21.kapitola

5. leden 2012 | 19.19 |

 Nedostala jsem se k řízení.

"Generál Sydney taky ne. Moc jí pobuřovalo, když Dimitrij rychle mluvil, aby nám všechno vysvětlil. Všechno to začalo tím, když Viktor objel problémy na svém autě, problémy s motorem.nebyl moc štastný. Neudělal žádné obvinění, ale myslím, že každý, kdo tam byl - Sońa i Robert- mohli odhadnout, že to nebyla náhoda.To znamenalo, že jsme museli být všichni namačkaný v CR-V, který nebyl navržen pro tolik lidí- což byl důvod, proč Dimitrij přišel s kreativním zasedacím pořádkem.samozřejmě, že jedno sedadlo se ukázal být nákladový prostor. Bylo docela velké, ale když se Sydney dozvěděla, že to je její místo, obvinila Dimitrije a z urážky a vzala mu klíče.
Nemohla jsem jí to říct, ale nebyla tu žádná jiná volba. Dimitrijův sedadlový graf byl naplánován tak, aby se minimalizovalo nebezpečí. Dimitrij řídil a Robert seděl vedle něho. Já byla mezi Robertem a Soňou na zadním sedadle. Toto by udělal každý strážce. Oddělil by braty a držel by uživatele éteru daleko od sebe..Dimitrij zdůraznil, že mít mě za volantem by nebylo bezpečné, když jsem musela zkontrolovat Lissu. Byla to pravda. Pokud jde o Sdney...... no, ona nebyla ani hrozbou a ani nebojovala...
když už mluvím o sobě.. "musíme se zbavit Viktora a Roberta, teď" zamumlala jsem směrem k Dimitrijovi, jak jsme nakládali do auta potraviny a naše skromná zavazadla. "Pořád jsme snižovali Sydney prostor. "udělali to, co jsme potřebovali. Je nebezpečné je tu udržet. Je na čase, abychom je obrátili proti strážcům. " Bratři chtěli pokračovat s námi a najít Listina sourozence Byli bychom je nechali, ale ne z velkorysosti.prostě jsme je nemohli nechat utéct Souhlasím" řekl Dimitrij a trochu se zamračil "Ale není tu žádná dobrá cesta, jak to udělat. Zatím ne. Nemůžeme je nechat svázané u silnice a stopovat.Také je nemůžeme obrátit proti sobě z pochopitelných důvodů. " dala jsem tašku do auta a opřela jsem se o nárazník "Sydney by je mohla obrátit. " Dimitrij přikývl " To by bylo asi nejlepší, ale ne teď, ne dokud se nedostaneme.... No kamkoliv to jedem. " Povzdechla jsem si "A pak je odtáhnem" "Ano, bojím se toho" řekl Dimitrij a věnoval mi ostražitý pohled "Víš, když jsou ve vazbě, je tu velice dobrá šance, že o nás řeknou úřadům. "Jo" Taky jsem o tom přemýšlela. "Myslím, že ten problém můžeme nechat na potom. Ty bezprostřední problémy musíme řešit jako první. " K mému překvapení se na mě Dimitrij usmál. Očekávala jsem nějakou rozumnou, moudrou poznámku, " to je vžd naše strategie, ne? "
Usmála jsem se na oplátku a pak jsme vyrazili na cestu... milosrdně, Viktor nebyl jako vždy otravný a upovídaný, což bylo podezřelé, možná byl stále slabý z nedostatku krve. Soňa a Robert se museli cítit stejně.Byl to trochu problém. Měla jsem dojem, že Sydney si nic z toho neuvědomoval.byla člověk mezi skupinou hladových upírů. Takže byla pravděpodobněji bezpečně izolovaná vzadu v kufru.
Sonin směr byl vágní a velmi potřebný. Ona nám dala jenom krátkodobé informace a často nás upozornila dost pozdě. Netušila jsem, kam jedem, nebo jak dlouho to bude trvat.Dimitrij jel na severo-západ na I-75 a když jsem se ptala, jak dlouhá bude naše cesta, její odpověď byla"Ne dlouho.Několik hodin. Možná víc. " S tímto tajemným vysvětlením se uvelebila na sedačce a nic víc neřekla. V její tváři byl strašidelný a zamyšlený výraz. A já jsem se snažila představit, jak se cítí. Ještě před dnem byla strigoj. Pořád zpracovávala, co se stalo? Mučila se pocitem viny? Chtěla se stát strigoněm znovu?..nechala jsem jí o samotě. Te´d nebyl čas
na léčbu. Usadila jsem se a snažila se být trpělivá. Najednou mě něco probudilo. Lissa byla vzhůru. Zamrkala a podívala se na hodiny. Odpoledne pro člověka. Morénové
na dvoře by už měli dávno spát. Ale ne, něco jí probudilo. Dva strážci stáli u jejích dveří. "Musíte jít s námi" řekl jeden z nich "je čas na další test"
Lissa byla v úžasu. Věděla, že další test bude brzy, ale neslyšela žádné další podrobnosti, co se vrátila z toho posledního. Tato cesta se konala v Morojů, ale měli jí aspoň varovat. Eddie stál nedaleko a nahradil mojí matku jako ochranu pro Lissu před několika hodinami. Christian se posadil na Listině posteli a zívl. Lissa se sním rychle objala. Eddie tam stál, ale nevypadalo to, že by si myslel něco divného. "Můžu se převléct? "
"Buďte rychlá" řekl strážce. Popadla první oblečení a spěchala do koupelny . Cítila se zmatená a nervózní.. Když vyšla ven, christian si natáhl jeansy a už šahal po triku. Eddie byl mezitím se strážci a já jsem mohla odhadnout na co myslí. Tato výzva byla oficiální, ale neznal tyhle strážce a úplně jim nevěřil.
"Můžu jí doprovodit? " zeptal se "Pouze do testovací oblasti " řekl druhý strážce "A co já? " zeptal se Christian "Pouze do testovací oblasti"
Odpověď strážce mě překvapila, ale pak jsem siuvědomila, že asi všichni kandidáti budou chtít mít sebou rodiny -nečekáné testy uprostřed noci. No možná ne tak nečekané. Dvůr byl prakticky opuštěný, ale když skupinka dosáhla svého cíle -malého cihlového domu- Museli projít skupinou Morojů. Zdá se, že se to provalilo.
Ti shromáždění uctivě ustoupili stranou. Někteří-pravděpodobně zastánci jiných rodin - se mračili. Ale spousta dalších lidí se na ní usmívala a volali o dračím návratu.Dav byl mnohem menší než ten, který jí vítal po první zkoušce.To zmírnilo její úzkost, ale pořád byla odhodlaná.Tváře diváků se
tvářili úctou a zvědavostí, zda by mohla přístě vládnout... Dveře na konci znamenali konec jejich cesty.. Ani Christianovi a Eddiemu nemuseli řikat, že dál nemohou. Lissa se jim podívala přes rameno na jednoho strážce.. po epickém dobrodružství z první zkoušky, očekávala Lissa něco podobného a zastrašujícího. .. Našla místo, kde seděla stará žena v pohodlném křesle v prázdné místnosti. Měla ruce složené v klíně a držela něco zabaleného v látce.Žena bručela, zdánlivě velmi spokojená.A když říkám strá, mám na mysli hodně stará. Morénové mohli žít až do 100 a tato žena tuto bariéru určitě překročila. Usmála se, když viděla Lissu a pokynula jí, aby si sedla na prázdnou židli. Na stolku vedle židle byla láhev vody.Strážci nechali ženy samotné.
Lissa se rozhlédla po svém okolí. Nebylo tam žádné jiné zařízení. Posadila se a pak se obrátila k staré ženě. "dobrý den " řekla Lissa a snažila se udržet svůj hlas jistý "Já jsem Vasillisa Dragomirová". Ženin úsměv rostl a ukázala zažloutlé zuby. Jeden jí chyběl. "Stejné chování v rodině" zaskřehotala" pamatuji si tvého dědečka. Také byl zdvořilí během svého testu. " "vy jste znala mého dědečka? " VYKŘIKLA Lissa. Zemřel, když byla ještě velmi mladá a pak jí zaujmulo něco jiného. "On se ucházel o místo krále? " Žena přikývla "Prošel všemi testy. Myslím, že by vyhrál testy, kdyby nebyl na poslední chvíli stažený. "proč můj děda odstoupil? "
"protože se zrovna narodil tvůj bratr a Frederic se rozhodl, že bude věnovat svou energii rodina a ne národu. " Lissa to chápala. Kolik předtím bylo Drahomírů? Její dědeček,
její otec a Andree- její matka. Eric dragomir neměl žádné bratry a sestry. Lissa toho věděla málo o svém dědečkovi, ale věděla, že by se rozhodla stejně. Listina mysl putovala a stařena jí pozorně pozorovala "Je tohle test?? " zeptala se Lissa a jakmile bylo ticho zeptala se ještě "je to něco jako pohovor? " Stará
žena zavrtěla hlavou"ne, je to tohle" Rozbalila věc, kterou měla v klíně. Jednalo se o pohár-pohár, nebo pohár.
Nejsem si jistá, který to byl. Ale byl krásný a ze stříbra, které zářilo jakoby vlastním světlem- Krvavě červené rubíny byly rozptýleny po stranách. Třpytící se, když se pohár otočil. Žena ho láskyplně držela. "Více jak tisíc let a pořád ještě prosvítá" Vzala pohár a naplnila kalich vodou, zatímco Lissa ještě pořád zpracovávala její slova.Tisíc let? Nebyla jsem odborník v oblasti kovů, ale věděla jsem, že by se stříbro muselo za
tu dobu poškodit. Žena podala pohár Lisse. "Pij z toho a když budeš chtít zastavit, řekni stop. " Lissa si vzala pohár, ještě zmatenější, než předtím. Jak by to mohla zastavit? Jakmile se ale dotkla prsty kovu, porozuměla.Tenhle pocit znala "Je očarovaný " řekla . stará žena přikývla "Naplněn všemi čtyřmi prvky a kouzlem dávno zapomněným. " Čarodějem éteru, pomyslela si Lissa. Elementární kouzla mají různé efekty. Kouzlo země bylo svázané
s kouzli nutkání. A byla tu kombinace všech čtyř. Ale éter..... věděla, že éter obsahuje širokou škálu kouzel s nepředvídatelnými účinky..
Voda určitě aktivovala kouzlo,ale Lissa měla pocit, že klíčovým hráčem byl duch. I když jí tahle síla klíčila v žilách, měla z toho strach. Kouzla v tomto poháru byla složitá a daleko za její dovednosti a bála se, co jí to udělá. Stará žena se na ní upřeně dívala..... Lissa už neváhala a pila. ... Svět se ztrácel a pak se přeměnil na něco úplně jiného. Poznala co to je: sen éteru..... Stála v obyčejné místnosti. Byla venku a vítr jí bičoval vlasy přes obličej.Ostatní lidé stáli kolem ní, všichni v černém a ona brzy poznala dvůr kostela a hřbitov. Lissa měla taky na sobě černou a dlouhý vlnový pláš´t, aby jí nebyla zima. Byli shromážděni kolem hrobu a kněz stál blízko.---Lissa udělala pár kroků a snažila se zjistit, čí jméno je na náhrobku.. To co objevila šokovalo víc mě, než jí: Rosemarie Hathawayová.
Mé jméno bylo vytesané do žuly a královském komplikovaném písmu.. Níže pod mím jménem byla hvězda bitvy, to znamenalo, že jsem zabila více strigoňů, než se mohlo napočítat.... Pod tím byli tři řádky textu v ruském, rumunském a anglickém jazyce.. nepotřebovala jsem anglický překlad, abych věděla, co tam je napsáno.Protože to bylo standardní pro strážce..'Věčné služby'.. Kněz mluvil obvyklými pohřebními slovy, že mi požehnává, ale bylo divné sledovat svůj vlastní pohřeb.. Když skončil, zaujala Alberta jeho místo. Mohla toho o mě spoustu říct. Kdybych tam byla, tak bych byla dojata k slzám. Došla jsem k závěru, že popisuje poslední bitvu a jak jsem zemřela, když jsem chránila bitvu.. to vlastně nebylo tak divný.Jako, nechápejte mě špatně. Vše co se tady dělo bylo úplně šílený. Ale bylo rozumné, že jsem zemřela, když jsem jí chránila.
Lissa nesdílela mé pocity. Tato zpráva byla jako facka do její tváře...najednou cítila, že součást jí je pryč. Slzy
v očích přetékaly... je to sen, říkala si. To je vše. Ale nikdy neměla sen, jako je tenhle.. Její zkušenosti byli vždy jen s Adrianem a tam měla pocit, že to jsou spíše telefonní hovory... Když se průvod rozešel, cítila, jak se jí dotkla něčí ruka. Christian. Vrhla se mu vděčně do náruče a snažila se nevzlykat. Cítila, že je skutečný a pevný. Bezpečí. "Jak se to stalo? " zeptala se "jak se to mohlo stát? " christian jí pustil a jeho křišťálové oči byli plné bolesti". Víš jak. Ti strigoňové tě chtěli zabít a ona se obětovala., aby tě zachránila" Lissa si na nic takového nepamatovala. "Nemůžu....nemůžu uvěřit, že se to děje. " její bolest rostla uvnitř ní. "Mám další špatné zprávy" řekl Christian Zírala v úžasu "Jak by to mohlo být ještě horší? " "Odcházím"
"Odcházíš....co? Ze dvora? "
"Ano. Odcházím ode všeho. " smutek na jeho tváři rostl "odcházím od tebe" Její čelist málem spadla "Co......co se děje?, co jsem udělala? " "Nic " stiskl jí ruku "Miluju tě a vždycky tě budu milovat. Ale ty jsi, kdo jsi. Jsi poslední Dragomir. Nechci se ti plést do cesty-Musíš si postavit rodinu. Já nejsem ten, koho potřebuješ. " "Samozřejmě, že jsi . jsi jediný. Pouze s tebou chci stavět rodinu!! "
"To říkáš te´d, ale počkej.. Jsou tu i jiné volby.. Slyšel jsem Adriana vtipkovat. 'malá dragomirová?'
Až budeš připravená za pár let na děti, budeš potřebovat vzpírat. Drahomírové musí být pevní. A Ja? Já si nejsem jistý, jestli to zvládnu.. "
"byl bys skvělým otce " tvrdila "Jo" posmíval se "Byl bych pro tebe velkým přínosem -princezna provdaná za kluka z rodiny strigoňů. "
"Já se ale o nic takového nestarám, to přece víš!! " chytla ho za košili a nutila ho, aby se na ni podíval. "Miluju tě. Chci aby ses stal součástí mého života.. Nic z toho nedává smysl... Bojíš se? Je to tak? Bojíš se mého příjmení? " Christian odvrátil
oči.. "Řekněme, že to není jednoduché jméno na nesení. " Zatřásla s ním "Já ti nevěřím. Ty se nebojíš ničeho..Nikdy necouvneš! "
"Teď jsem couvl" jemně jí odstrčil "jsem rád, To je důvod, proč to dělám. Je to tak nejlepší. "
"ale nemůžeš...."Lissa pokynula směrem k mému hrobu, ale on odcházel "Nemůžeš ona je pryč... pokud jste zašli příliš, bude tam někdo......."
Ale Christian byl pryč, zmizel v mlze... Lissa byla opuštěná a jediná její společnost byl můj náhrobek. A poprvé v životě ona byla úplně sama. Cítila se sama, když její rodina zemřela, ale já jí pomáhala, vždy jsem jí chránila. Když přišel christian, naplnil její srdce láskou... Ale teď.... Nyní jsme oba pryč. Její rodina byla pryč.Být sám je hrozné. Není tu nikdo, nikdo komu by se mohla svěřit, nikdo
kdo by se zajímal, co se s vámi děje. Ona byla sama v lese, ale to nebylo jako tohle. Vůbec to nebylo podobné..... Zírala kolem sebe a chtěla se ponořit do mého blogu a zbavit se trápení. Ale ona to může ukončit. Řekni stop, řekla stará žena... Tím by mohla zastavit bolest. Ale tohle byl sen éteru ne? Pravda, bylo to více reálné a horší, než čemu čelila předtím, ale nakonec se probudí. Jedno slovo a mohla by to ukončit...
Zírala kolem sebe na prázdný dvůr a málem to řekla. Ale...nechtěla. Slíbila, že s tím bude bojovat..Mohla by se dostat přes tento sen? Sen o tom samém? Pak jí ale něco udeřilo: nikdy nebyla sama.. nevěděla, jestli by mohla sama pokračovat, ale pak si uvědomila, že pokud by to nebyl sen.... Pokud by se nedokázala vypočítat s osamělostí ve snu, nikdy by se nemohla probudit. A stejně tak strach..... Něco jí nutilo, aby přistoupila k mlze, kde zmizel Christian. Mlha měla vést do kostelní zahrady.. Místo toho se sen změnil a ona se objevila u zasedání rady. Byla otevřená a sledovalo jí Morojské publikum.
Teď ale Lissa seděla u stolu rady s třinácti židlemi. Prostřední židle, židle krále, byla obsazená Arianou Selskou. Měla místo rady a Ariana byla královna. To bylo příliš dobré na to, aby to byla pravda. Jako vždy byla rada ve vášnivé debatě a téma bylo zřejmé: vyhláška o věku. Někteří členové rady argumentovali, že too je nemorální. Jiní tvrdili, že strigojové jsou příliš velká hrozba... Zoufále časy vyzívají k zoufalým činů, říkali ti lidé.... Ariana se podívala dolů na stůl a na Lissu. "Co si myslí rodina Drahomírů? " Ariana nebyla tak nepřátelská, jako Tatina.. Ariana byla neutrální královna, shromáždila informace, které mohla použít. Každý pár očí v místnosti se obrátil na Lissu. -... ona cítila svůj jazyk v ústech. Co si myslí? Jaký byl její názor na vyhlášku? Zoufale se snažila najít odpověď...Klaru"myslím, že to je špatné. " Lord Selský, který musel převzít rodinné místo, když se stala Ariana královnou si znechuceně odfrkl. še Pa"Můžete to upřesnit, princezno?v"
Lissa
odpověděla elkov"Snížit věk není způsob, jak nás ochránit. Potřebujeme...... musíme se taky naučit chránit" Její slova se setkala s opovržením a šokem...á"A prosím pěkně" řekl Herold Zaklos "Jak máte v plánu to udělat? Jaký je váš návrh? Povinná škola pro všechny věkové kategorie? Spustit program ve školách?v" Lissa opět tápala po slovech. Jaký byl plán? Ona a Tasha o tom diskutovali mnohokrát. Tasha do ní prakticky ty nápady bušila v naději, že
by jí Lissa mohla vyslyšet.. teď byla zde, zastupuje svou rodinu v radě a měla šanci změnit svět Morojů k lepšímu. Všechno, co musela udělat, bylo vysvětlit jim to. Tolik na ní spoléhali a čekali až promluví. Musela čekat příliš dlouho, protože herold hodil znechuceně rukama.elková"Já jsem to věděl. Byli jsme idioti, že jsme nechali holčičku na této radě. Ona nám nemůže nabídnout nic užitečného. Drahomírové jsou pryč. Zemřeli společně s ní a my to musíme vědět"
zemřeli společně s ní... tyhle poslední slova Lissa zvážila. Od okamžiku,kdy jí doktor řekl, že její rodiče a bratr zemřeli..Poslední z linie, která posilovala moroje a vytvářela největší krále a královny... Ona si slibovala znovu a znovu, že nezklame, že obnoví hrdost rodiny. A te´d se všechno rozpadá. . dokonce i Ariana, kterou Lissa považovala za zastánce, vypadala zklamaně. Divácí se začali posmívat a říkali, aby odstranili tohle díte z rady. Křičeli na ní, aby odešla. A poté ještě: Drak je mrtev. Drak je mrtev!!
Lissa se pokusila něco říct, ale pak jí něco zarazilo. Muž se objevil z ničeho nic a bral dolů znak Drahomírů s rumunským nápisem. Listino srdce s potopilo a slyšela, jak všichni v místnosti křičí a její ponížení rostlo. Vstala a chtěla se skrýt před ostudou. Místo toho jí nohy nesly ke zdi. S více síly, než si myslela že má, vytrhla peče´t draka tomu muži z ruky. "Ne! " křikla
a obrátila pohled k publiku a zvedla peče´t.
"Tohle.je.Moje!
Rozumíte, Tohle je moje! " Nevěděla, jestli to slyšeli, protože zmizeli stejně jako hřbitov...Ticho. Teď seděla v jednom lékařském pokoji zpátky u sv. vladimíra. Známé místo bylo uklidňující: dřez s mýdlem...skříně a zásuvky.. a informativní plakát na zdi STUDENTI: provozujte bezpečný sex!!
Stejně tak jí vítala doktorka Olendzská. Lekářka ale nebyla sama. Vedle Lissa stál terapeutka jménem Deidre a ...... já. Když jsem tam byla, tak to byl docela nezvyk.... Přes Lissu se hnal mix pocitů. Byla šťastná, že mě vidí. Ale bylo tam taky zoufalství a podezření.... Byl to velmi odlišný pocit, než ten,, který měla v radě. Tohle byl duševní nepořádek... "Chápete? " zeptala se doktorka Lissi "To je to, co můžeme kontrolovat. Léky už dlouho fungovat nebudou. Věřte mi, nechci vám ublížit.. Ale te´d jsou ostatní v ohrožení.. no chápete, proč musíme jednat..." To byla Deidre, vždycky jsem si ymslela, že je samolibá, když odpovídala na otázky otázkami... Te´d tam ale nebyl žádný lstivý humor.... Deista byla smrtelně vážná.. Lisse její slova nedávala smysl. Ale pak se podívala na své ruce. Byli hole... a poznamenané řezy. Ohlédla se
"Komu jsem ublížila? "
"Ty si to nepamatuješ? " zeptala se doktorka Olendzská. Lissa zavrtěla hlavou a zoufale se jí dívala do očí, které hledali odpověď. její pohled padl na mě a můj obličej byl tajemný a ponurý jako deisty "To je v pořádku Liss" řekla jsem..."Všechno bude v pořádku. " Tím jsem nebyla překvapená. Samozřejmě, že tohle bych řekla... vždy bych se o ni starala.
"To není důležité" řekla deista a hlas měla měkký a uklidňující.. " Důležité je, že nikdo jiný není zraněný.A ty nechceš nikomu ublížit, že ne? " samozřejmě, že nechtěla, ale její mysl to táhlo jinam. "nemluvte na mě jako na dítě" Hlasitost naplnila celý pokoj... "nechtěla jsem" řekla Deidre s trpělivostí "jenom ti chceme pomoct. Chceme , abys byla v bezpečí. " Do popředí mysli se zvedla paranoia. Nikde není v bezpečí. Byla si o tom jistá.... Ale nic jiného. Kromě možná.... Sen sen....."Oni budou schopni se o vás postarat v Tarasově. " vysvětlila doktorka...."ujistíme se, že vám to tam vyhovuje...." Tarasíc?, Ta Rose zaťala pěsti a zírala. Opět, moje typická reakce. "Ona na to místo nepojede " zabručela Rose.. "Myslíte si, že to chceme udělat?? " zeptala se deista.. bylo to poprvé, co se zhroutila.. "my ne, ale éter....co to dělá.... Nemáme jinou možnost. "
myslí mi bleskly obrátky naší cesty do Tarasova. Chladnéé chodby. Sténání . malé cely. "Ne! " vykřikla a odskočila od stolu "Neposílejte mě do Tarasova..." chtěla utéct. Jaké kouzlo by mohla použít? Určitě tam něco bylo... její mysl se dotkla ducha, jak pátrala po kouzlu...
Další Rose jí popadla za ruku, pravděpodobně proto, že cítila závan ducha a chtěla Lissu zastavit.
"Je tu i další způsob. " řeklo moje druhé já neudře a doktorce..."Můžu ho z ní vytáhnout. Můžu ho od ní vytáhnout, stejně jako to udělala Anna se sv. Vladimírem. Lissa bude zase v pořádku. " Všichni na mě upřeně hleděli. " Ale pak bude v tobě, ne? " zeptala se doktorka. "nezmizí. " "To mi je jedno" řekla jsem tvrdošíjně. "já půjdu do Tarasova. Neposílejte ji. Můžu tak dlouho, dokud mě bude potřeba. " Lissa mě pozoroval a sotva věřila, co slyšela. Její myšlenky se obrátili v radost. Ano únik. Ona by se zbláznila... nechtěla jít do Tarasova.. pak někde změť vzpomínek....."Anna spáchala sebevraždu..." zamumlala Lissa "Zbláznila se, když pomohla Vladimírovi. " Moje druhé já se odmítlo podívat na Lissu "je to jenom příběh... Pošlete mě. " Lissa nevěděla co dělat, nebo myslet.. Nechtěla jít do Tarasova. Život ve vězení je noční můra. A já ji nabízela možnost, jak tomu uniknout... A ona to chtěla, chtěla být spasena. Nechtěla býr šílená jako všichni uživatelé éteru.. jestli yb přijala mou nabídku, mohla by být volná.. tatím... na okraji, nebo ne, ona se o mě moc starala. Jak by mě mohla nechat udělat něco takového.? Jaký druh přítele by byla? Lissa se bála Tarasova. Bála se cely. Ale o mě se bála ještě víc..
Nebyl tam žádný následek.. přála si, aby to vvše šlo pryč. Možná, kdyby prostě zavřela oči.....počkat. Vzpomněla si znovu. Ona byla uživatel éteru. Vše, co musela udělat, bylo probudit se... řekni stop. Tentokrát to bylo jednodušší. To slovo bylo dokonalé řešení. Pak na sobě ucítila odlehčený tlak.. její mysl byla chaotická. Její oči se rozšířili, když si uvědomila, že jí to táhne do tmy. Úplně na stop zapomněla. "Ne! " éter v ní hořel a ona se opřela o ze´d a držela se dál ode mě. "co to děláš? " zeptalo se mé druhé já. " "Chráním tě! " řekla Lissa"chráním sama sebe" otočila se k doktorce "že jsem pochopila, co musím udělat. Je to v pořádku. Vezmi mě do Tarasova. Vezmi mě někam, kde nikoho nezraním. " Tarasíc. Místo, kde skutečné noční můry chodili po chodbách. Ztuhla, když kancelář zmizela a byla připravená na další část. ...Ale když se svět dal zase dohromady, nebyla v Tarasově... Byla v prázdné místnosti se stařenou a pohárem.. Lissa se rozhlédla kolem. Její srdce tlouklo jako o závod. Co viděla, trvalo věčnost. "Co...co to bylo? " zeptala se lIssa. Její ústa byla suchá a voda vypadala dobře....ale pohár byl prázdný. "Tvůj strach" řekla stará žena a očí jí zajiskřili "Všechny tvé strachy seřazené v jedné linii. " Lissa dala pohár na stůl s třesoucíma rukama "bylo to hrozné. Byl to duh, ale to..... to nebylo niv, co jsem viděla.. napadlo to mou mysl. Bylo to tak skutečné. Byli tam chvíle, kdy jsem věřila, že to je skutečné. "
"Ale ty jsi to zastavil" Lissa se zamračila a přemýšlela o tom "ne" stará žena se usmála,a le nic neřekla.. "udělala jsem to, můžu už jít? " zeptala se Lissa zmateně.
Stará žena přikývla. Lissa vstala pořád ještě v šoku. Opravdu nechtěla znova vidět ty lidi v sále., ale musela udělat princeznovskou tvář. Kromě toho tam byl jen zlomek lidí, než ten, který tam čekal po prvním testu.. Její kroky byli zastaveny, když stařena znova promluvila a ukázala směrem k zadní místnosti. "Ne, to je pro ty, kteří selhávají... jdete ven dveřmi...." Lissa se otočila a přistoupila k hladkým dveřím. Vypadaly, jako yb vedli ven, což vypadalo dobře.. cítila jako by měla něco říct,ale nevěděla co. Tak prostě stiskla kliku a vyšla ven .Do davu, který fandil drakovi...

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře