost už je plná. Ti venku byli rozzuření, ale jejich křik byl brzy umlčen, když strážsi zavřeli dveře. Krátce poté se jedenáct
členů rady ujalo funkce a ten dvanáctý byl k mému překvapení Adrianův otec, Nathan Ivaškov.
Nathan promluvil, jak se místnost uklidnila" V nepřítomnosti naší milované královny..." odmlčel se a smutně se díval dolů
. kdokoilv si mohl myslet, že jeho city jsou falešné, zvlášť po tom, co jsem ho viděla, jak se před Tatianou plazil,ale ne. Nathan
měl rád jeho pichlavou tetu stejně jako Adrian. " A navážu na tuto hroznou tragedíí a budu moderovat nadcházející zkoušky a volby. " "Co jsem ti řikal. " řekl Adrian , který neměl žádnou náklonost k otci.
Nathan mlel nějaký věci o tom, co mělo přijít a o tradicích. Bylo zřejmé, že bšichni v sále se už chtěli dostatdo hlavního bodu.: Nominace. On se tam také nakonec dostal.
"Každá rodina, pokud se tak rozhodnou, mohou mít jednoho kandidáta na korunu, který bude vykonávat svůj úděl od začátku do konce.. Pouze vyloučení jsou Ivaškové, protože dva králové za sebou z jedné rodiny nejsou dovoleni. Pro kandidaturu jsou nutné tři nominace královské krve a správný věk. " pak přidal ještě pár věcí, které se mají dělat a co se stalo v případě, když byli zvoleni dva králové za sebou ze stejné rodiny. Ale i já jsem věděla, že je velmi malá šance, že by se to stalo. Každá rodina chtěla nominovat toho nejlepšího a tak si všichni stáli za jedním kandidátem. Všichni to pochopili a Nathan přikývl a pokynul velkolepě k obecenstvu "A nominace začíná. "
na chvíli se nic nedělo. To mi připomnělo, když učitel řekl něco jako: Kdo by chtěl prezentovat svou práci jako první?. Každý čekal, že se někdo přihlásí.
... muž, kterého jsem neznala vstal "Jmenuji princeznu Arianu Szelskou" Ariana se tedy posadial k radě a byla jako jedna volba. Laskavě kývla na too člověka. Druhý muž, pravděpodobně ze své rodiny vstal a dal druhou nominaci. Třetí a poslední nominace přišla od jiného Szelského a bylo to nečekané. Byl to Arianův bratr, muž který byl pořád v cizině a taky ho má matka chránila jako strážce. Janine Hathayweyová byla určitě v téhle místnosti.. Přála jsem si, aby jí Lissa našla svýma očima, ale Lissa byla příliš zaměřená na proces. Po tom všm, čím jsem prošla jsem měla zoufalou touhu vidět svou matku.
Po třetí nominaci byla Princezna 
Ariana zapsán jako kandidát.
Nathan si napsal něco ped sebe.
"Pokračujeme. " Další nominace přišli v rychlém sletu. Mno z nominací byli princové a princezny a vysoce postavení ve společnosti. Moc jsem ty kandidáty neznala. Ale z pár, jako z Ariana Szelského jsem měla dobrý dojem. Někteří ale byli otřesní. Desátý kandidát byl Rufus Tarus, Daniellin bratranec. Ona se provdala do Ivaškovi rodiny od Tarusů a zdála se potěšena, že její bratranec je kandidát. "Nemám ho rád" řekl Adrian "Vždycky mi říkal, aby dělal něco užitečného se svým životem. "
Nathan napsal Rufusovo jméno a par sroloval svitek. "No" řekl Nathan
"tímto uzavíráme-"
"jmenuji princeznu Vassilisu Dragomirovou. " Lissa trhla hlavou doleva a skrz její oči jsem poznala známou postavu. Taša Ozerová. Ta tam stála a mluvila dostatečně hlasitě a sebejistě a rozhlédla se svýma očima, zda by chtěl někdo nesouhlasit.
V místnosti všichni ztuhli. Žádé šeptání, nebo posunutí židle. Soudě podle tváře byla rodina Ozerů nejvíce překvapená. První z nich byla samozřejmě Lissa.
Trvalo chvíli, než Nathanova ústa něco řekla "To není-" vedle Lissi náhle vstal C hristian "já ji také nominuji. " a před tím, než se Christian posadil byl už Adrian na nohou " I já ji jmenuji. " Všechny oči byli na Lisse a její přátelé se jako jeden dav koukli na Nathana Ivaškova. Opět se zdál, že má problémi najít hlas. "To" ankonec ze sebe vydal "není právní nominace. Vzhledem k jejímu současnému postavenéí v radě. Rod Dragomirů bohužel nemůže mít kndidáta. " Taša, která se nikdy nebojila mluvit v davu vstala. Mohla bych říct, že až horlivě. Byla dobrá na projevy. " Kandidát na krále nepotřebuja postoj rady, nebo kvórum k boji o trůn. "
"To nedává smysl" řekl Nathan
"Podívej se do knihy zákona Nathane- tedy pane Ivaškove. " Ano to bylo to poslední. Mlj otec se taktně připojil k rozhovoru. Abe byl opřený o ze´d a byl oblečený nádherně v černém obleku s košilí a kravatou, které byli v odstínu zelené. Moje matka stála vedle něj s malým výrazem úsměvu na tváři. Na okamžik jsem byla uchvácena, když stáli vedle sebe. Moje matka: dokonalý obraz strážce a slušnosti Můj otec:
Vždy schopný dosáhnout svých cílů, bez ohledu na prostředky. Nejistě jsem začala chápat, jak jsem mohla dostat své geny.
"Nominovaní nemají požadavky kolik lidí musejí mít
rodině.". Pokračoval Abe vesele" Jenom potřebuje tři královské hlasy. " Nathan rozlobeně ukázal k místu, kde byl jeho vlastní syn a Christian "Oni nejsou z její rodiny! " "Nemusejí být" řekl Abe " jenom musejí být z královské rodiny.
A to oni jsou. Její kandidatura je se zákonem tak dlouho, jak jí princeza príjmá. " Všechny hlavyse otočili k Lisse, jako by si jí všimli až teď. Lissa sebou škubla,. Byla moc v šoku. Její myšlenky se pohybovali nejdříve rychle a potom pomalu. Zbytek mysli se točila s otázkami. Co se to děje?? To je vtip?, Nebo možná halucinace. Kdo se to zbláznil? Je o snění? Je to trik? Kdyby ne, tak proč by se do toho zapojovali její přátelé? A proč se sakra všichni dívají naní?
Zvládala pozornost. Byla tak vychovaná a Taša jí věřila. Tohle byla skoro poslední věc na světě, kterou čekala. A tak se nedokázala přimět, aby reagovala, nebo dokonce odpověděla. Zůstala kde byla, tichá a šokovaná. ... Pak jí něco vytrhlo z transu. Christianova ruka. Vzal jí prsty a schval si je dodlaně a emně jí ruku zmáčkl a teplem a energijí jí zase dal k životu. Pomalu se rozhldla po místnosti a setkala se s očima, které jí pozorovali. Viděla, jak jí Taša probodává pohledem. Můj otec mazavým pohledem a dokonce i má matka s očekáváním. Ten poslední pohled byl pro mě nejvíc zarážející. Jak mohla janine Hathaway - která vždy dala vše správně stát za ní?J
Rose, pomyslela si. Přála bych si, aby si tu byla a řekla mi, co mám dělat....... Já taky . Sakra, proč je to pouto jen jednosměrný??
Věřila mi víc, něž komukoliv jinýmu na světě, ale také věděla, že může věřit našim přátelům a vyjmkou Abeho, ale to bylo pochopitelné. A pokud tohle dělají, tak určitě z nějakého důvodu. Je to tak??... Nevyslal jsem k ní žádný signál, ale cítila jsem, jak se její nohy začali pohybovat a ona se zvedla na nohy. A i přes ten strach a zmatek, našla jasný a jistý hlas, který zazněl přes celou místnost.
"Příjmám nominaci"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře