pondělí 16. prosince
Elena sledovala Damona v tiché hrůze. Ten znepokojivý úsměv znala až příliš dobře. Ale i když už podléhala zoufalství, jakýsi hlásek v její mysli jí našeptával posměšnou otázku: A jaký je v tom rozdíl? Ona a Stefan umřou stejně. Od Damona by bylo jenom rozumné, kdyby se hleděl zachránit. A nebylo správné očekávat, že se bude chovat proti své přirozenosti.
Bílá sova... dravý pták... šelma... tygr. Hraje si s tebou jako kočka s myší. Jako kočka... velká kočka... koťátko. Bílé koťátko.
"Ty myslíš, že se máme podívat dovnitř?" zeptal se Matt.
Stefan pohlédl na Elenu a vločky se mu pomalu usazovaly ve vlasech. "Co je s Mattem?"
Elena sledovala, jak panu Smallwoodovi odletěla puška do trávy. Vychutnávala si výraz na jeho tváři, když se otočil a hledal, co to bylo. A pocítila odkudsi z osvětleného kruhu záblesk Damonova souhlasu, intenzivního a žhavého jako pýcha vlka na první kořist vlčete. Ale když uviděla Stefana ležet na zemi, zapomněla na všechno ostatní. Doběla rozžhavená zuřivost ji připravila o dech. Přiskočila
čtvrtek 12, prosince, ráno
"No, alespoň se mě to nezmocnilo," ulevila si Bonnie. "Ale stejně už mám těchhle nadpřirozených věcí plné zuby; jsem z toho unavená. Tohle bylo naposled, naprosto naposled."
"Co to? Uf, to seš ty!" Bonnie sebou vyděšeně škubla, když ucítila dotek na rameni. "Vyděsil jsi mě k smrti. Vůbec jsem tě neslyšela přicházet."
"Ke spolupráci na čem?" zeptala se Meredith.