4.kapitola

10. prosinec 2011 | 01.29 |

 "Ach," rozplývala se Bonnie. "Bylo to jako... Prásk! Prásk!... jako ohňostroj."

"Ty se mi směješ."
"Já se ti nesměju,"prohlásila Bonnie důstojně. "Pouze se pousmívám nad tou vzpomínkou. A kromě toho..."
"Kromě toho, kdybys ho nezavolala, pořád bychom ještě trčely v tom domě hrůzy. Dík, Bonnie. Zachránilas nás." Meredith už zase zvážněla.
"Myslím, že Elena měla pravdu, když říkala, že Damon necítí nenávist ke všem lidem," řekla Bonnie pomalu. "Ale víš, jednu věc jsem si uvědomila až teď - vůbec jsem neviděla jeho auru. Viděla jsem jenom hladkou černou ulitu, která ho obklopuje."
"Možná se takhle chrání. Vytvořil si tu ulitu, aby nikdo neviděl dovnitř."
"Možná,"odpověděla Bonnie, ale v hlase měla obavy. "A co ten vzkaz od Eleny?"
"Píše, že Tami Bryceová se rozhodně chová divně a že jedou zkontrolovat Starý les."
"Možná se chtěl Damon sejít s nima - jak říkal, že ve 4:44 má schůzku. To je blbý, že jí nemůžeme zavolat."
"Já vím," zasmušile odpověděla Meredith. Každý ve Fell's Church ví, že ve Starém lese ani na hřbitově není žádný signál. "Ale stejně to zkus."
Bonnie poslechla a jako obvykle se jí ozval nahraný vzkaz, že služba není dostupná. Zavrtěla hlavou. "Nic. Už musejí být někde v lesích."
"No, po nás chce, abychom se mrkly na Isobel Saitou - víš, protože chodí s Jimem Brycem." Meredith obrátila auto. "To mi připomíná, Bonnie - podívala ses na Carolininu auru? Myslíš, že má jednu z těch věcí... uvnitř sebe?"
"Myslím, že jo. Viděla jsem její auru - a fuj, znova už ji vidět nechci. Mívala ji bronzově zlatou, ale dneska ji měla blátivě hnědou s černými blesky, které ji křižovaly skrz na skrz. Nevím, jestli to znamená, že jedna z těch věcí je v ní, ale určitě neměla žádné výhrady k tomu, udělat si z nich zvířátka na mazlení!"otřásla se Bonnie.
"No dobře,"uklidňovala ji Meredith. "Vím, na co bych vsadila, kdybych měla hádat - a jestli hodláš zvracet, tak radši zastavím."
Bonnie polkla. "Budu v pořádku. My fakt jedem k Isobel domů?"
"Jo, my fakt jedem k Isobel domů. Vlastně už tam skoro jsme. Trochu se učešem, párkrát zhluboka nadechnem a zvládnem to. Jak dobře se s ní znáš?"
"No, ona je děsně chytrá. Nemáme spolu žádné předměty, ale obě ve stejnou dobu míváme volno místo atletiky - ona má něco se srdcem a já kvůli tomu příšernému astmatu..."
"...takže jsi uvolněná z každého cvičení kromě tance, kterému se dokážeš věnovat každou noc," utrousila Meredith suše. "Já ji neznám skoro vůbec. Jaká vlastně je?"
"No, je milá. Vypadá trochu jako ty, jenom je asijský typ. Menší než ty - asi jako Elena, ale hubenější.

Dost hezká. Trochu plachá - takový ten tichý typ. Není snadné se s ní blíž seznámit. A...prostě milá."

"Plachá, tichá a milá, to mi zní dobře."
"Mně taky," souhlasila Bonnie a stiskla si zpocené ruce mezi koleny. A ještě líp by to znělo, kdyby Isobel vůbec nebyla doma, pomyslela si.
Ale před domem Saitouových bylo zaparkováno několik aut. Bonnie a Maredith váhavě zaklepaly na dveře, přičemž se jim živě vybavovalo, co se stalo naposled, kdy takhle někam vešly. Otevřel jim Jim Bryce - vysoký a hubený kluk, který ještě nenabral mužskou mohutnost, a tak se trochu hrbil. Bonnii překvapilo, jak se jeho tvář změnila, když poznal Meredith. Když otevřel dveře, vypadal příšerně; pod opálením byl úplně bledý a vypadal pocuchaně. Když uviděl Meredith,vrátilo se mu trochu barvy do tváří a jako by... jako když uhladíte zmačkaný kus papíru... Také se postavil trochu víc zpříma. Meredith neřekla ani slovo. Prostě popošla k němu a objala ho. Chytil se jí, jako by měl strach, že někam uteče, a schoval tvář do jejích tmavých vlasů.
"Meredith."
"Jenom chvíli zhluboka dýchej, Jime. Dýchej."
"Nedovedeš si představit, jaké to bylo. Rodiče odjeli, protože praděda vážně onemocněl - myslím, že umírá. A pak Tami... Tami..."
"Řekni to pomalu. A dýchej."
"Házela nožema, Meredith. Řeznickýma nožema. Trefila mě do nohy, tady," Jim popotáhl džíny a ukázal jim menší řez v látce v dolní části stehna.
"Byls někdy v poslední době očkovaný proti tetanu?" Meredith byla zase ve své vrcholně zdatné náladě.
"Ne, ale není to moc velké říznutí. Je to spíš bodné zranění."
"To je právě ten nejnebezpečnější druh. Musíš hned zavolat doktorce Alpertové." Doktorka Alpertová byla ve Fell's Church pojem - lékařka, která docházela i domů a jezdila do vesnic i za městem s malou černou taškou a stetoskopem, což bylo v poslední době výjimečné.
"Já nemůžu. Nemůžu opustit..." Jim trhl hlavou směrem k domu, jako kdyby se nedokázal přimět vyslovit jméno.
Bonnie zatahala Meredith za rukáv. "Mám z toho hrozně špatný pocit."zasyčela.
Meredith se obrátila zpátky k Jimovi. "Myslíš Isobel? A kde jsou její rodiče?"
"Isa-chan, teda Isobel... já jí prostě říkám Isa-chan, víš..."
"To je v pohodě," uklidňovala ho Meredith, "prostě mluv, jak jsi zvyklý. Pokračuj."
"No, Isa-chan má jenom babičku. A babí Saitou už ani moc často nechodí dolů z podkroví. Udělal jsem jí před chvílí oběd a ona si myslela... no... že jsem Isobelin otec. Začíná být... zmatená."
Meredith pohlédla na Bonnii a zeptala se: "A Isobel? Ta je taky zmatená?"
Jim zavřel oči a zatvářil se naprosto zoufale. "Přál bych si, abyste šly dovnitř a... prostě... si s ní promluvily."
Bonnie se po těch slovech začala cítit ještě hůř. Opravdu nedokáže snést ještě jednu takovou hrůzu, jakou si prožily u Caroline - a rozhodně už nemá sílu na nové Volání, i kdyby Damon nespěchal kamsi pryč. Ale Meredith si to všechno uvědomovala a přitom měla v očích ten svůj výraz, kterému nelze odporovat. Ten pohled však zároveň Bonnii sliboval, že Meredith ji bude chránit, ať se děje cokoliv.
"Už někomu ublížila? Myslím Isobel?" slyšela Bonnie vlastní hlas, když procházeli kuchyní směrem k pokoji na konci chodby.
Jim zašeptal tak tiše, že ho sotva slyšela: "Jo."
A pak, když Bonnie v duchu zasténala, dodal: "Sobě."
Isobelin pokoj vypadal přesně tak, jak byste čekali u tiché a studující dívky. Tedy - alespoň jedna jeho strana. Ta druhá vypadala, jako by se tudy přehnala přílivová vlna, která všechno zpřevracela a rozházela. Isobel seděla uprostřed toho nepořádku jako pavouk v pavučině. A dělala si piercing. Už si stihla propíchnout ret, nos, jedno oční víčko a mnohokrát uši. Ze všech těch míst jí kapala krev a máčela neustlanou postel. Bonnie to vše postřehla jedním pohledem, než k nim Isobel vzhlédla a zamračila se - tedy jen napůl, protože propíchnuté obočí se vůbec nepohnulo. Auru měla vybledle oranžovou s černými blesky. Bonnie si najednou uvědomila, že bude zvracet. Byla si tím tak naprosto jistá, že překonala veškerý stud a vrhla se k odpadkovému koši, o kterém si ani nepamatovala, že ho stihla zahlédnout. Díkybohu,že je uvnitř bílý plastový pytel,stihla si ještě pomyslet a pak už byla na nějakou dobu zaneprázdněná sama sebou. Přestože myslela hlavně na to, jak je ráda, že se nestihla naobědvat, vzdáleně vnímala konverzaci za svými zády.
"Bože,copak ses zbláznila? Isobel, co sis to udělala? Copak nevíš, že do toho můžeš dostat infekci... nebo trefit nějakou žílu... nebo paralyzovat některé svaly...? Mám dojem, že se ti už povedlo propíchnout sval v obočí - a neměla bys pořád krvácet, pokud jsi opravdu netrefila cévy nebo žíly."
Bonnii se ještě jednou nasucho obrátil žaludek a odplivla si do odpadkového koše. A v tu chvíli uslyšela měkké žuchnutí. Když vzhlédla, už napůl věděla, co uvidí. Přesto to byl šok. Meredith se svíjela v předklonu poté, co dostala ránu do žaludku.
Okamžitě se vrhla k Meredith: "Panebože, ona tě bodla?" Bodná rána... hluboko do podbřišku...
Meredith zjevně nemohla popadnout dech. Bonnii se vynořila v mysli polozapomenutá rada její sestry Mary, která pracuje jako zdravotní sestra. Uhodila Meredith oběma dlaněmi do zad,a ta konečně zhluboka zalapala po dechu.
"Dík,"vydechla slabě, ale to už ji Bonnie vlekla pryč od smějící se Isobel a její sbírky předlouhých umělých nehtů a odlakovačů a dalších věcí,které měla na snídaňovém podnosu. Bonnie se dostala ke dveřím, kde se téměř srazila s Jimem, který nesl mokrý hadr. Asi pro Meredith, domyslela si. Nebo pro Isobel. Jediné, o co se teď Bonnie starala, bylo vyhrnout Meredith tričko, aby si mohla být naprosto a určitě jistá, že nemá v břiše žádné díry.
"Sebrala jsem jí to... z ruky... než mě praštila," řekla Meredith, které dýchání stále ještě působilo bolest, zatímco Bonnie pečlivě zkoumala oblast nad jejími elegantně střiženými džínami. "Budu mít akorát modřinu, to je všechno."
"Ona praštila i tebe?" zeptal se Jim vyděšeně, vlastně spíš šeptal.
Je mi ho líto, pomyslela si Bonnie, která se mezitím konečně přesvědčila, že Meredith nebyla pobodaná. Nejdřív Caroline, pak jeho sestra Tami a nakonec přítelkyně a on nemá nejmenší potuchy, o co tady jde. Jak by taky mohl? A kdybychom mu to řekly, prostě by si myslel,že jsme dvě poblázněné holky.
"Jimmy, musíš hned zavolat doktorku Alpertovou a myslím, že obě budou muset do nemocnice v Ridgemontu. Isobel už si způsobila trvalé poškození - a jen bůh ví, jak rozsáhlé. Všechny ty piercingy se jí pravděpodobně zanítí. Kdy s tím začala?"
"Hmmm... no, poprvé se začala chovat divně potom, co k ní přišla na návštěvu Caroline."
"Caroline!" vyhrkla zmateně Bonnie. "A plazila se?"
Jim se na ní podíval jako by spadla z měsíce: "Coooo?"
"Bonnie si nevšímej, občas dělá svérázné vtipy," vybruslila z toho Meredith. "Jime, nemusíš nám povídat o Caroline, pokud nechceš. My - no, my víme, že strávila noc u vás doma."
"Copak už o tom vědí úplně všichni?"zeptal se Jim ztrápeně.
"Ne. Jenom Matt a ten nám o tom řekl jen proto, že měl dojem, že by někdo měl zkontrolovat tvoji mladší sestru."
Jim se tvářil provinile a přepadle. Slova se z něj vyřinula, jako by je měl zašpuntovaná v láhvy, ze které najednou vyletěl korek.
"Už vůbec nechápu, co se to děje. Můžu vám akorát říct, jak se to seběhlo. Před pár dny, pozdě večer," začal Jim vyprávět, "se u nás objevila Caroline a... vlastně se mi nikdy nelíbila nebo tak. Jasně, vypadá skvěle a vůbec a moji rodiče byli pryč, ale nikdy jsem si o sobě nemyslel, že jsem z těch kluků, kteří..."
"To je teď jedno. Jenom nám řekni o Caroline a Isobel."
"No, Caroline k nám přišla v takových šatech, které... no, vršek byl v podstatě průhledný. A ona prostě... zeptala se, jestli si chci zatancovat... a byl to takový ten pomalý tanec a ona... ona mě prostě svedla. Říkám pravdu. A druhý den ráno odešla, asi v tu dobu, kdy přicházel Matt. To bylo předevčírem. A pak jsem si všimnul, že se Tami chová... bláznivě. Nic, co jsem udělal, ji nedokázalo zastavit. A pak mi volala Isa-chan a... já jsem ji nikdy neslyšel tak hysterickou. Caroline musela jít ode mě přímo k ní domů. Isa-chan říkala, že se zabije. A tak jsem běžel sem. Stejně jsem se potřeboval dostat od Tami, protože to vypadalo, že moje přítomnost doma její stav jenom zhoršuje."
Bonnie pohlédla na Meredith a poznala, že si obě myslí to samé:a mezitím obě, Caroline i Tami, dělaly návrhy i Mattovi.
"Caroline jí určitě všechno řekla," polkl Jim. "Isa-chan a já jsme ještě... my čekáme na tu správnou chvíli víš? Ale jediné, co mi Isa-chan řekla, bylo, že budu litovat. ,Budeš litovat, jen počkej a uvidíš'
opakovala to pořád znovu a znovu. A má pravdu, hrozně toho lituju."
"No, pro tuhle chvíli můžeš přestat litovat a spíš začít volat doktorku. Hned Jimmy," Meredith mu dala herdu do zad. "Pak musíš zavolat rodičům. A nedívej se na mě těma štěněčíma očima. Je ti přece osmnáct; nevím, co by ti mohli udělat za to, žes nechal Tami samotnou celou tu dobu."
"Ale..."
"Žádné ale, myslím to vážně Jimmy."
A pak udělala to, o čem Bonnie už věděla, že udělá a čeho se bála. Znovu se vydala k Isobel. Isobel měla skloněnou hlavu; jednou rukou si držela záhyb kůže na břiše - a v druhé držela dlouhý blyštivý umělý nehet.
Než stihla Meredith cokoliv říct,Isobel prohlásila: "Takže ty v tom jedeš taky. Slyšela jsem, jakým způsobem ho oslovuješ ,Jimmy'.Pokoušíš se mi ho odvést. Vy všechny coury se mi pokoušíte ublížit. Yurusenai! Zettai yurusenai!"
"Isobel nech toho! Copak nevidíš, že si ubližuješ?"
"Ubližuju si akorát proto, abych se zbavila té bolesti. Ve skutečnosti mi ubližujete vy, chápeš?Vrážíte do mě jehly zevnitř."
Bonnie se vnitřně otřásla a nejen proto,že se Isobel náhle prudce bodla nehtem. Cítila, jak jí stoupá horko do tváří, a srdce jí začalo bít ještě splašeněji než předtím. Zatímco se pokoušela jedním okem sledovat Meredith, vytáhla ze zadní kapsy mobil - schovala ho tam pro jistotu poté, co odešly od Caroline. Nepřestávala sledovat Meredith a přitom se připojila na internet a honem vyhledala dvě slova. Pak rozklikla několik odkazů a pochopila, že všechny ty informace by nestihla vstřebat ani za týden, tím méně za pár minut. Ale alespoň ví, kde začít.
V té chvíli Meredith ustupovala od Isobel. Naklonila se Bonnii k uchu a zašeptala: "Myslím,že ji jenom dráždíme. Podívala ses dobře, na její auru?"
Bonnie přikývla.
"To se zkoušíš dovolat Mattovi a Eleně?" mrkla Meredith na mobil.
Bonnie zavrtěla hlavou a otočila displej k Meredith, aby si mohla přečíst ona dvě vyhledávaná slova. Meredith chvíli zírala a pak zvedla svoje tmavé oči k Bonnii v děsivém poznání. Salemské čarodějnice.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře