Moje-kniha | 30.kapitola

Moje pocity k němu byly pořád silné a já jsem přemýšlela o tom, zda bychom dokonce mohli být někdy i přátelé. Bez ohledu na to, nemohla jsem mu lhát, když jsem zrovna ležela vedle Dimitrije. Nebyla to vražda, ale také to nebylo čestné.

Zatím... Teď jsem ale Adrianovi nic říct nemohla. Nemohla jsem se s ním rozejít ve snu. To by bylo skoro stejně špatné, jako rozejít se s ním přes SMSku. Kromě toho jsem měla pocit, že... Že budu potřebovat jeho pomoct. Tolik pro čest. Brzy... přísahala jsem si. Brzy mu to řeknu.

Nevypadal, že by mu přišlo divné, že jsem ho neobjala. Ale všiml si něčeho jiného.

"Wow."

Stáli jsme v knihovně u Sv. Vladimíra a já jsem to moc nechápala.

"Wow, co?"

"Tvoje aura... Je to... úžasný. Září. Myslím, jako že zářila vždy, ale dnes... Nikdy jsem nic takového neviděl. Nečekal jsem to po tom všem, co se ti stalo."

Cítila jsem se nepříjemně. Pokud kolem mě zářila normálně, tak jak to asi muselo vypadat po sexu s Dimitrijem...

"Co se stalo potom?" zeptala jsem se a jeho předchozí poznámku radšii nekomentovala.

Zasmál se. Jeho ruka nevědomě sáhla po cigaretě.

"Ale no tak. Všichni o tom mluví. Jak jste s Belikovem unesli Jill a donutila jsi k tomu i alchymistku. Tady to je nejžhavější novinka. No teda kromě voleb. Poslední zkouška se blíží."

"To je pravda..." zamumlala jsem. Byl to téměř den od doby, co Lissa dostala svou hádanku. Nebylo to málo času, ale naposled, co jsem jí viděla, tak pořád neměla připravenou odpověď.

"Jak to, že spíš v poledne?" zeptal se Adrian. "Já myslel, že očekáváš, že tě každou chvíli chytí. Myslel jsem, že jedete podle lidského plánu."

" To... Byla to docela drsná noc... unikat strážcům a tak..."

Adrian mě chytil za ruku a mírně se zamračil.

"No bejt tebou, tak bych si spíš dělal starosti o starého pána. Je docela naštvaný, že jste nezůstali na místě. A že se nemůže dostat k té alchymistce. Věř mi, snažil se o to dost."

Téměř jsem se začala smát.

"Tak to vypadá, že není tak všemocný, jak vypadá," povzdechla jsem si. "To je to, co potřebujeme. Sydney. Nebo toho chlapa, co je s ní. Ten, který údajně něco ví. Ví, že to je ten muž, který napadl Lissu. Potřebujeme ho."

"Z toho, co jsem se dozvěděl," řekl Adrian "Tak strážci prohledali celý hotel... Snaží se prozkoumat všechny hotely a motely v místě, kde jste utekli. A Abe se snaží zakrýt, že selhal."

Chudák Zemeja.

"Měl by více důvěřovat strážcům..."

Adrian se na mě podezřele podíval.

"Ale ne. Znám tenhle výraz. Chystáš něco šíleného."

Chytila jsem ho za ruku, ale spíš vzrušeně, než s láskou.

"Jdi za Michaelem. Musí se s námi setkat... V té restauraci s červenou značkou."

"To se snadněji řekne, než udělá malá Dhampýrko. Všichni strážci jsou u dvora kvůli volbám. Když byla Lissa napadena, měla by být s ní tvá matka. Nemyslím si, že se Michael může dostat ven."

"On si najde cestu," řekla jsem sebevědomě. "Řekni mu, že to je klíč k vraždě. On je vynalézavý."

Adrian vypadal skepticky, ale bylo pro něj těžké cokoliv mi odmítnout.

"Kdy?"

Kdy? Bylo skoro poledne a já jsem nevěnovala pozornost tomu, kde jsme zastavili. Jak dlouho nám bude trvat dostat se ke dvoru? Podle toho co jsem věděla, tak ti, kteří projdou posledním testem, jdou rovnou k volbám. Teoreticky by se pak mělo hnedka hlasovat - s výjimkou toho, kdyby náš plán vyšel a Lissa by mohla taky hlasovat, to by zabralo pár dní. Za předpokladu, že by prošla.

"Večer," řekla jsem. "Řekneš mu to?"

"Pro tebe cokoliv," řekl mi Adrian galantně. "I když si stále myslím, že to je pro tebe nebezpečné..."

"Musím to udělat sama," řekla jsem. "Nemůžu se už skrývat."

Přikývl, jako že mi rozumí. Ale já o tom nebyla přesvědčená.

"Děkuju," řekla jsem. "Moc děkuju za všechno. Teď jdi."

Adrian mi věnoval pokřivený úsměv "Nemusím ztrácet čas, abych ho vyhnal z postele, viď."

"Chci, aby byl Michael připravený. A taky musím jít sledovat Lissu na jejím posledním testu."

Adrian najednou vystřízlivěl.

"Má šanci? Projde?"

"Nevím." Přiznala jsem. "Je to tvrdý oříšek."

"Dobře, uvidím, co můžu dělat."

Dal mi malou pusu. Moje rty automaticky odpověděly, ale moje srdce ne.

"A Rose? Myslím to vážně. Buď opatrná. Budeš strašně blízko dvora. Nemluvě o spoustě strážcích, kteří mají na prvním místě tvé zabití."

"Já vím," řekla jsem.

S tím zmizel a já se probudila. Podívala jsem se, co se to děje v našem vlastním světě, ale zdálo se, že je vše stejné. Dimitrij a já jsme byli pořád v posteli schouleni pod přikrývkou a naše těla a končetiny byly propojené.

Spal s vzácným mírovým vzhledem a měl malý úsměv na rtech. Nejdřív jsem myslela, že ho probudím, abychom se vydali na cestu, ale pak jsem se podívala na hodiny a šťastně jsem zjistila, že ještě máme dostatek času. A navíc se ještě blížil test. Musela jsem jít za Lissou.

Samozřejmě měla jsem pravdu. Lissa šla napříč trávníkem u dvora. Pochodovala jako někdo, kdo jde na pohřeb. Měla dokonce i společnost. Christiana, mojí matku a Tašu.

"Nemůžu to udělat," řekla s pohledem upřeným před sebe na budovu, kde se měl test uskutečnit.

"Já tenhle test nezvládnu."

Tetování jí drželo od toho, aby prozradila něco dalšího.

"Ty jsi chytrá. Brilantní."

Christianovy paže se jí obtočily kolem pasu a v tom okamžiku jsem ho milovala za jeho důvěru k ní. "Dokážeš to."

"Ty to nechápeš," řekla s povzdechem. Nepřišla na žádnou odpověď v hádance...

"Pro jednou to dokážeš," řekla Taša "Můžeš to udělat. Musíš to udělat."

Její důvěra Lisse moc nepřidala. Kdyby nic jiného, tak se jí aspoň zvýšil tlak. Neměla žádnou odpověď.

" Lisso!"

Lissa se otočila a spatřila Serenu, jak k ní běží. Její dlouhé nohy zkracovaly vzdálenost mezi nimi.

"Ahoj Sereno," řekla Lissa "Nemůžu se zastavovat. Test ‒"

"Já vím, já vím," řekla Serena rozpáleně. Dala jí kus papíru.

"Udělala jsem ten seznam. Všechny, který jsem si pamatovala."

"Jaký seznam?" zeptala se Taša.

"Seznam Morojů, kteří byli školeni, aby se zjistilo, jak se dokáží naučit bojovat."

Taša překvapeně povytáhla obočí. Nebyla u toho minule, když se o tom bavili.

"Tatiana cvičila bojovníky? Nikdy jsem o ničem takovém neslyšela."

Měla jsem pocit, jako by si přála, aby byla jedna z těch, kteří se učili bojovat.

"Většina to nevěděla," souhlasila Lissa a rovnala kus papíru. "Bylo to velké tajemství."

Skupina se shlukla kolem papíru s úhledným Sereniným písmem. Christian potichu hvízdl.

"Tatiana mohla být otevřena myšlence na obranu, ale pouze pro některé lidi."

"Ano," souhlasila Taša. "Tohle je určitě A-seznam."

Všechny jména byli královská. Byla to elita, elita, o které řikal Ambrose...

"Camille Conta?" zeptala se překvapeně Lisa.

"A je tu další z mích bratranců," řekl Christian ukazující na Lia Ozeru. Podíval se na Tašu, která se tvářila nevěřícně.

"Věděla jsi o tom?"

"Ne, já na to ani nepomyslela."

"Polovina kandidátů taky ne," přemítala Lissa. Rufus Tarus, Ava Drozdová a Ellis Badicová.

"Škoda že- ach můj bože. Adrianova matka?" Opravdu, Daniella Ivašková.

"Hej," řekl Chrisian. "Adrian o tom určitě nevěděl."

"Věděla o podpoře Morojů?" zeptala se má matka a vypadala taky překvapeně.

Lissa zavrtěla hlavou.

"Ne. Z toho, co o ní vím, tak ona rozhodně nechtěla ten zákon o věku vampýrů."

Ani jedna z nás si nedokázala představit krásnou Daniellu Ivaškovou v boji.

"Nenáviděla Tatianu," poznamenala Taša "Jsem si jistá, že tohle zlepšilo jejich vztah. Ti dvě se haštěřily po celou dobu."

Nepříjemné ticho.

Lissa se podívala na Serenu.

"Vídali ti lidé královnu hodně? Měli k ní přístup?"

"Ano," řekla Serena. "Podle Granta sledovala Tatiana jejich školení. Poté, co zemřel, začala zkoumat studenty individuálně, aby věděla, kolik se tomu naučili." Odmlčela se. "Myslím... myslím, že se mohla s někým setkat tu noc, kdy umřela."

"Když už jim to šlo, naučili se zacházet s kůly?" zeptala se Lissa.

Serena se ušklíbla.

"Ano. Někteří lépe, než ostatní."

Lissa se podívala na seznam. Tolik příležitostí. Tolik motivace. Byla odpověď na tomto kousku papíru? Byl vrah těsně před ní?

"Nerada ruším," řekla má matka. "Musíme jít, nebo přijdeš pozdě."

Lissa si uvědomila, že má máma pravdu a strčila si kus papíru do kapsy. Přijít pozdě na zkoušku znamenalo neúspěch. Lissa poděkovala Sereně, uklidňujíc jí, že to byla správná věc. Pak se mí přátelé rychle vzdálili...

"Sakra," zamumlala Lissa.

A u ní to bylo zvláštní, protože klela málokdy.

"Nemyslím si, že by ta stará dáma tolerovala zpoždění."

"Stará dáma?" Moje matka se zasmála a všechny tím překvapila.

"Ta, která provádí všechny ty testy? Ty nevíš, kdo to je?"

"Jak bych mohla?" zeptala se Lissa "Myslela jsem, že to je někdo, koho oni vybrali."

"Ne jen tak někdo. To je Ekaterina Zeklosová."

"Co?" Lissa se téměř zastavila. "Ona byla... byla královnou před Tatianou, že jo?"

"Myslel jsem, že odjela na nějaký ostrov," řekl Christian, stejně překvapený.

"Není jisté, jestli to byl ostrov," řekla Taša. "Odešla, když si myslela, že je moc stará a pak jí nahradila Tatiana."

"Když byla tak šťastná, že se dostala ven z politiky, tak proč se vrátila?" zeptala se Lissa.

Moje matka otevřela dveře pro všechny a vešli do budovy.

"Protože to je zvyk, že poslední král testuje ty budoucí. Ekaterina musela dodržet svou povinnost."

Lissa nemohla uvěřit, že se bavila s poslední královnou Morojů. Jakmile její skupina vstoupila do chodby, byla Lissa doprovázena strážci ke zkoušce... Dveře se zavřely a Lissa se znova ocitla v místnosti a dívala se Ekaterině do očí.

"Bála jsem se, že to nestihneš," řekla. "Měla bys to vědět lépe, nejsi ten, co vycouvá."

Lissa byla stále fascinovaná a cítila potřebu se omluvit s vysvětlením, že dostala dopis od Sereny. Ale ne...

"Je mi líto," řekla Lissa.

"Není potřeba, aby bylo," řekla Ekaterina. "Dokázala jsi to. Znáš odpověď na otázku? Co musí mít královna, aby vedla lid a on jí poslouchal?"

Lissa cítila svůj jazyk v ústech. Neznala odpověď. Neměla čas, vyšetřovala Tatianinu vraždu a to zabralo spoustu času. Tatiana udělala to, co si myslela, že je nejlepší pro Moroje a zemřela pro to. Lissa se teď dokonce cítila špatně, když se koukala na Ekaterinu. Ale přesto přese všechno najednou Lissa znala odpověď.

"Nic," řekla tiše. "Královna nesmí mít nic, protože má dávat všechno svým lidem. Dokonce i svůj vlastní život."

Ekaterině se rozšířila ústa a ukázala mezeru mezi zuby. Lissa odpověděla správně.

"Gratuluju má drahá. Dostala ses až do zítřejšího hlasování. Doufám, že jsi připravena na vítězství. Budeš muset brzy vstávat."

Lissa se lehce zakymácela a nevěděla, co má říct.

Ekaterina se na ní jemně usmála.

"Budeš v pořádku. Dostala ses tak daleko. Tvůj otec by byl na tebe pyšný. Všichni Dragomirové by byli."

Lisse to málem vehnalo slzy do očí.

"Nevím o tom. Všichni víme, že nejsem skutečný kandidát. To byl... dobrý druh hraní."

Nějak se necítila špatně, že to Ekaterině řekla.

"Ariana je ten, kdo si zaslouží vyhrát."

Ekaterin úsměv zmizel.

"Ty jsi to ještě neslyšela. Ne samozřejmě že ne, vše se děje tak rychle."

"Co jsem neslyšela?"

Ekaterině zaplavila tvář sympatií a soucit, že tu zprávu musela říct právě ona.

"Ariana Szelská neprošla tímto testem... nedokázala vyřešit hádanku."

"Rose, Rose."

Dimitrij mnou třásl a mě trvalo několik vteřin, než jsem se dostala od polekané Lissi.

"Musíme ‒" začal.

"O můj bože," přerušila jsem ho. "Nebudeš věřit, co jsem právě viděla."

"Je Lissa v pořádku?" zeptal se.

"Jo, je jí fajn, ale..."

"Pak se o ni postaráme později. Teď musíme odjet."

Pak jsem si konečně všimla, že je oblečený, i když já jsem byla pořád ještě nahá.

"Co se děje?"

"Soňa přišla ‒ nedělej si starosti." Šok v mém obličeji mu musel napovědět. "Oblékl jsem se a nenechal ji, aby šla dál. Řekla, že jí někdo volal. Někdo nás sledoval. Musíme se honem dostat pryč."

Půlnoc. Museli jsme se dostat k Michaelovi o půlnoci a vyřešit poslední kousek tajemství.

"Žádný problém," řekla jsem a chtěla se začít oblékat. Pak jsem ale viděla Dimitrijovy oči na mém těle a byla jsem trochu překvapená, jak se na mě obdivně a hladově díval. Nějak - a i po tom sexu ‒ jsem očekávala, že na sebe hodí zase ten pohled strážce - zejména s ohledem na náš naléhavý odchod.

"Vidíš snad něco, co se ti líbí?" zeptala jsem se a byla to něco jako ozvěna z dob, kdy jsem studovala ve Sv. Vladimírovi.

"Hodně," řekl.

Emoce, které měl v očích, na mě byly trošku moc. Podívala jsem se pryč a srdce mi bušilo v hrudi, když jsem na sebe natáhla oblečení.

"Nezapomeň," řekla jsem tiše "Nezapomeň..." Nemohla jsem to dokončit, ale nebylo to potřeba.

"Já vím, Rozo. Nezapomněl jsem."

Vzala jsem si boty. Bez ohledu na to, co se mezi námi fyzicky stalo, bez ohledu na to, jak jsme k sobě měli blízko, příběh končí... Nebyla tam žádná budoucnost, dokud si sám sobě neodpustí.

Soňa a Jill byly připravené a čekaly, dokud jsme se nevynořili z našeho pokoje a něco mi řeklo, že Soňa ví, co se mezi mnou a Dimitrijem stalo. Zatracený aury. Nebo nepotřebovala magii, aby to na nás poznala? Možná se to děsivě ukázalo na našich tvářích.

"Potřebuji, abys udělala kouzlo," řekla jsem Soně, když jsme byli na cestě "A musíme se zastavit v Greenstonu."

"Greenstonu?" zeptal se Dimitrij. "Proč?"

"Je to místo, kde drželi alchymisty." Už jsem si začala skládat kousky dohromady. Kdo nenáviděl Tatianu? Kdo nechtěl, aby Morojové bojovali se strigoji? Kdo se bál ji podpořit v éteru a jeho škodlivých účincích? Kdo chtěl vidět na trůně jinou rodinu? Kdo byl rád, že jsem pod zámkem a mimo hru? Zhluboka jsem se nadechla a sotva jsem věřila tomu, co jsem chtěla říct.

"Je to místo, kde najdeme důkaz, že Daniella Ivašková zabila Tatianu."