Opravdu, když jsem teď o tom přemýšlela, tak ani nebylo tak divný, že se tu Sydney ukázala. Bylo to lepší, než spousta věcí, které se do té doby staly. Sydney byla alchymista, kterou jsem potkala v Rusku, když jsem se snažila zabít Dimitrije. Byla ve stejném věku a a nesnášela mě, i když je teda pravda, že na konci mi už i pomohla. Jak už dříve řekla Dimitrij , Alchymisté pomáhají Morojům

 Zbavit se Dimitrije jsem se nechtěla jen kvůli nějaké romantické minulosti. Myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že nechci, aby se kvůli mně dostal do problému. Kdyby mě strážci našli tak by byl můj osud stejnak sečten.

 A KDYŽ ŘÍKÁM VYBUCHLY. MYSLÍM TÍM , ŽE SE VYHODILY DO POVĚTŘÍ.

 NO NE VLASTNĚ ÚPLNĚ PRYČ.

 Jako vždy to bylo matoucí. Tváře a lebky, průsvitné a světélkující. Všichni se pohybovali kolem mě. Byli kolem mě, hemžili se v oblaku, jak jen mohli, zoufale potřebující mi něco říct.

 Nemám ráda klece. A také nemám rada chození do Zoo. Poprvé, když jsem tam šla jsem málem chytla klaustrofobický záchvat, když jsem se koukala na ty chudáčky zvířata. Nemohla jsem si představit žádnou bytost, která by tam žila. Někdy jsem se dokonce cítila trošku špatně za kriminálníky odsouzené k životu v cele.