15.kapitola

5. leden 2012 | 19.15 |

 Vážně se mi nelíbilo,, že Viktor Daškov měl pravdu. Ale on jí vážně měl.

S tímto prohlášením od Lissi náhle všechno vybuchlo Přemýšlela jsem, jetli tohle bude to nejhlučnější zasedání rady v historii.. To , co následovalo mi hodně připomělo den, kdy vyhlásili ákon o dhampýřím věku.Křik, hádky, lidé vstávali ze židlí...... Strážci se tvářili divně....
Stejně rychle, jak se stala Lissa centrem dění, tak zase odpadla. Znova
se posadila a Christian našel její ruku. A Ona jí stiskla tak pevně, že jsem přemýšlela, jestli mu nezastavila oběh. Dívala se přímo před sebe, stále ještě otřesena. V její mysli byl chaos, ale její oči a uči vnímali. Opravdovou pozornost moji přátele utržili, dyž přišla Daniella a nadávala Adrianovi jmenováním jiné rodiny.
On pokrčil rameny, jako obvykle.
Člověk by si myslel, že by každý člověk argumentoval, že to bylo neplatné. Ale oni ne. A ne všichni tam byli královští. Přišlo mnoho morojů, aby viděli, jaká
bude jejich budoucnost. A řada z nich sledovala tuhle Dragomirovskou dívku se zájmem, byla to princezna, z umírající linie, která dokázala provádět zázraky. Ne, že by skandovali její jméno, ale argumentovali, že každý má na to nárok.
U některých z nich mi přišlo, že prosě chtěli změnit věkkráloven. Mladý pár, který obtěžovala lady Badicová nebyl jediný kteří chtěli něco lepšího.
Nejvíc překvapující bylo, když i někteří královští se stavěliza Lissu. Mohli bý loajální k jejich vlastní rdině , ale ne všichni byli bezcitný a sobečtí.Mnozí měli smysl pro spravedlnost a pokud by thl ebylo vážně napsané v zákoniku, lissa by na to vše mělaprávo. Naví jí spoustu královských mělo rádo a respektovali ji. Ariana byl jedna z osob, který obhajovaal Lissino jméno i přes to, že i on byl nominován. Ariana znala zákon dobře, takže asi věděal, že máme pravdu. Přesto se stavěal na její stranu a mě se zalíbial ještě víc. Kdyby přišlo skutečné hlasování, doufám, že Ariana vyhraje korunu. Byla inteligentní a to přesně morojové potřebovali.
Samozřejmě, že Ariana nebyla jediná, kdo znal zákon. Ostatní argumentovali, že
nikdo nemě zhlasovat. Normálně bychsouhlasila. Dál probííhala vášnivá debata, zatímco mí přátelé tiše seděli u okna. Čakali, až jedenáct členů schválí její kandidaturu. Šest jích schválilo- což bylo oficiální. Mohla pokračovat.měla jsem podezření, že někteří z nich, kteří pro nihlasovali to neudělli proto, aby mohla pokračovat, ale proto, že to říkal zákon. Mnoho morojů se nestaralo o to, co řekla rada. Dali jasně najevo, že toto ještě nenjí u konce, což dokládalo to, co řekl Viktor.
Pro tuto chvíli se ale dav rozptýlil a ne jen proto, že chtěli uniknout tomu hluku, ale hlavně pro to, aby mohlityhl skandální novinky říct dál.
Lissa byla v klidu, když procházeli zahradami, ale když už byli zamčení v pokoji explodovala.

"Co jste si sakra kluci mysleli?? " vykřikla "Co jste mi to udělali?? " Spolu s Adrianem, Eddiem a Christianem tam byl i zbytek spiklenců: Taša, Abe a moje máma. Všichni byli ohromeni touto reakcí od sladké Lissi a byli zticha. Lissa využila jejich mlčení. "Vy jste mě podrazili. Strčili jste mě doprostřed politického dění. Vážně si myslíte, že tohle chci?? Vážně si myslíte, že chci být královna?? "... Jako první se samozřejmě vzpamatoval Abe "Nebudeš královn" řekl nahlas a nezvykle klidně. " Lidé mají pravdu: nikdo protebe skutečně nemlže hlasovat. Musíš mít rodinu. "
"tak co to má za smysl? " vykřikla. Byla vzteky bez sebe. A měla plné právo být. Ale to pobouření... ten hněv...... To bylo něco horšího, než tahle celá situace. Éter jí ničil a te´d tomu ještě pomáhala.
"Pointa" řekla Taša " je vše, co ji te´d viděla v té místnosti. Každý argument, pokaždé, ,když někdo vytáhne knihu zákonů, máme víc času
pro Rose, abychom našli vraha Tatiany. " "Ten kdo to udělal, usí mít zájem o trůn" vysvětlil Christian a položil ruku Lisse na rameno, ale ona se vytrhla" Buď pro sebe, nebo pro někoho, kohoznají. Čím déle pozdržíme jejich plány, tím více
času budeme mít na to zjistit, kdo to udělal"
Lissa si frustrovaně projela vlasy rukou. Snažila jsem se vytáhnout kousky zuřivosti a vtáhnout je do sebe. Podařila se mi trocha, na tolik aby
zase spustila ruce. Ale ne na to, aby byla pořád naštvaná. "Jak mám hledat vraha, když jsem svázana dělat všechny ty stupidní testy?? " zeptala se
"Ty nebudeš hledat" řekl Abe "my budeme"
Její oči se rozšířily. "To nebyla část plánu. Nebudu skákat před královskýma, když mě Rose potřebuje. Chci jí pomoct.! " To bylo téměř komické. Téměř. Ani
Lissa nedokázala sedět, když věděla, že potřebuji její pomoc. Chtěly jsme být venku a dlat něco, co vyřeší tu situaci. "Pomáháš jí" řekl Christian a jeho ruka škubla, jak se snažil se jí nedotknout. " Je to jinak,než jsme očekávali, ale pomáháš jí i tímhle způsobem. "
Stejný argument všichni podkládali i mě. To jí také naštvalo stejně jako mě. .. Lissa se podívala
vyčítavě na každou tvář. " Kdo vymyslel tenhle nápad? " další nepříjemné ticho........... "Rose" řekl Adrian konečně. Lissa se otočila a pohlédla na něj. "To teda ne. Ona by mi to nikdy neudělala! "
"Udělala to" řekl. "Mluvil jsem sní ve snu. Byl to její nápad... a byl dobrý. A kromě toho, ty jsi jí taky dala
do špatý situace. Pořád musí sedět v koutě i když chce pomoct. " "Dobře" odsekla Lissa a ignorovala část o mojí situaci. " Za předpokladu, když Rose vymyslela tenhle geniální nápad, tak proč mi to nikdo neřekl?? To si nemyslíte, že by mi mmalé varování pomohlo?? " Teď se chovala stejně jakojá, když jsme utekli z vězení a já chtěla vědět kam jedeme. "Ne tak docela" řekl Adrian "Mysleli jsme, že budeš reagovat přesně takle a museli jsme si připravit plán, kdybys to odmítla. Nevěděli jsme, jestli to přijmeš. "
"To bylo docela rikantní" řekla "Ale fungovalo to" řekla Taša " Věděli jsme, že půjdeš přes nás" mrkla " A za to to stojí a myslím, že by si byla skvělá královna. "
Lissa po ní hodila ostrý pohled
a já se pokusila vysát z ní aspoň ještě trochu temnoty. Soustředila jsem se na to víření emocí. Nechtěla jsem jí vzít všechno, ale podařilo se to natolik, že přesala
bojovat. A ve mně to náhle vzplanulo, mnoho oslepujících okamžiků, ale byla jsem schopná to zatlačit do kouta. Najednou jsem se vítila vyčerpaná. "První test je zítra" řekla tiše"Když se mi nepodaří, jsem venku a tenhle plán se rozpadne. " Christian se znova pokusil jí obejmout kolem ramen a ona ho tentokrá nechala "Podaří se ti"
Lissa neřekla nic jiného ajá jsem mohla vidět úlevu na tváři mých přátel. Nikdo nevěřil, že bude souhlasit a mysleli, si , že odvolá svojí nominaci. Moje matka a Eddie neřekli ještě nic za celou tu dobu. Jak bylo běžné pro strážce, dželi se v pozadí. A najednou moje matka vykročila vpřed a kývla směrem k Eddiemu"jeden z nás
se bude snažit být s teou po celou dobu. "
"Proč? " zeptala se Lissa překvapeně. "Protože víme, že tu je někdo, kdo se nebojí zabíjet, aby dostal to, co chce" řekl Taša a kývla směrem k Eddiemu a mojí mámě "Tito dva a Michael jsou jediní strážci, kterým můžeme věřit. "
"jsi si jistá" Abe věnoval taše lstivý pohled. "jsem překvapený, že jsi pořád ještě nedostala svého osobního strážc 'přítel' na palubu" "jakýho přítele? " dožadoval se Christian . Taša k mému úžasu zrudla. "Prostě jednoho chlapa, kterého znám" "někdo kdo tě sleduje jak štěně" pokračoval Abe "Jaks ejmenuje? Evan? " "Ethan" opravila ho.
Moje matka se zdála rozrušená, že se baví zrovna te´d o takových věcech a věnovala Abemu pohled 'nech jí být'"nemáme na to čas. Ethan je dobrý chlap, ale čím míň lidí o tom ví, tím líp. Vzhledem k tomu, že Michael má pořád práci tak u tebe budu buď já, nebo Eddie" Souhlasila jsem se vším, co řekla a pak jsem si najednou uvědomila, že je moje matka s námi. Vypadalo to, že jí Abe namočil do všech nelegálních aktivit, které se děli v téhle době.On byl opravdu přesvědčivý a ona mě milovala. Když byl její mooroj u dvora, tak jí nepotřeboval, což znamenalo, že moje máma je te´d bez úkolu. Eddie ještě nebyl přidělen, takže měl čas. Lissa začala říkat něco jiného, když mě náraz ve vlastní hlavě vrátil do reality.
. Pardon" řekla Sydney. To že šlápla na brzdy mě přeneslo zpátky. "Ten blbec mě předjel. ".. Nebyla to Sydneyna chyba, ale cítila jsem podráždění, že mě přerušila pouto a chtěla jsem na ní křičet. Zhluboka jsem se nadechla a věděla jsem, že to jsou
účinky éteru a nemohla jsem si dovolit chovat se iracionálně.
Teď, když jsem byla zpátky, jsm se podívala z okna a viděla nové okolí. Ještě jsme nebyli v horách. " Kde to jsme? " zeptala jsem se. "Okolí Lexingtonu" žekla Sydne. Zastavila na nedalké čerpací stamici, aby napplnila benzín a abychom mohli zadat Donovu adresu do GPS. Bylo to asi pět kiláků. " Není ve velké část" řekl Dimitrij " teda aspoň z toho co jsem slyšel. Donovan má tetovací salon,který má otevřeno pouze v noci. S ním pracuje pár dalších strigojů.. Dostanou dýchánek, opilý děti......druh lidí, který snadno zmizej. Lásku strigoje.
"Vypadá to, že by policajti zjistili, že zmizí lidi, kteří šli do toho tetovacího salonu. " Dimitrij se krutě usmál. "No srandovní je, že oni nezabijou každého kdo jim tam příjde. Některým udělají tetování a nechají je jít. Oni tam taky pašujou drogy. " Zvědavě jsem ho poslouchala "Určitě toho víš hodně" " Dělal jsem to stejně a musel jsem sým strigojům držet střechu nad hlavou. Vlastně jsem se s Donovanem setkal, jen jsem nevěděl odka´d. " "Dobře, tak jsem o něm dobře informovaní, co s tímk teď budeme dělat? "
"Vylákáme ho ven Pošlu zákazníka se zprávou , že se sním potřebuju setkat. Nejsem typ člověka, kterého může ignorovat. Jakmile bude venku, vezmeme ho na místo, které jsem vybral. " "Dobře, to můžu udělat" přikývla jsem.
"Ne" řekl Dimitrij "To není možné"
"Proč ne? " zeptala jsem se. Snad si nemyslel, že to je pro mě příliš nebezpečné. "Protože by hnedka poznali, že jdi člověk. Žádný strigoj nenechá pro sebe pracovat dhampýra- pouze člověka. " V autě nastalo tíživé ticho. "ne! " řekla sydney" tohle neudělám" Dimitrij zavrtěl hlavou "Taky se mi to nelíbí, ale nemáme mnoho možností. Jestli zjistí že pracuješ pro mě, tak ti neublíží. "
"Jo ? a co se stane, když mi neuvěří?? " zeptala se. "nemyslím si, že se to stane. Pravděpodobně půjde s tebou a když zjistí, že to byl podvod, tak tě zabije až potom".
Nezdálo se, že by jí to uklidnilo. Zasténala. "nemůžeš jí poslat" řekla jsem "budou vědět, že je alchymista. Ten pro strigoje nebude pracovat ani náhodou. " Dimitrij se zdál překvapený. Zase jsme ztichli a najednou sydney přišla s řešením. "Když jsem byla uvnitř čerpací stanice,oni tam měli nějaký make-up. Mohla bych pravděpodobně překrýt většinu mého tetování práškem. " a udělali jsme to. Stanice prodávala jenom jeden druh make-upu, ale pomohlo to zakrýt tetování. Vykartáčované vlasy dopředu taky trochu pomohli. Spokojeni, že jsme udělali vše,
co jsme mohli jsme vyrazili k Donovanovi.
Bydlel opravdu v schátralé části města. Několik bloků od tetovacího salónku jsme viděli něco, jako noční klub, ale jinak to tam bylo opuštěné. Nebylo to místo, kde bych hctěla chodit sama v noci. Zkontrolovali jsme to tam, dokud Dimitrij nenašel dobré místo. Jednalo se o zadní uličku asi dvě budovy od salonu. Dimitrij poučil Sydney o tom, jak má dovést strigoje k nám. Ona kývla, ale viděla jsem v jejích očích strach.
"Musíš se na něj koukat ohromeně. " řekl jí " lidé, kteří slouží strigojům jsou dichtivý. Je jasný, že lidé jsou kolem strigojů vystrašení, ale jen trochu, ne tolik, jako se bojíš teď. "
polkla
" nemůžu si pomoct. "
Cítila jsem se za ní špatně. Ona věřila, že všichni upíři jsou zlí a my jsme jí posílali zrovna do jejich hnízda. Věděla jsem také, že už viděla strigoje, ale stejnak by mohla padnout v šok. Pokud by stuhla před Donovanem, všechno by mohlo krachnout. Na popud jsem jí objala a k mému překvapení se nebránila "Můžeš to udělat" řekla jsem "Jsi silná a oni se až moc bojí Dimitrije. V pořádku? " po několika hlubokých nádechech sydney přikývla. Dali jsme jí pár povzbudivých slov a pak zahnula za roh budovy a zmizela z našeho dohledu. Podívala jsem se na Dimitrije "Možná jsme jí právě poslli na smrt" jeho tvář byla ponurá "já vím , ale teď už nemůžeme nic dělat. Rači se dostaň na své místo. "
S jeho pomocí se mi podařilo vyšplhat na střechu nízké budovy. Nic nebylo intimní na tom, jak mě zvedl, ale nemohla jsem si pomoct a projel mnou elektriký pocit, stejně jako takový, když jsme pracovali spolu. Když jsem tam byla spávně umístěna, Dimitrij zamířil ke straně budovy, kde měla projít Sydney. Číhal za rohem a pak sme nemohli dělat nic jiného, než čekat.
Bylo to bolestné a to ne jenom proto, že jsme byli na pokraji boje. Pořád jsem přemýšlela o sydney, o co jsem jí požádala, aby udělal. Mým úkolem bylo chránit nevinné a né je vrazit do středu bitvi. Co když náš plán selže? Uplynlo několik minut a nakonec jsem slyšela kroky a mumlání a známou nevolnost. Vytáhli jsme ven strigoje.
Tři z nich šli kolem, sydney v čele. Zastavili se a já jsem si všimla Donovana. Byl nejvyšší-bývlí moroj- s tmavými vlasy a vousy, kterými mi připomněl Abeho. Dimitrij mi dal jeho popis, takže bych ho neměla zabít. Donovanovi stoupenci šli za ním a byli připraveni v pohotovosti. Já jsem strnula a měla ruce v pěst.
"Belikove? "Zeptal se Donovan s krutým hlasem "kde jsi? "
"Jsem tady " přišla Dimitrijova odpově´d se studeným hrozivým hlasem strigoje. Objevil se z protějšího rohu a držel se ve stínu.
Donovan se mírně uvolnil. Zkoušel zaregistrovat Dimitrije, ale i ve tmě se zhmotnil Dimitrijův vzhled. Donovan ztuhl- náhle viděl hrozbu.
Stejně v tom okamžiku jeden z jeho kluků trhl hlavou na stranu. "Dhampýr! " vykřikl. Za to jsme nemohli. To naše vůně a já jsem se modlila, aby jim to trvalo dlouho, než by na to přišli..... Pak jsem zkočila ze střechy. Nebya to jednoduchá výška ke skoku, ale ne taková, aby mě zabila. Navíc byl můj pád přerušen Strigojem. Dopadla jsem na jednoho poskoka Donovana a srazila jsem ho na zem. Zaměřila jsem se na jeho srdce, ale on byl příliš rychlý. Snadno mě odrazil, ale já to očekávala a držela jsem své postavení. Koutkem oka jsem viděla Sydney jak spchá pryč, podle našich pokynů. Chtěli jsme jí mít pryč z té bitvy a tak jsme jí řekli, ať jde do auta, kdyby to bylo špatné.
Samzřejmě, že se strigoji to je vždy špatné. Donovan a jeho druhý chlápek šli podimitrijovi, protože ho brali jako větší hrozbu. Můj soupeř si asi také myslel, e nejsem hrozba. Vrhnul se na mě a já uskočila pryč, ale ještě předtím jsem ho hladce kopla do kolena. Nezdálo se, že by mu to ublížilo, ale aspoň mu to tničilo rovnováhu. Udělala jsem další kopy a srazila ho na zem. Moje bosé nohy škrábaly proti tvrdému cementu, trhala se mi kůže. Protože moje jeans byly stále špinavý a roztrhaný, byla jsem nucena nosit šortky z batohu od sydney.... Ignorovala jsem bolest a bouchla strioje dřív, než si toho mohl všimnout. Můj kůl našel jeho srdce. /der nebyl tak tvrdý, jak bych si přála, ale pomohlo mi to, abych ho pak dorazila. Ani jsem nečekala, až spadne na zem a připojila jsem se k ostatním.
Nesměla jsem váhat v bitvě. Jen jsem bojovala, ale te´d jsem se zastavila před tím, co jsem viděla. Dimitrijova tvář. To bylo...... děsivý.. Divoký. Měl podobný výraz jako když mě bránil při zatčení, Výraz válečného boha, výraz, který říkal, že vás může poslat do samotného pekla. Jak vypadal teď..... to ho dostávalo na novou úroveń. Bojem
s těmito strigoji nešlo jen o hledání Soňi a pomáhání Lisse. Tohle bylo vykoupení, pokus zničit svou minulost tím, že zničí zlo přímo v jeho cestě.
Pčwsunula jsem se
mu pomoc ve chvílí, kdy zasadil druhou ránu kůlem. Bylo tam toho moc, moc energie, než bylo zapotřebí, když strčil strigoje proti cihlové zdi a prorazil jeho srdce. Bylo to nemožné, ale nemohla jsem si představit , že tam to tělo stále je. Imitrij dával víc pozornosti a usílí je zabít, než já. On se měl ihned obrátil na další hrozbu, když byl ten strigoj mrtvý. Ale naopak
byl Dimitrij tak fixovaný na svou oběť, že si nevšiml, že Donovan využil situace. Naštěstí pro
Dimitrije, jsem mu kryla záda.
Narazila jsem svým tělem do Donovana a srkala ho pryč od Dimitrije. Jak jsem viděla, Dimitrij vytáhl svůj kůl ze strigoje. Mezitím jse úspěšně odstranila Donovanovu pozornost , ale věděla jsem, že čas utíká, aniž bych ho zabila. "Dimitriji" křičela jsem "Poj´d mi pomoct, potřebuju tě.! " Nemohla jsem vidět, co Dimitrij dělá, ale o pár vteřin později byl po mém boku. S tím, co znělo skoro jako řev skočil na Donovana a schodil ho na zem. Vydechla jsem úlevou a pak jsem viděla, jak chce Dimitrij probodnout Donovanovi srdce. "ne! " spadla jsem na zem a snažila jsem se držet Donovana a odstrčit Dimitrijovu paži "potřebujeme ho! Nezabíjej ho!! "
Z ophledu na Dimitrijově tváři bylo jasné, že mě vůbec neslyšel. Měl smrt v očích. Chtěl zabít Donovana. Touha náhle byla předností.
Stále snažíc držet Donovana jednou rukou a druhou jsem praštila Dimitrije, přesnějako jsem to udělal minulu noc s Angelinou. Nemyslím si, že cítil bolest, ale získalajsem tím jeho pozornost. "nezabíjej ho!" opakovala jsem
Náš boj s Dimitrijem dal ovšem prostor Donovanovi. Začal se mi vymaňovat ze sevření, ale pak jako jeden, Dimitrij a já jsme se na Donovana vrhli. Připomínalo mi to doby, kdy jsem vyzpovídávala strigoje v Rusku. Potřebovala jsem skupinu dhampíru, aby udrželi jednoho strigoje, ale Dimitrij se zdál dost silný. "Když jsme byli vyslícháni, použili jsme-" má slova byla přerušena, když se Dimitrij rozhodl použít své vlastní metody výslechu. Sevřel Donovana za ramena a tvrdě sním zatřásl až se bouchal hlavou o cement "Kde je Soňa karperová? " zařval Dimitrij "Nev-" začal Donovan. Dimitrij ale na to neměl trpělivost. "kde je? Já vám, že jí znáš! " "Já-"
"Kde je? "
Na donavově tváři jsem viděla něco, co jsem nikdy předtím na tváři strigoje
neviděla: strach. Já si myslela, že to je emoce, kterou prostě nemají. Oni se prostě nezahazovali se strachem. Ale ano, Donovan se bojí Dimitrije. A Abych byla upřímná, bylo to moc.
Jeho červené prstence v očích se rozšířili zoufalstvím avyděšením. Když Donovan yhrkl jeho další slova, ěco mii řeklo, že jsou pravdivá. Jeho strach mu nedával šanci aby lhal. Byl příliš šokovaný a nepřipravený. "V Paříži" zalapal po dechu "je v Paříži" "Kriste" zvolala jsem " Nemlžeme jet do Paříže! "
Donovan zavrtěl hlavou"Je to malé město asi hodinu odsud. Je tam malé jezero a malý modrý domek. "
To bylo málo, potřebovali jsme toho víc. "Máš adres-" Dimitrij zřejmě nedílel můj názor, že potřebujeme více informací. Než jdem mohla dokončit větu, jeho kůl byl v Donovanově srdci. Strigoj hrozně křičel. Já sebou škubla. Jak dlouho, dokud někdo uslyší tohlé křičení a zavolíá policii?
Dimitrij vytáhl kůl a zase bodl do Donovana. A znova. Nevěřícně jsem na něj zírala s hrůzou a na pár okamžiků jsem zkameněla. Pak jsem popadla Dimitrije za paži a zatřásla jím i když jsem věděla že to nemá moc velký význam. "Je mrtvý Dimitriji! On je mrtvý !! přestaň, prosím! " Dimitrij měl na tváři pořád ten hrozný výraz, nyní ale na něm bylo i trochu zoufalství. Zoufalství, které mu možná řeklo, že když zabije Donovana, tak všechno špatné v jeho životě skončí. ... Nevěděla jsem, co mám dělat. Museli jsme se dostat pryč. Museli jsme se dostat k sydney . Čas se nám krátil a já jsem pořád jenom opakovala. "Je mrtvý Dimitriji. Nech to být. Prosím. Je mrtvý. "
Poté, nekde, někde jsem se dostala skrz Dimitrije. Jeho pohyb se zpomalil a nakonec se zastavil docela. Ruka držící kůl klesla slabě na stranu, když se díval na to, co zbylo z Donovanova těla, které nebylo hezké. Vztek na Dimitrijově tváři se změnil v oufalství.... Změnil se
v zoufalství.
Já ho tahala jemně za paži "Je po věm. Uděla jsi dost. "
"Nikdy to není dost, Rozo. " zašeptal a jeho hlas mě zabíjel"Nikdy to nebude dost" "Pro te´d je toho dost" řekla jsem. Přitáhla jsem si ho ke mně.
Nevysvětlitelně nechal být svůj kůl a zabořil mi obličej do ramene. Já jsem taky upustila sůj kůl a objala ho také. Onmě objal zpátky a já věděla, že to už dlouho potřeboval. "Ty jsi jediná. " držel se mě pevně " Jediná, kdo mi rozumí Jediná, která ví, jaký jsem byl. Nikdy jem to nemohl nikomu vysvětlit... ty jsi jediná.. Jsi jediná komu to můžu říct....." Zavřela jsem oči, na chvilku přemožená tím, co řekl. On přísahal věrnost
Lisse, ale to neznamenalo, že jí úplně otevřel své srdce. Tak dlouho jsem byla já a on
perfektně synchronizovaní. Vždy jsme chápali jeden druhého. A to i v případě, jestli jsme byli spolu, nebo ne. Dimitrij si vždy hlídal své srdce, až d chvíle, než jsem přišla.. myslela jsem, že si ho navždy zamkl, ale zdálo se, že mi pořád věřil natolik, aby mi ukázal, co ho uvnitř zabíjí.
Otevřela jsem oči a setkala jsem se s jeho vážným pohledem. "To je v pořádku" řekla jsem" Je to v pořádku. Jsem tady. Vždy tu pro tebe budu. "
"Snil jsem o nich. O všch neviných, které jsem zabil" jeho oči se přesunuly zpátky k Donovanovu tělu "Ppořád si myslím... Možná, kdybych zabil dost strigojů, tak ty
noční můry zmizí... že budu mít jistotu, že nejsem jeden z nich. " Dotkla jsem se jeho brady a otočila mu tvář zpátky od Donovana "Ne, musíme zničit strigoje, protože jsou zlo. Protožeto je to, co děláme. Pokud chceš, aby ty můry zmizeli, musíš začít znova žít. To je jediný způsob. Právě te´d jsme mohli zemřít. Ale nezemřeli jsme. Možná, že umřeme zítra. Nevím. Důležité je, že teď jsme naživu. " Bylo to hrozné. Nikdy jsem neviděla Dimitrije takle na dně. On by tvrdil, že ty strigoje neabil kv§li emocem. Já ne. Byli tam. Všechno to bylo v něm. A vždy to vyšlo na vzch. Třeba v návalech vzteku. Nebo když mě bránil před zatčením. Starý Dimitrij nebyl pryč. Byl prostě zavřený a já nevěděla jak ho pustit ven.. To bylo to co jsem udělala. On byl vždy ten moudrý. Já ne. On mě pořád poslouchal. Měla jsem jeho pozornost. Co jsem mohla říct? Jak bych se mohla dostat přímo k němu?
" pamatuješ, co si mi dřív řekl? " zeptala jsem se "Když jsme byli v Rubysville? : Život je o detailech. Musíš si uvědomit podrobnosti. To je jediný způsob, jak zjistit, co ti strigojové udělali. Jediný způsob, jak zjistíš, kdo doopravdy jsi. Sám jsi to řekl
že jsi semnou utekl, protože jsi chtěl poznat svět. Jeho krásu. " Dimitrij se zase začal obracet k Donovanovi, ale já ho nenechala. "tady není nic krásného. Tady je jenom smrt. " " To je pravda, když to necháš být pravdou" řekla jsem zoufale a stále jsem věděla, že nemáme čas. "Naji si nějakou věc.Njakou krásnou věc.
Něco, co ti ukáže, že nejsi jeden z nich. "
Jeho oči se na mě zase koukli a tiše se na mě koukal. Panika se hrnula skrz mě. Nefunguje to. Nezvládla jsem to. Musíme se odsud dostat, a´t už se cítí jakoliv, věděla jsem, že musíme odejít. Pokud jsem se něco naučila, tak to bylo, že Dimitrijovi instinkti pořád pracují skvěle. Pokud bych řekla, že se blíží nebezpečí, on by okamžitě reagoval, bez ohledu na to, jak se cítil. Ale to jsem nechtěla. Nechtěla jsem ho nechat v zoufalství. Chtěla jsem, aby zůstal tady a stal se mužem, kterého jsem znala. Vhtěla jsem,, aby neměl noční můry. Ačkoliv to bylo mimo mé schopnosti.. Nebyla jsem žádný terapeut. Chystala jsem se mu říct, že musíme jít, když na mě najednou promluvil.
Jeho hlas byl sotva šepot
"Tvoje vlasy"
"Co? Na okamžik jsem myslela, jestli je nemám od ohně nebo tak. Rychle jsem se jíich dotkla.
No nic snimi nebylo, až na to, že byli rozcuchaný. Měla jsem je svázané, když jsme bojovali, aby mě za ně strigojové nemohli chytit. "Tvoje vlasy" opakoval Dimitirj . Jeho oči byly široké, téměř omráčené. "Tvoje vlasy jsou krásné" To jsem si nemyslela, teda aspoň ne v tomhle stavu. Samozřejmě jsme byli v temné uličce. Jeho výběr byl omezený. "Vidíš? Nejsi jeden z nich. Strigojové nevidí krásu. Pouze smrt. Našel jsi něco krásného.. Jednu věc, která je krásná. " Váhavě, nervózně se dotkl pramenu, kterého jsem se taky předtím dotýkala "Ale je to dost? "
"Pro teď ano" políbila jsem ho na čelo a pomohla mu vstát "Pro teď ano. "

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře