Zpěvem racků se ozvala série povzbuzovacích výkřiků a tleskání. Zazněl dlouhý zpěvný zvuk škrábání kovu o kov, a po střetu tenkých stříbrných mečů se sobě soupeři vzájemně podívali do očí.

Francesca a Steven spolu bojovali. No, vlastně nebojovali - šermovali. Byla to ukázka pro studenty, kteří se chystali na vlastní utkání.

"Vědět, jak ovládat

Když se Luce v úterý ráno probudila, Shelby už byla pryč. Její postel byla ustlaná a ručně sešitá deka z kousků látky byla složená na její posteli. Její tlustá červená vesta a batoh nebyly na věšáku u dveří. Ještě v pyžamu strčila hrnek vody do mikrovlnky, aby si mohla udělat čaj. Pak si sedla k počítači, aby mohla zkontrolovat e-mail.

Pro: lucinda44@gamil.com

Od:

Drahá maminko a tatínku,

Je mi líto, že jsem s vámi nebyla v kontaktu. Věci ve škole mě dost zaneprazdňují, ale získávám tady spoustu skvělých zkušeností. Moje oblíbené hodiny jsou v posledních dnech humanitní předměty. Právě teď pracuju na úkolu navíc, který mi zabírá hodně času. Stýská se mi po vás a doufám, že se brzy uvidíme. Díky za to, že jste takoví

"Nechápu, proč se chováš tak divně," řekla Shelby Luce příští ráno. "Jsi tu kolik, šest dní? A jsi na Shoreline za největší hrdinku. Možná že po tom všem na tvojí reputaci přece jen něco bude."

Ranní nedělní obloha byla posetá hromadou mraků. Luce a Shelby šly po malé pláži na Shoreline a dělily se o pomeranč a termosku s čajem. Silný

"Je to tady," někdo hlasitě zazpíval za dveřmi Luce brzy ráno druhý den. Ozvalo se klepání. "Konečně je to tady!"

Klepání bylo stále naléhavější. Luce nevěděla kolik je, ale tušila, že je příliš brzy na všechno to chichotání, které slyšela na druhé straně dveří.

"Tvoji přátelé," zavolala na ní Shelby z horní palandy.

Během bezvětrné noci se na město Fort Bragg jako armáda, nastěhovala vrstva mlhy. Východ slunce přes ní skoro nebyl vidět a melancholie prosakovala do všech a všeho. Celý páteční školní den měla Luce pocit, že je přitahovaná k loudavému přílivu. Učitelé byli nesoustředění, zamlklí a jejich přednášky se táhly.

Studenti seděli znuděně v lavicích a snažili se

Nebyla až tak blonďatá.

Luce si umyla vlasy v umyvadle a škubla za své krátké vybělené vlny. Vzpomněla si na dvouhodinovou bezpečnostní přednášku ve čtvrtek od Francesci, která jim říkala, proč by Vyhlašovatelé neměli být náhodně chytáni (to skoro vypadalo, jakoby řešila přímo Luce). Pak následovala hodina "normální" biologie a matematiky v hlavní

"Fajn, tak do mě. Co byla až doteď ta nejpodivnější věc na Shoreline?"

Byla středa ráno a ještě nezačala škola. Luce seděla na snídani na slunné terase a pila s Milesem čaj. Měl na sobě žluté skvělé tričko s logem Sunkist, baseballovou čepici stáhnutou dolů do jeho modrých očí, žabky a roztrhané džíny. Luce se inspirovala volným oblékáním na Shoreline

Thwap.

Luce zamrkala a promnula si obličej. Bolel jí nos.

Thwap. Thwap.

Teď jí bolely lícní kosti. Její víčka se otevřela a, téměř okamžitě, se jí tvář zkřivila překvapením. Nad ní se nakláněla podsaditá špinavá blondýna s ponurým úsměvem a zvednutým obočím. Měla ledabyle vyčesané vlasy na temeni hlavy. Na sobě měla kalhoty na jógu

Luce plánovala nechat oči zavřené celých šest hodin meziměstského letu z Georgie až do Kalifornie- do okamžiku, kdy kola letadla dosednou na letiště v San Francisku. Zjistila, že v polospánku je mnohem jednodušší předstírat, že je opět s Danielem.

Připadalo jí to jako celý život, kdy ho naposled viděla, i když to bylo jen pár dní. Od té doby, kdy jí řekl