9.kapitola

10. prosinec 2011 | 01.36 |

 Matt se vrhl po Damonovi skokem, který jasně demonstroval dovednost,která mu vynesla sportovní stipendium. Z totální nehybnosti vyrazil bleskovým pohybem a pokusil se srazit Damona k zemi. "Běž," vykřikl v tom samém okamžiku. "Běž!"

Elena se ani nehnula a pokoušela se po téhle katastrofě vymyslet plán A. Před nějakou dobou byla přinucena sledovat Stefanovo ponížení v Damonových rukou u penzionu, ale věděla, že tohle sledovat nedokáže. Ale když se znovu podívala, Matt stál pár desítek metrů od Damona, bledý a zachmuřený, ale živý a na vlastních nohou. A chystal se zaútočit na Damona podruhé. A Elena... nedokázala utéct. Věděla, že by to asi bylo to nejlepší řešení - Damon možná trochu potrestá Matta, ale většina jeho pozornosti by se zaměřila na její dostižení. Ale nemohla si tím být jistá. A nemohla si být jistá, jestli by ten trest Matta nezabil, nebo jestli by se dokázal dostat pryč dřív, než by ji Damon dostihl a měl čas znovu o něm začít přemýšlet. Ne, ne tenhle Damon, nemilosrdný a bezcitný. Musí existovat nějaký způsob - úplně cítila, jak se jí v hlavě otáčejí klečka... A pak jí to došlo. Ne, tohle ne...
Ale co jiného může dělat?
Matt už se znovu řítil na Damona a tentokrát, jak k němu mrštně a nezadržitelně směřoval, rychle jako útočící had, konečně viděla, co Damon udělal. Jednoduše v posledním okamžiku ukročil, přesně ve chvíli, kdy ho Matt už skoro nabral ramenem. Matta setrvačnost nesla dál, ale Damon se prostě otočil na místě a opět k němu stál čelem. A pak vzla do ruky tu zatracenou větev. Byla zlomená na konci, kde na ni Matt šlápl. Damon se na větev zamračil, pak pokrčil rameny a zvedl ji - a v tom okamžiku oba, on i Matt, ztuhli. Něco se k nim neslo z kraje mýtiny a přistálo uprostřed mezi nimi. Leželo to tam a povlávalo ve větříku.
Bylo to hnědo - modrá košile.
Oba chlapci se pomalu otočili k Eleně, která na sobě nyní měla jen bílou krajkovou košilku. Lehce se chvěla a objala se pažemi. Na takto časný večer bylo neobvykle chladno.
Damon velmi pomalu sklonil borovou větev.
"Tvá inamorata (milenka, žena, kterou muž miluje nebo je s ní v důvěrném vztahu) tě zachránila." řekl Mattovi.
"Vím, co to slovo znamená, a není to pravda," odsekl Matt. "Je to moje přítelkyně, ne moje dívka."
Damon se jenom nepřítomně usmál. Elena cítila jeho pohled na svých nahých pažích. "Takže...přistoupíme k dalšímu bodu," prohlásil.
Elenu to nepřekvapilo. Zarmoutilo, ale nepřekvapilo.
Ani nebyla překvapená, když zahlédla rudý záblesk, jak Damon opět pohlédl na Matta a zpět na ni. Zdálo se, jako by se cosi rudého odrazilo zevnitř na skle jeho slunečních brýlí.
"Teď," řekl Eleně, "myslím, že bychom tě mohli naaranžovat támhle na tu skálu, jak se o ni napůl opíráš. Ale nejdřív - ještě jeden polibek."Podíval se znovu na Matta. "Spolupracuj na programu, Matte; jenom plýtváš časem. Nejdřív bys ji možná mohl políbit do vlasů, ona pak zakloní hlavu a ty ji políbíš na hrdlo, zatímco ona ti klade ruce na ramena..."
Matt, pomyslela si Elena. Damon řekl Matt. A vyjelo mu to z pusy tak snadno a nevinně. Celý její mozek i její tělo se najednou rozechvěly, jako by je rozezněl jediný tón hudby, jako by na
ni někdo pustil studenou sprchu. To, co ten tón říkal, nebylo šokující, protože to nějak podvědomě už věděla...
Tohle není Damon.
Tohle není ta osoba, kterou zná už... je to vážně jenom devět nebo deset měsíců? Vídala ho jako obyčejná lidská dívka, zároveň mu stejnou měrou vzdorovala i po něm toužila - a on ji nejvíc miloval, když mu vzdorovala.
Vídala ho jako upír, kdy k němu byla přitahována celou svou bytostí a on se o ni staral, jako by byla dítě.
Viděla ho, když byla duchovní bytostí a v životě po životě se o něm dozvěděla mnoho věcí.
Je to děvkař, citově otrlý, prochází životy svých obětí jako chiméra, jako katalyzátor a proměňuje lidi, zatímco on sám zůstává neměnný. Klame lidské bytosti, mate je, využívá je - a zanechává je zmámené, protože má šarm samotného ďábla.
Ale ani jednou ho neviděla porušit slovo.
Měla skálopevný pocit, že to nevycházelo ani tak z jeho vlastního rozhodnutí, bylo to natolik součástí Damonovy osobnosti, uloženo tak hluboko v jeho podvědomí, že ani nemohl udělat nic, čím by to změnil. Nedokáže porušit slovo.
Raději by umřel hlady.
Damon stále mluvil k Mattovi a dával mu pokyny.
"...a pak ji svlečeš..."
Takže co je s jeho slovem, že bude jejím ochráncem, že ji bude bránit před zlem?
Teď mluvil k ní: "Takže víš, kdy máš zaklonit hlavu? Až on..."
"Kdo jsi?"
"Cože?"
"Slyšels. Kdo jsi? Pokud jsi skutečně doprovázel Stefana a slíbil mu, že se o mě postaráš, nic z tohohle všeho by se nestalo. Jasně, mohl by ses poprat s Mattem, ale ne přede mnou. Ty nejsi - Damon není hloupý. On ví, co to znamená být ochránce. A ví, že vidět Matta v bolestech zraňuje i mě. Ty nejsi Damon. Kdo... teda... seš?"
Mattova síla a rychlost útočícího chřestýše nebyly k ničemu. Možná tedy pomůže jiný přístup. Zatímco Elena hovořila, velmi pomalu zvedala oči k Damonově tváři. A nyní jediným prudkým pohybem strhla jeho sluneční brýle.
Upíraly se na ní oči rudé jako čerstvá krev.
"Cos to udělal?" zašeptala. "Co jsi to udělal Damonovi?"
Matt byl mimo doslech, ale pomalu se blížil a snažil se upoutat její pozornost. Zoufale si přála, aby Matt prostě utekl sám. Tady jen představuje pro tohle stvoření další prostředek, kterým ji může vydírat.
Aniž by stihla zaznamenat pohyb, to "damonovité"stvoření sáhlo dolů a vytrhlo jí brýle z ruky. Bylo to příliš rychlé.
Pak jí bolestivě stiskl zápěstí.
"Tohle pro vás oba bude mnohem snadnější, když budete spolupracovat," upozornil ji nonšalantně. "Zřejmě si neuvědomuješ, co by se mohlo stát, jestli mě naštveš."
Jeho stisk ji nutil klesnout, pokleknout na kolena. Elena se rozhodla vzdorovat. Ale naneštěstí její tělo odmítlo spolupracovat; vysílalo ji do mozku pálivou bolest, vodopád žhavé agonie. Myslela si, že ji dokáže ignorovat, že dokáže vydržet, pokud jí zlomí zápěstí. Ale mýlila se. V určitém okamžiku se cosi v jejím mozku úplně vypnulo a pak už jen věděla, že je na kolenou, má pocit, že její zápěstí je asi třikrát tak velké a zoufale pálí.
"Lidská slabost," ušklíbl se Damon pohrdavě. "Pokaždé tě zradí... teď už bys měla být chytřejší a nesnažit se mi vzdorovat."
Není to Damon, pomyslela si Elena tak vehementně, až se podivila, že ji ten podvodník neslyšel.
"Tak dobře," pokračoval Damonův hlas nad ní tak vesele, jako kdyby jí jenom něco navrhoval. "Sedneš si támhle na tu skálu, zakloníš se - a Matte, kdybys mohl prostě přijít sem a postavit se čelem k ní." Jeho tón naznačoval zdvořilou žádost, ale Matt ho ignoroval a už stál u ní a prohlížel si modřiny, které ji na zápěstí zanechaly Damonovy prsty, jako kdyby tomu nemohl uvěřit.
"Matt se postaví, Elena posadí a kdo bude vzdorovat, dostane nakládačku. Užijte si to děcka." Damon si už zase připravoval svoji kameru.
Matt Eleně očima položil otázku. Podívala se na podvodníka a prohlásla s důrazem na pečlivou výslovnost: "Jdi k čertu, ať jsi kdo jsi."
"Už jsem tam byl, užil si to a přivezl si kousek síry," oddrmolil falešný Damon. Věnoval Mattovi zářivý a zároveň hrozivý úsměv. Pak zavrtěl borovou větví.
Matt ho ignoroval. Čekal se stoickým výrazem na nával bolesti.
Elena se vyškrábala na nohy a stoupla si vedle něho. Bok po boku mohou Damonovi vzdorovat.
Na okamžik se zdálo, že je úplně mimo sebe. "Pokoušíte se předstírat, že se mě nebojíte. Ale budete. Kdybyste měli trochu rozumu, báli byste se už teď."
Útočně se otočik k Eleně. "Proč se mě nebojíš?"
"Ať seš kdo seš, seš prostě jenom přerostlej surovec. Ublížils Mattovi. Ublížils mně. Jsem si jistá, že nás můžeš oba zabít. Ale nebojíme se surovců."
"Budete se bát." Damonův hlas klesl do výhružného šepotu. "Jen počkejte."
Elenino podvědomí se pohnulo,ta poslední slova jí něco připomněla... snažila se je spojit s něčím, co už slyšela... když vtom udeřila bolest.
Kolena se jí tou bolestí podlomila. Ale teď už neklečela, pokoušela se sbalit do klubíčka, svinout se před tím utrpením. Všechno souvislé myšlení ji opustilo. Vnímala Matta vedle sebe, jak se ji snaží udržet, ale nedokázala s ním komunikovat o nic víc, než dokázala létat. Roztřásla se a svalila na bok, jako kdyby měla záchvat. Její celý vesmír tvořila bolest a hlasy ostatních slyšela jen jakoby z veliké dálky.
"Přestaň!" Mattův zoufalý hlas. "Přestaň! Copak ses zbláznil? Tohle je přece Elena, proboha! Copak ji chceš zabít?"
A pak mu ta "damonovitá" věc nevzrušeně poradila: "Takže už bych nezkoušel neposlechnout." Ale jediný zvuk, kterého se od Matta dočkal, byl nepříčetně vzteklý výkřik.
"Caroline!" Bonnie se vztekala a přecházela sem a tam ve Stefanově pokoji, zatímco Meredith zase pracovala na počítači. "Jak se opovažuje?"
"Neodvážila se zaútočit na Stefana nebo Elenu přímo - je tu ta přísaha," přemýšlela Meredith. "A tak si vymyslela tohle, aby ublížila nám všem."
"Ale Matt..."
"Matt se jí hodí," prohlásila Meredith zasmušile. "A naneštěstí je na nich obou dost fyzických důkazů."
"Co tím chceš říct? Matt přece ne..."
"Ty škrábance, drahoušku," ozvala se paní Flowersová se smutným výrazem, "od toho ostrozubého brouka. Obklad, který sem na ně dala, je zahojí tak, že teď už budou vypadat zhruba jako škrábance od dívčích nehtů. A to znamení, co mu zůstalo na krku..." Paní Flowersová si decentně odkašlala. "Vypadá přesně jako to, čemu jsme za mých časů říkali ,kousnutí lásky'. Mohlo by být považováno za důkaz dostaveníčka, které skončilo násilně. Ne že by váš kamarád dokázal udělat něco takového."
"A vzpomínáš, Bonnie, jak Caroline vypadala, když jsme u ní byly?" připomněla Meredith suše. "Nemyslím to plazení - vsadila bych se, že teď chodí jak se patří. Ale její obličej. Měla zrající monokl a oteklou tvář. Dokonalé, přesně podle časového scénáře."
Bonnie měla pocit, jako by byli všichni dva kroky před ní. "Jakého časového scénáře?"
"Ta noc, kdy brouk napadl Matta. Šerif volal a mluvil s ním ráno hned nato. Matt připustil, že máma ho celou noc neviděla takže ho dobrovolná hlídka viděla přijet k domu a prakticky omdlít."
"Ale to bylo od jedu toho brouka. On prostě jenom bojoval s malachem!"
"To víme my. Ale oni řeknou, že se prostě vrátil v tomhle stavu poté, co napadl Caroline. Carolinina máma bude stěží schopná vypovídat - vždyť jsi viděla, jak je na tom. Kdo by tak mohl potvrdit, že Matt nebyl u Caroline doma? Pokud by plánoval útok..."
"No přece my! Můžeme pro něj svědčit..." Bonnie se najednou zarazila. "Ne, hádám, že se to mělo stát až potom, co odsud Matt odjel. Ale ne, to je všechno špatně!"
Znovu nabrala tempo. "Viděla jsem jednoho z těch brouků zblízka a vypadal tak, jak Matt popisoval..."
"A co z něj zbylo teď? Vůbec nic. Kromě toho, prohlásí, že bys kvůli němu řekla cokoliv."
Bonnie už nemohla vydržet bezcílné přecházení. Musí se dostat k Mattovi, musí ho varovat - pokud vůbec dokážou jeho a Elenu najít. "Měla jsem dojem, že ty seš ta, kdo už nemůže čekat ani minutu a chce vyrazit je hledat," řekla Bonnie vyčítavě Meredith.
"Já vím, to je pravda. Ale potřebovala jsem něco najít - a kromě toho jsem chtěla ještě jednou zkusit něco udělat s tou stránkou, co přečtou jenom upíři. S tou Ši - ne - Ši. Ale ať jsem zkoušela, co jsem zkoušela, pokud je tam něco napsáno, nedokážu to najít."
"V tom případě bude lepší s tím už dál nemarnit čas,"prohlásila paní Flowersová. "Oblíkni si bundu, drahoušku. Vezmeme žlutokolku, nebo ne?"
Na okamžik se Bonnii vybavila před očima divoká vize kočáru taženého tryskem uhánějícím koněm, něco jako Popelčin kočár, akorát jiného tvaru. Pak si uvědomila, že ve starých stájích viděla zaparkovaný starobylý Ford Model T nalakovaný nažluto.
"Vedli jsme si líp na vlastních nohou, než když jsme byli my nebo Matt v autě," odpověděla Meredith a věnovala počítači poslední zuřivý klik. "Budeme tak pohyblivější, než...ach, panebože, dokázala jsem to!"
"Dokázala co?"
"Ten web. Podívejte na to."
Bonnie s paní Flowersovou přešly k počítači. Obrazovka byla jasně zelená s tenkým, slabě čitelným, tmavě zeleným písmem.
"Jak jsi to dokázala?" dožadovala se Bonnie, zatímco Meredith se natáhla pro blok a pero, aby si opsala objevený text.
"Nevím. Prostě jsem si ještě naposled zkusila pohrát s nastavením barev - už jsem vyzkoušela barvy pro úsporu energie, pro nízký stav baterie, pro vysoké rozlišení, pro vysoký kontrast a všecky možné kombinace, které mě napadly."
Zírala na ta slova.
Už tě unavuje lapis lazuli?
Chceš si dopřát dovolenou na Havaji?
Už máš plný zuby stále stejné tekuté stravy?
Přijeď navštívit Ši - ne - Ši.
Následovala reklama na "Smrt Smrtí", místo, kde mohou být upíři vyléčeni ze svého proklatého stavu a stát se opět lidmi. A pak tam byla adresa. Jen jméno ulice, beze zmínky o tom, ve kterém státě nebo dokonce městě. Ale byla to Stopa.
"Stefan o adrese nic neříkal," podotkla Bonnie.
"Třeba nechtěl vyděsit Elenu," odpověděla Meredith zasmušile. "Nebo možná, když se na tu stránku díval, tak tam ta adresa ještě nebyla."
Bonnie se zachvěla. Ši - ne - Ši. Nelíbí se mi, jak to zní. A nesměj se mi," dodala k Meredith defenzivně. "Vzpomínáš, co říkal Stefan o mojí intuici?"
"Nikdo se ti nesměje, Bonnie. Musíme se dostat k Eleně a k Mattovi. Co ti tvoje intuice říká k tomuhle problému?"
"Říká, že se určitě dostaneme do problémů a že Matt a Elena už v nich jsou."
"To je sranda, můj úsudek mi říká to samé."
"Jsme teda připravené?" podala jim paní Flowersová baterky.
Meredith tu svou vyzkoušela a zjistila, že dává silný a jasný paprsek světla.
"Tak do toho," souhlasila a automaticky zhasla Stefanovu lampu.
Bonnie a paní Flowersová ji následovaly ze schodů, ven z domu a na ulici, ze které před nedávnem utekly. Bonnie se zrychlil pulz a stražila uši na nejslabší náznak výhružného flipflipflip. Ale kromě světel jejich baterek byl Starý les úplně temný a záhadně tichý. Ani Ptáček neporušil ticho bezměsíčné noci.
Ponořily se do lesa a během několika minut se v něm ztratily.
Matt se probudil na boku a na chvíli vůbec nevěděl, kde je. Někde venku. Na zemi. Piknik?Táboření? Jen tak usnul?
A pak se pokusil pohnout a tělem mu projela bolestná agonie jako gejzír plamenů, takže si na všechno vzpomněl.Ten bastard mučil Elenu, vzpomněl si.
Mučil Elenu.
To nejde dohromady, nejde to dohromady s Damonem. Cože mu to Elena na konci říkala, co ho tak strašně naštvalo?
Cosi mu hlodalo v mysli, ale byla to jenom další nezodpovězená otázka jako Steanova poznámka v Elenině deníku.
Matt zjistil, že se dokáže pohnout, pokud to zkusí velmi pomalu. Rozhlédl se kolem, otáčel hlavu po malinkých kouscích, dokud neuviděl Elenu, která vedle něj ležela jako polámaná panenka.Všechno ho bolelo a měl hroznou žízeň. Ona se určitě bude cítit stejně. Nejdřív ji musí dostat do nemocnice; křeče ve svalech, které takováhle bolest vyvolává, mohou člověku dokonce zlomit ruku nebo nohu. Rozhodně jsou dost silné na to, aby způsobily podvrtnutí nebo vymknutí kloubu. Ani nemluvě o tom, že jí Damon vymkl zápěstí.
Takhle uvažovala ta praktická, rozumná část jeho mysli. Ale ta otázka, která se mu stále vracela na mysl, ho nutila strnout v naprostém úžasu.
On ublížil Eleně? Stejně jako ublížil mně? Tomu nevěřím. Vím, že je zvrácený a zlý, ale nikdy jsem neslyšel o tom, že by ubližoval holkám. A nikdy, nikdy by neublížil Eleně. Nikdy. Ale mě - jestli se mnou bude zacházet stejně, jako zacházel se Stefanem, tak mě zabije. Nemám odolnost upíra.
Musím odsud dostat Elenu dřív, než mě zabije. Nemůžu ji s ním nechat o samotě.
Nějak instinktivně věděl, že Damon je pořád poblíž.
Potvrdilo se mu to, když zaslechl jakýsi tichý zvuk, otočil hlavu příliš rychle a zjistil, že zírá na rozkomíhanou a rozmazanou černou botu. To komíhání a rozmazání bylo důsledkem toho, že se otočil příliš rychle - ale ať už byl jeho pohyb jakkoliv rychlý, najednou ucítil, že něco jeho obličej tiskne do hlíny a jehličí, které pokrývalo mýtinu.
Byla to ta bota. Spočívala mu na krku a drtivou silou mu tiskla tvář do hlíny. Matt v duchu zběsile zanadával, uchopil oběma rukama nohu nad botou a pokusil se strhnout Damona stranou. Ale i když dokázal uchopit hladkou kůži boty, nedokázal s ní pohnout ani o centimetr žádným směrem. Bylo to, jako by se upír v té botě změnil v železného muže. Matt cítil, jak se mu šlachy na krku napínají, obličej rudne a svaly pod košilí napínají v houževnaté provazce, jak se zoufale snažil Damona setřást. Nakonec vyčerpaně zůstal ležet a hrudník se mu namáhavě zdvíhal.
Přesně v ten okamžik se bota zvedla. Uvědomil si, že to bylo přesně v té chvíli, kdy začal být příliš unavený, než aby dokázal sám zvednout hlavu. Vynaložil maximální úsilí a podařilo se mu hlavu zdvihnout o pár centimetrů.
Bota ho podebrala pod bradou a zvedla jeho tvář ještě o kus výš.
"Jaká škoda," pronesl Damon s nesnesitelným opovržením. "Vy lidé jste tak slabí. Vůbec není žádná zábava si s váma hrát."
"Stefan... se vrátí," vydechl Matt a vzhlížel k Damonovi ze své nedobrovolné pozice na zemi. "Stefan tě zabije."
"Víš co?" odpověděl Damon konverzačním tónem. "Obličej máš z jedné strany celý poničený - máš tam škrábance, víš. Vypadáš jako by se tu natáčelo něco z filmu Fantom opery."
"A jestli to neudělá on, tak to udělám já. Ještě nevím jak, ale udělám to. Přísahám."
"Jen si dávej bacha na to, co přísaháš."
Přesně ve chvíli, kdy Matt našel v jedné paži dost sil, aby se o ni mohl opřít - přesně v té setině sekundy - se Damon natáhl, bolestivě ho popadl za chomáč vlasů a škubl mu hlavou nahoru.
"Stefan," řekl Damon a pohlédl Mattovi přímo do obličeje, bez ohledu na to, jak se Matt snažil tvář odvrátit, "byl mocný jenom několik dnů, protože pil krev velmi mocného ducha, který se ještě znovu nepřizpůsobil životu na Zemi. Ale podívej se na ni teď." Otočil Mattovu hlavu a za vlasy to bolelo ještě víc. "Jakýsi duch. Leží tu v blátě. Teď jsou Síly zpátky tam, kde mají být. Rozumíš tomu? Rozumíš - chlapče?"
Matt prostě jen zíral na Elenu. "Jak jsi to mohl udělat?" zašeptal nakonec.
"Názorná výuka, co to obnáší mi vzdorovat. A určitě bys nechtěl, abych se zachoval jako sexista a vynechal ji?" Damon usyknul. "Člověk musí jít s dobou."
Matt neříkal nic. Musí odsud Elenu dostat.
"Děláš si o to děvče starost? Teď už si jenom hraje na bezvědomí, jako zvířata, když předstírají smrt, aby odlákala nepřítele. Doufá, že ji budu ignorovat a soustředím se na tebe."
"Jsi lhář."
"Takže se budu soustředit na tebe. Když už mluvíme o tom, že je zapotřebí jít s dobou - víš, až na ty škrábance na tváři jsi celkem hezkej mladík."
Nejdřív ta slova Mattovi nic neříkala. Když konečně pochopil, o čem mluví, měl dojem, jako by mu zmrzla všechna krev v těle.
"Jako upír ti můžu sdělit zasvěcený a poctivý názor. A jako upír, dostávám pořádnou žízeň. Jsi tu ty. A pak je tu dívka, která stále ještě předstírá, že spí. Jsem si jistý, že chápeš, kam tím mířím."
Věřím ti, Eleno, pomyslel si Matt. Je to lhář a vždycky to bude lhář. "Tak si vem moji krev," prohlásil unaveně.
"Jseš si jistý?" Damonův hlas teď zněl starostlivě. "Když budeš vzdorovat, bude tě to hrozně bolet."
"Dělej, ať už to máme z krku."
"Jak myslíš." Damon elegantně poklekl na jedno koleno, ve stejný okamžik zesílil tah za vlasy, až Matt zamrkal bolestí a přitáhl si ho zády přes koleno, takže měl zakloněnou hlavu a hrdlo prohnuté a odhalené. Vlastně se Matt ještě nikdy v životě necítil tak odhalený, bezbranný a zranitelný.
"Pořád ještě můžeš změnit názor," pokoušel ho Damon.
Matt tvrdohlavě zavřel oči a neříkal nic.
Ale v poslední chvíli, kdy se Damon naklonil s vyceněnými tesáky, se Mattovi sama od sebe zatnula pěst, jako kdyby jeho tělo jednalo naprosto samostatně a on náhle a nepředvídatelně vyrazil vší silou Damonovi po spánku. Ale Damon - rychleji než had - natáhl ruku a zachytil téměř nonšalantně útok otevřenou dlaní a pak držel Mattovu pěst v drtivém sevření. V té chvíli neuvěřitelně ostré špičáky otevřely žílu Mattovi na hrdle, Damonova otevřená ústa se přitiskla k odhalené kůži a sála a pila horkou krev, která vytryskla vzhůru.
Elena - již bdělá, ale neschopná se pohnout z místa, kde spadla, neschopná vydat jakýkoliv zvuk nebo otočit hlavu - byla nucená naslouchat celé té rozmluvě, nucená naslouchat Mattovu sténání, když si Damon bral proti jeho vůli jeho krev a on vzdoroval až do konce.
A pak si uvědomila něco, co ji v jejím omámeném a vyděšeném stavu téměř přimělo omdlít hrůzou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře