Moje-kniha | 7.kapitola

"Víš co," řekl Damon a naklonil se ještě blíž, takže se musela zaklonit k Mattovi. I tak, když byla opřená o Mattovo chvějící se tělo, se dívala přímo do těch děsivých slunečních brýlí ze vzdálenosti asi deseti centimetrů, "za tohle si zasloužíš čtyři minus."

Teď už se Elena chvěla stejně jako Matt. Ale musela se dát dohromady, čelit jeho agresi zpříma. Čím pasivnější s Mattem budou, tím víc času přemýšlet Damon získá. Elenina mysl horečně vymýšlela plány. Třeba nám nečte myšlenky, uvažovala, ale určitě pozná, jestli říkáme pravdu nebo lžeme. To je u upírů pijících lidskou krev normální. Co z toho můžeme vytěžit? Jak to můžeme využít?

"To byl polibek na uvítanou," prohlásila statečně. "Slouží k tomu, abys ses seznámil s novým člověkem a vždycky už ho později poznal. Dokonce - dokonce i stepní psouni se tak chovají. A teď - Damone, mohl bys prosím tě kousek uhnout? Je tu těsno." A je to až příliš provokativní pozice, pomyslela si. Pro všechny zúčastněné.

"Máš ještě jednu šanci," odpověděl Damon a tentokrát se neusmál. "Chci vidět polibek - skutečný polibek - mezi vámi. Jinak..."

Elena se v tom úzkém prostoru otočila a očima vyhledala Mattův pohled. Vždyť spolu přece většinu loňského roku chodili. Elena viděla v Mattových modrých očích, že jí chce políbit - natolik, nakolik je vůbec schopen něco chtít, po té šílené bolesti. A on si uvědomil, že ona ten bláznivý úkol chce splnit, aby ho zachránila před Damonem. Nějak se z toho dostaneme, vysílala k němu Elena myšlenky. Budeš teď spolupracovat? Někteří chlapci nemají kromě tělesných prožitků v mozku žádná další tlačítka, ale někteří, jako Matt, mají třeba tlačítko VINA nebo ČEST. Matt nyní klidně stál, když vzala jeho tvář do dlaní, naklonila ji k sobě a stoupla si na špičky, aby ho mohla políbit...kdy tolik vyrostl? Vzpomínala na jejich první opravdový polibek... v jeho autě, cestou ze školní taneční zábavy... měl strach a vlhké ruce, vnitřně se celý chvěl... ona byla klidná, zkušená, něžná... A stejné to bylo i teď, vytáhla teplou špičku jazyka, aby rozpustila jeho chladně sevřené rty. A čistě pro případ, že by Damon poslouchal její myšlenky, držela je výhradně u Matta - u jeho opálené krásy a vřelého přátelství a galantnosti a zdvořilosti, kterou jí vždycky prokazoval, i v době, kdy se s ním rozešla. Ani si neuvědomila, kdy ji také objal a kdy sám převzal vedení, jako když člověk umírající žízní konečně nalezne vodu. Viděla to jasně v jeho mysli: nevěřil, že ještě někdy bude Elenu Gilbertovou takhle líbat. Elena nevěděla, jak dlouho to trvalo. Nakonec se vyvinula z Mattova objetí a ustoupila. V té chvíli si něco uvědomila - nebyla žádná náhoda, že je Damon komandoval jako filmový režisér. Držel v ruce minikameru a díval se do hledáčku. Celou tu věc si nahrával. A Elena je tam snadno k poznání. Neměla ani potuchy, co se stalo s baseballovou čepicí a tmavými brýlemi, které původně tvořily její přestrojení. Vlasy měla rozcuchané a zrychleně dýchala. Pokožka jí zrudla a srdce bušilo. Matt nevypadal o nic lépe, než se ona cítila. Damon vzhlédl od hledáčku kamery.

"Na co to prosím tě chceš?" zaskuhral Matt hlasem zcela nepodobným jeho normálnímu tónu. Ten polibek ho taky pěkně vykolejil, pomyslela si Elena. Ještě víc než mě. Damon znovu sebral svoji větev a zase začal mávat jejím koncem jako japonským vějířem. Elena ucítila závan silné borové vůně. Vypadal zamyšleně, jako by zvažoval opakovaný záběr, ale pak změnil názor, zářivě se na ně usmál a strčil kameru do kapsy.

"Všechno co potřebujete vědět, je, že to byl dokonalý záběr."

"Takže v tom případě odcházíme." Zdálo se, jako by ten polibek dodal Mattovi nové síly, i když jen k tomu, aby říkal nevhodná slova. "Hned."

"Kdepak, to ne - ale zachovej si ten svůj dominantní a agresivní postoj. Budeš ho potřebovat, až jí budeš svlíkat košili."

"Cože?"

Damon zopakoval svoje slova tónem režiséra, který dává hercům složité pokyny.

"Rozepni jí knoflíčky u košile, prosím, a pak ji sundej."

"Ty ses snad zbláznil." Matt se obrátil a pohlédl na Elenu. Zděšeně se zarazil, když spatřil výraz v její tváři - po líci jí stékala jediná slza, kterou se nijak nesnažila skrýt.

"Eleno..."

Přikročil k ní, ale uhnula. Nedokázal ji přimět, aby mu pohlédla do tváře. Nakonec se zastavila a jen tak stála s očima upřenýma k zemi a s kanoucími slzami. Přímo cítil horkost, která sálala z jejích rudých tvářích.

"Eleno, bojujme s ním. Copak si nevzpomínáš, jak jsi bojovala s těmi zlými věcmi ve Stefanově pokoji?"

"Ale tohle je horší, Matte. Nikdy jsem ještě necítila něco takhle zlého. Tak silného. Ono to - nutí mě to."

"Nechceš snad říct, že bychom měli poslechnout...?" Tahle slova Matt řekl nahlas a zněla, jako by dostával horečku. Jeho jasně modré oči mluvily mnohem jednodušeji - říkaly: Ne. I kdyby mě zabil.

"Myslím..." Elena se najednou otočila zpátky k Damonovi. "Nech ho jít," řekla. "Tohle je mezi tebou a mnou. Tak si to vyřešíme spolu. "Byla pevně odhodlaná Matta zachránit, i kdyby on sám nechtěl.

Udělám, co budeš chtít, vysílala silnou myšlenku k Damonovi a doufala, že ji alespoň částečně zaznamená. Ostatně, už jednou jí sál krev proti její vůli. Dokáže přežít, pokud se to stane znovu.

"Ano, uděláš cokoliv, co budu chtít," souhlasil Damon, čímž dokázal, že jí dokáže číst myšlenky mnohem zřetelněji, než myslela.

"Ale otázka zní, co tomu bude předcházet?" Neřekl, co by to mohlo být. A ani nemusel. "No a právě teď jsem ti dal příkaz," dodal, napůl se otočil k Mattovi, ale očima stále sledoval Elenu, "protože vidím, jak si to představuješ v mysli. Ale..."

Elena viděla ten pohled v Mattových očích, jak se mu rozpálily tváře a věděla - a okamžitě se snažila tu vědomost skrýt před Damonem - co se chystá udělat. Matt se chystá spáchat sebevraždu.

"Když vám to nedokážeme rozmluvit, tak vám to prostě nedokážeme rozmluvit," řekla Meredith paní Flowersové. "Ale tam venku... jsou tam ty věci..."

"Ano, drahoušku, já vím. A slunce už zapadá. To není dobrá doba být venku. Ale jak vždycky říkala moje maminka, dvě čarodějky jsou lepší než jedna." Věnovala Bonnii nepřítomný úsměv. "Jak jsi velmi mile předtím opomněla zmínit, jsem stará. No ano, pamatuju dny ještě před auty a letadly. Mohla bych mít znalosti, které vám pomohou při hledání vašich přátel - a na druhou stranu, jsem postradatelná."

"To rozhodně nejste," hádala se Bonnie zaníceně. Přitom přehrabovaly Elenin šatník a vršily na hromadu oblečení. Meredith vzala vak se Stefanovým oblečením a hodila ho na postel, ale jakmile vzala do ruky Stefanovu košili, pustila ji zase zpátky.

"Bonnie, měla by sis vzít něco ze Stefanova oblečení," řekla. "Třeba z něj získáš nějaký dojem o tom, co se se Stefanem dělo. Hm a paní Flowersová možná taky?" dodala. Bonnie pochopila. Jedna věc je, když se někdo prohlásí za čarodějnici - a druhá věc tak oslovovat někoho podstatně staršího.

Poslední vrstvu Bonniina oblečení tvořila jedna ze Stefanových košil a paní Flowersová si strčila do kapsy jednu jeho ponožku.

"Ale nejdu předníma dveřmi," prohlásila Bonnie neoblomně. Nechtěla si ani představit to, co zbylo po Meredithině úderu.

"No dobře, tak půjdeme zadem," souhlasila Meredith a zhasla Stefanovu lampu. "Jde se."

Už vycházely ze zadních dveří, když zazvonil zvonek u hlavního vchodu.

Vyměnily si mezi sebou pohledy. Meredith zabrzdila: "To by mohli být oni!"A vyrazila zpátky do zšeřelé vstupní haly. Bonnie a paní Flowersová ji o něco pomaleji následovaly.

Bonnie zavřela oči a slyšela otevírání dveří. Když se neozvaly žádné výkřiky, trochu oči pootevřela.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se venku přede dveřmi dělo něco neobvyklého. Žádná rozmlácená hmyzí těla - žádní mrtví či umírající brouci na zápraží. Bonnii se zvedly chloupky vzadu na krku. Ne snad, že by chtěla vidět malachy. Ale chtěla vědět, co se s nimi stalo. Automaticky jí ruka vyletěla k vlasům, aby se přesvědčila, že v nich nezbyl ani úponek. Nic.

"Hledám Mathewa Honeycutta." Ten hlas pronikl Bonniiným vědomím jako horký nůž máslem a Bonnie otevřela oči doširoka.

Ano, byl to šerif Rich Mossberg v celé své kráse, od naleštěných bot až po tuhý límeček. Bonnie otevřela pusu, ale Meredith promluvila první. "Matt nebydlí tady," řekla tiše a vyrovnaně.

"Ve skutečnosti jsem už u nich doma byl. A taky u Sulezů a u McCulloughů. A všude mi řekli, že pokud Matt není na některém z uvedených míst, mohl by být tady s vámi."

Bonnie měla sto chutí ho nakopnout do holeně. "Matt neukradl dopravní značky! Něco takového by nikdy, nikdy neudělal! A přísahám při bohu, že bych si sama strašně přála vědět, kde je, ale nevím. Nikdo z nás to neví!" Zarazila se s pocitem, že asi řekla příliš mnoho.

"A vy se jmenujete jak?"

Paní Flowersová si vzala slovo. "To je Bonnie McCulloughová a Meredith Slezová. Já se jmenuji Flowersová a vlastním tento penzion. Mohu potvrdit Bonniino prohlášení o těch značkách a ..."

"Ve skutečnosti jde o mnohem vážnější věc než chybějící značky, madam. Matthew Honeycutt je v podezření, že napadl mladou ženu. A máme značné množství fyzických důkazů, které její tvrzení podporují. Ona říká, že se dobře znají už od dětství, takže se v jeho identitě určitě nemýlí."

Následoval okamžik ohromeného ticha a pak Bonnie vykřikla: "Ona? Která ona?"

"Oznámení podala slečna Caroline Forbesová. A já bych vám ve skutečnosti doporučoval, že pokud někdo z vás tří uvidí pana Honeycutta, poraďte mu, aby se přihlásil. Než ho úředně odvedeme do vazby." Postoupil o krok k nim, jako by se chystal vejít dveřmi dovnitř, ale paní Flowersová mu tiše stála v cestě.

"Ve skutečnosti," prohlásila Meredith, která mezitím znovu nabyla rovnováhy, "si jistě uvědomujete, že ke vstupu do těchto prostor potřebujete zatykač. Máte ho?"

Šerif Mossberg neodpověděl. Prudce se obrátil, odkráčel po cestě k policejnímu autu a zmizel.