|
11. prosinec 2011 v 00.06 | rubrika: stmívání
Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, jak umřu – ačkoliv během posledních pár měsíců bych k tomu měla dostatek důvodů – ale i kdybych o tom přemýšlela, takhle bych si to nikdy nepředstavovala. Zírala jsem bez dechu přes dlouhou místnost do tmavých očí lovce, který mi můj pohled přívětivě opětoval.
Bylo přece dobré zemřít, vyměnit svůj život za život člověka, |
přečteno: 20x | přidat komentář
|
|
11. prosinec 2011 v 00.06 | rubrika: stmívání
Edward mi pomohl do auta, dával velký pozor na chumáče hedvábí a šifonu, na květiny, které mi právě před chvilkou přišpendlil do propracovaně načesaných loken, i na mou neforemnou chodicí sádru. Mou hněvivě našpulenou pusu ignoroval. Když mě usadil, sedl si za volant a vydal se zpátky po dlouhé, úzké příjezdové cestě.
"Kdy přesně mi hodláš říct, o co tu kráčí?" |
přečteno: 20x | přidat komentář
|
|
11. prosinec 2011 v 00.05 | rubrika: stmívání
Moje oči se otevřely do jasného, bílého světla. Byla jsem v neznámém bílém pokoji. Stěnu vedle mě zakrývaly dlouhé vertikální žaluzie; oslnivá světla nad mnou hlavou mě oslepovala. Ležela jsem na tvrdé hrbolaté posteli s postranicemi. Polštáře byly ploché a hrudkovité. Někde blízko se ozývalo znepokojivé pípání. Doufala jsem, že to znamená, že jsem stále naživu. Smrt by neměla být tak nepohodlná. Po |
přečteno: 24x | přidat komentář
|
|
11. prosinec 2011 v 00.04 | rubrika: stmívání
Při tom se mi zdál sen. Jak jsem tak plula pod tou temnou vodou, uslyšela jsem ten nejšťastnější zvuk, který moje mysl mohla vykouzlit - tak krásný, tak pozvedající, stejně jako strašný. Bylo to další zavrčení; hlubší, divočejší řev plný zuřivosti.
Ostrá bolest, která bičovala mou zvednutou ruku, mě vynesla zpět, téměř až na hladinu, ale nestačilo to; nedokázala jsem |
přečteno: 23x | přidat komentář
|
|
11. prosinec 2011 v 00.01 | rubrika: stmívání
Trvalo to mnohem méně času, než jsem si myslela - všechna ta hrůza, zoufalství, tříštění mého srdce. Minuty odtikávaly pomaleji než obvykle. Jasper stále ještě nebyl zpátky, když jsem se vrátila k Alici. Bála jsem se být s ní v jedné místnosti, bála jsem se, že uhodne... a ze stejného důvodu jsem se před ní bála ukrývat. Myslela bych si, že už mě nic nepřekvapí, jak byly moje myšlenky |
přečteno: 18x | přidat komentář
|
|
11. prosinec 2011 v 00.00 | rubrika: stmívání
Cítila jsem, že je zase moc brzy, když jsem se probudila, a věděla jsem, že se mi pomalu denní a noční pořádek začínají převracet. Ležela jsem v posteli a poslouchala tiché hlasy Alice a Jaspera v druhém pokoji. Vůbec bylo divné, že byly dost hlasité na to, abych je slyšela. Rychle jsem se překulila, až se mé nohy dotkly podlahy, a pak jsem doklopýtala do obývacího pokoje. Hodiny |
přečteno: 16x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 23.59 | rubrika: stmívání
Když jsem se probudila, byla jsem zmatená. Moje myšlenky byly zamlžené, stále se motaly ve snech a nočních můrách; trvalo mi déle, než jsem si uvědomila, kde jsem. Ten pokoj byl příliš nevýrazný, aby patřil jinam než do hotelu. Svědčily o tom noční lampičky, přišroubované ke stolkům, podobně jako dlouhé závěsy zhotovené ze stejné látky jako přehoz na postele a obyčejné akvarelové |
přečteno: 25x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 23.58 | rubrika: stmívání
Charlie na mě čekal. Všechna světla v domě svítila. V hlavě jsem měla prázdno, jak jsem se snažila vymyslet způsob, jak to navléknout, aby mě nechal odjet. Tohle nebude příjemné. Edward pomalu zastavil, zůstal o dobrý kus dál za mým autem. Všichni tři byli maximálně bdělí, seděli na sedadlech strnule, jako by spolkli pravítko, a naslouchali každému zvuku v lese, prohlíželi každý |
přečteno: 17x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 23.57 | rubrika: stmívání
Vynořovali se z kraje lesa po jednom, v několikametrových rozestupech. První muž, který se na pasece objevil, okamžitě ustoupil zpátky a umožnil tak druhému muži - vysokému, tmavovlasému - aby se postavil do čela a jasně tak dal najevo, kdo smečku vede. Třetí byla žena; na tu vzdálenost jsem viděla jenom to, že má vlasy v neuvěřitelném odstínu červené. Semkli se do řady a pak obezřetně |
přečteno: 22x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 23.57 | rubrika: stmívání
Zrovna začínalo mžít, když Edward zabočil do naší ulice. Až do té chvíle jsem neměla pochyby, že zůstane se mnou, zatímco já zatím strávím pár hodin ve skutečném světě. A pak jsem uviděla, jak na Charlieho příjezdové cestě parkuje černé auto, omšelá fordka - a uslyšela jsem, jak Edward zamumlal něco nesrozumitelného tichým, hrubým hlasem.
Pod mělkou přední verandou, |
přečteno: 20x | přidat komentář
|