Černý komorník - 2. Kapitola

30. prosinec 2013 | 18.46 |

2. Kapitola

Můj komorník krotitel
,,Vítejte, hraběnko Haidbrechová v sídle rodiny Bastville," uvítal Isabel muž u hlavních dveří, když přijal mou pozvánku. 
,,Děkuji vám," odpověděla co nejzdvořileji a s úsměvem zářivým na tváři, i když se na to ani v nejmenším necítila.
 Seth stál za ní, i když stále před ní natahoval ruce, jako kdyby spíše byl po jejím boku.
 ,,Užijte si prosím zábavu." Pokynula muži hlavou a vešla do sídla. Sídlo bylo románského stylu s trochu renesančními prvky především uvnitř sídla. 
Na zemi ležel perský ručně vyrobený koberec s různými vzory především modré barvy. Všude bylo mnoho lidí z vysokých vrstev a důležitých rodů. 
Poznala zde i pár členů rodin, jež osobně znala jen z menších rozhovorů a párkrát i z obchodních záležitostí.
  Přišel k nim po chvíli číšník s tácem přeplněným skleničkami se šampaňským.
 ,,Budete si přát, madam?" 
,,Radši ne, mladá paní," nesouhlasil okamžitě Seth a mávnutím ruky v bílé rukavičce poslal číšníka pryč. 
,,Kdo ti řekl, že smíš toto dělat?" Vyvedlo Isabel z míry. Seth jí sundal z ramen těžký kabát a podal ho šatníkovi.
 ,,Mou prioritou je vaše zdraví, mladá paní. Nemínil jsem vás s tím nijak urážet, nebo pochybovat o vás," vysvětlil bez delšího proslovu. Isabel si povzdechla.
 ,,Jsem už dost stará, abych směla popíjet šampaňské, Sethe," oponovala mu a zamířila do sálu, kde to vše hlavně mělo probíhat. 
Seth šel za ní jak poslušný pes - jako stín.
 ,,Musím nesouhlasit. V tomto šampaňské je mnoho látek, jež by nebylo pro vaše zdraví moc prospěšné a mohlo by zpomalit váš růst." 
Otočila se na něj na podpatcích a zkřížila ruce na hrudi.
 ,,Tak proč ho tu podávají? I hrabě Bastvillský pije tento nápoj." Pohlédla na obtloustlého, se skoro plešatou hlavou a v šatu novém na míru měřeném hraběte.
 ,,Sám si toho škodlivého v nápoji není vědom," odpověděl s úklonou její komorník. 
,,Až tak hloupý ten muž je? To je tedy skutečná tragédie." 
,,To ano," přitakal Seth a místo šampaňského jí podal sklenici vody.
  ,,Tak chudé pití kvůli tobě budu píti," zamumlala Isabel a trochu se napila. 
,,Velice se omlouvám, avšak jak jsem dříve řekl; vaše zdraví je mou prioritou." 
,,Sama jsem ti to řekla, ne? Jen nesnáším, když se se mnou zachází jako s panenkou."
 ,,Hraběnko Haidbrechová," zavolal na ní lord Weirt. 
,,Lorde Weirte, jaké to překvapení vás znova vidět." Lord byl blonďatý už starší muž. Podle jejího odhadu vypadal na třicet, avšak dosti se spekulovalo o používání magie k jeho zmladění tváře.

Měl na sobě bílý oblek, to bylo trochu nezvyklé a oči mu zářily zelení jako pokaždé, když se potkali.

 ,,Spíše bych to říkal o vás. Naposled jste byla na nějakém večírku asi před půl rokem, i když za tu dobu jich tu bylo mnoho," promluvil gentlemanským hlasem. 
,,Jsem si toho vědoma a ani dnes tu nejsem, že bych to měla v oblibě." Důvod zanedbání plesů a večírků byla smrt její rodiny a hledání kouzla na vyvolání démona. 
To vše nějaký čas zabralo.
 Ale ani lordu Weirtovi neuniklo, že měla nového komorníka. Prohlížel si Setha dlouhým upřeným pohledem. Seth si také pohledu lorda povšiml a uklonil se.
 ,,Dobrý večer, jmenuji se Seth Chrystales a jsem novým komorníkem hraběnky Isabele Anny Haidbrechové," projevil Seth svou zdvořilost, jak si to i pravidla přála. 
,,Říkal jsem si, že jsem tě ještě neviděl," zasmál se lord a otočil se znovu na Isabel. 
,,Doufám, že se dnes zapojíte do nějakého rozhovoru." Pokynula mu a sledovala, jak zas odcházel pryč za zábavou.
  ,,Lord Weirt o vás míní mít starosti," řekl za jejími zády Seth. 
,,Ne, jen si to myslíš. Ve skutečnosti si chce získat mou důvěru a při mé plné důvěře mne zničit." Věděla, že k nikomu nebude mít nikdy úplnou důvěru. Nikdy nebyl nikdo, kdo by jí nezradil, nebo to neměl v plánu. Ani Sethovi nemohla důvěřovat. Démon byl již od počátku světa lstivý, hanlivý a podlý. Nebyl tu, že by chtěl, ale pro její duši. 
On byl její smrt.
  ,,Když démon pozře lidskou duši, tak ta duše se už nikdy nemůže objevit, že mám pravdu?" Otázala se zamyšleně. 
,,Ano, duše propadne peklu a už nikdy nebude moct být znovu ztělesněna do lidské formy. Proč vás to tak náhle napadlo?" Zvrásčila obočí a ještě si odsouhlasila tu myšlenku o důvěře k démonovi.
 ,,Jen tak." Mít po boku démona bylo jako sledovat neustále hodiny pomalu dotikající. Už zbývalo jejího života jen málo. Netušila, jak se do práce hrnul a kdy vše skončí. Možná nikam nespěchal, byl dost starý. Možná byl zas tak hladový, že to chtěl mít co nejdříve za sebou a její duši ve své hrsti. Nečekalo na ní peklo, ani nebe. 
Jen prázdnota.
  Ve chvíli, ve které Isabel nechala myslí proudit své myšlenky, Seth si rychle před ní stoupnul, když okenními tabulkami vnikl do sídla nějaký neznámý vetřelec. 
Isabel se okamžitě vzpamatovala a zůstala zalezlá za Sethem.
 ,,Zřejmě zapomněl někdo uvázat zvířátko na provázek," sarkastickou poznámku komorník vypustil. Isabel mu pohlédla pod podpaždí, aby uviděla tu bytost chlupatou 
a připomínající trochu psa a trochu medvěda.
 ,,Co to je, Sethe?" Zeptala se zaskočeně podobou toho tvora. 
,,Dlak. Měla byste za mnou zůstat, mladá paní. Asi bude chtít kousat." Dlak? 
Pořádně si ho prohlédla, i když to zcela nebylo možné kvůli splašeným hostům. Vypadal jako pes. Vlkodlak.
 Zatajila dech nad tímto zjištěním. Netušila, že by mohlo něco takového existovat. Ale měla to brát v úvahu ve chvíli, kdy spatřila Setha.
 Hosté nevěděli co dříve udělat, stejně jako nevěděli, co bylo to stvoření zač.
  Nadechla se k vyslovení rozkazu, když v tu chvíli se zrak toho zvířete zaměřilo na ně. Spíše jen na ní.
 Ztuhla a ostražitě si se zvířetem hleděli do očí.
 ,,Sethe, splň můj rozkaz, znič tu bytost." 
,,Ano, má paní." Seth jí trochu odstrčil více dozadu za sebe a vzal si při tom do ruky několik nožů položených na stole. Všude byl slyšet křik žen, rozkazy mužů. 
Nikdo se nesnažil, včetně Setha, na toho netvora útočit. Zvíře - dlak, se zaměřilo teď na přicházejícího Setha a zavrčelo ve varovném tónu.
 Seth nad tím povytáhl obočí a ďábelský se usmál.
 ,,Omlouvám se, ale tvou nabídku nebudu moct přijmout. Mám od své paní rozkaz tě zabít, a já to velice rád provedu."
 Napřáhl se k hodu několika nožů, ale když nože úspěšně zasáhli dlaka, nic s ním to neudělalo. Jen rozzuřen napřáhl svou obrovskou tlapu a Setha rozdrtit chtěl. Komorník odskočil a ráně se vyhnul. Isabel na to hleděla s klidem, věřila, že bude Seth vítězem. Ale měla i tak obavy, když si vzpomněla na pohled zvířete. 
Neopustil jí pocit, že to zvíře tam nebylo bezdůvodně. Někoho hledalo. 
Hledalo jí?
  Mezi tím Seth uhýbal dlakovi a různě se pohyboval v skoro vyprázdněné místnosti. Jeho paní stála u zdi na jedné straně, kde jí chtěl i mít, aby jí mohl ochránit. 
Nebyla jenom člověkem, ale jeho oběť. Lapila se do jeho sítí bolesti a beznaděje. On jako pavouk jí pak měl jen sníst. Nic na tom nebylo, to věděli oba. 
Když už jednou byla kořist lapena do sítí démona, nebylo lehké se z nich dostat.
 ,,To je rozkaz, zbav se ho!" Prolil se přes celou místnost hlas démonovy paní. 
,,Jak si přejete." Strhl z nejbližšího stolu ubrus, z něhož okamžitě začalo hlasitě padat všechno jídlo, sklenice a tácy. 
Ubrus potom Seth hodil na dlaka dva metry vysokého a k tomu ještě hodil proti němu stůl, který byl však opravdu dlouhý a sám obyčejný člověk by ho neunesl. 
Dlak proletěl zabalen v ubruse už tak zničeným oknem a dopadl na zahradu.
 ,,Jaká to škoda tak kvalitního ubrusu," vzdychl Seth a oprášil si frak. Otočil se k Isabele a uklonil se.
 ,,Hlupáku, trvalo ti to dlouho," zamumlala mrzutě Isabel a vylezla ze svého úkrytu. 
,,Velice se omlouvám. Dlak unikl. Chcete, abych ho pronásledoval?" Pohlédla do oken, kde byla již dávno tma.
 Povzdechla si a pravila: ,,Ne, už dávno se určitě ztratil někde ve tmě. Radši okamžitě odjeďme, než sem přijde policie." 
,,Rozumím, okamžitě nějaký povoz obstarám."
  Mezitím v panství rodiny Haidbrech čtyři sluhové prováděli něco mimořádně zodpovědného.
 ,,Pozor, Harry!" Vykřikla Erika, když jí na schodech se převrhly krabice přes zábradlí nad stolečkem, u kterého jeden ze sluhů pokoušel upravit květiny ve váze. 
Naneštěstí jedna z krabic mu spadla přímo na hlavu.
 ,,Au, co to vyvádíš?!" Zavrčel a promnul si bolavou hlavu mladý sluha s hnědými vlasy, zelenýma očima a ne moc vysokou postavou. 
Služka v uniformě trochu zašpiněné od prachu s černými vlasy v drdolu, modrýma očima a kůží vypadajíc mrtvolně bledě se plaše usmála.
 ,,Ty krabice jsem nesla do kuchyně. Měla jsem to odnést již odpoledne, jenže jsem nějak zaspala a zapomněla."
 Než mohl dům znovu upadnout do poklidného ticha, rozlehl se domem křik Eriky.
 ,,Vesi, co to děláš?" Vyjekla vyděšeně, když uviděla zahradníkovi holínky celé od bláta na perském rudém koberci. Třicetiletý muž s trochu prošedivělými hnědými vlasy a i hnědýma očima, v ústech okusujíc nezapálenou cigaretu, se na ní překvapeně podíval.
 ,,Co řveš, sakramenský? Lekl jsem se u všech svatoušků," vytkl jí to a podrbal se v zablácených vlasech. 
,,A-ale ty boty? Seth se bude zlobit, jestli tohle na tom koberci uvidí," vykoktala celá bledá hrůzou Erika. Vest se podíval na své boty a hloupě se usmál.
 ,,No, to asi nevysvětlím," zamumlal si pro sebe a ještě se poškrábal za krkem.
  V té samé chvíli se ještě k tomu ozvala rána z kuchyně a hned na to i divoký mužský smích.
 ,,Zatraceně, to byla pecka." Ze dveří kuchyně vyšel Bernard a za ním v závěsu i hromada kouře a dýmu.
 ,,Co se stalo?" Zeptal se Harry spěšně. Bernard celý od kouře černý s vlasy jak vrabčí hnízdo a brýlemi leteckými černými od popílku se široce usmál.
 ,,No, zkoušel jsem nový recept - v poslední době je hraběnka nějak dost vybíravá - a když jsem dal hrnec na sporák, tak to normálně vybouchlo a všechna ta kaše se rozprskla po celé kuchyni." 
,,Co budete dělat? Je zablácený koberec a kuchyň je znovu v chaosu?" Třásl se strachy Harry. Erika se zkroutila jak žížala, Bernard si sundal brýle, 
po kterých mu kolem očí zůstaly dva čisté kroužky nepošpiněné výbuchem, a Vest vyndal z úst okousanou cigaretu.
 ,,Tak asi budem muset emigrovat, aby nás Seth nezabil," řekl nedostatečně vážně Vest a prohrábl si vlasy jak hrdina zachraňující svůj lid před apokalypsou. 
,,Nezabil?" Třásl se hlas Eriky, jen když si to představila. Bernard se nad tím zamyslel a rozpomněl se na případ, kdy je chtěl Seth stáhnout z kůže za to, 
jak zlikvidovali kuchyň.
 ,,Asi budeme muset emigrovat, nebo se někam schovat. Furt si pamatuju, jak byla hraběnka celá jak duch z toho, když uviděla jeden z těch hrnců skrz na skrz děrovaný a Seth mě za trest hodil přece do toho sklepa, kde je starý žalář." Naježil se při vzpomínce na ty komorníkovi oči, které ho propalovali, když mu říkal ten rozsudek. 
Vest si stále pamatoval, jak ho jednou Seth chtěl zasadit hlavou do hlíny, když se mu povedlo zničit kácením nemocného stromu trochu kamenné zdi. 
Erika vzpomínala, jak Seth jí jednou chytl, když spadla ze žebříku. Musela tehdy věšet nějaké nově koupené obrazy.
 Všem bylo jasné, že se z tohohle vykroutit jen tak nemohli.
  Už jen o několik kilometrů od sídla Pandora patřící rodině Haidbrech jel po cestě povoz tažený dvěma páry bílých koní ovládaje je kočí svým bičem. 
V povozu potemnělém seděli Isabel a Seth dumající nad tím, co spatřili v sídle Bastville. Isabel to pořád lámalo hlavou a ještě teď se nemohla zbavit zvláštního zneklidňujícího pocitu z těch očí dlaka.
 ,,Po dlouhé době znova na nějakém večírku a toto se stane," zamumlala po dlouhých minutách ticha. 
,,Ano, byla to neočekávaná událost," souhlasil klidně Seth sedíc proti své paní. 
,,Ale co tam dělal?" Vyhlédla z okénka na jezero odrážející zář měsíce.
 ,,Zřejmě to mělo něco společného s vámi, má paní," opáčil její komorník. 
,,Ale co? Co by po mně chtělo něco takového?" Neměla nic výjimečného a ani nebyla žádné čarovné krve.
 ,,Nemám bohužel tušení, ale když mi rozkážete, budu okamžitě toto vyšetřovat." Isabel se nad tím zamračila.
 ,,Tohle vyšetřování bude potřebovat i nelidské síly, to musíme připustit, ale také více důkazů. Kolik dlaků je tu vůbec v okolí? Co jsou přesně zač? V téhle hře jsem slepá, nemám ještě kam táhnout."
 Nocí prolétla nad nekonečným jezerem sova.
 Seth náhle, aniž by to dokázalo lidské oko spatřit, klečel na kymácející se podlaze a držel svou paní za ruku. Isabel při kontaktu ztuhla, i když zůstala v klidu.
 ,,Tak vám budu osvětlovat každý kout, kde tma je. Budete pak moct mnou táhnout a docílit vítězství. Najdu důkazy, zjistím vám cokoliv, co potřebovat budete. 
Budu vám pokaždé dělat štítem před nepřítelem a mečem, který budete moct proti nim využít. Se mnou dáte svůj šachmat." Tomu se Isabel usmála a obzvlášť, 
když zahlédla v očích svého komorníka krvavou barvu démona.
 ,,Čeho by nebyl komorník rodiny Haidbrech schopen, nemám pravdu?"
 Přisvědčil se skloněnou hlavou.
 ,,Také to patřilo do smlouvy," dodala Isabel už o něco klidněji. 
,,To souhlasím."
  Jenže klid komorníka a paní nevydržel příliš dlouho. Hned u dveří oba nepřehlédli podlahu zašpiněnou blátem a pach kouře.
 ,,Harry, Eriko, Bernarde, Veste!" Křikl hned Seth, když přišel do hlavní místnosti domu, kde to vypadalo jako po bitvě.
 ,,Panebože." Isabel nemohla uvěřit, že ti čtyři idioti mohli udělat za těch několik hodin takovou spoušť.
 ,,Vy už jste přijeli?" 
,,Dobrý večer, mladá paní." 
,,Zdravíčko." 
,,Dobrý večer."
 Všichni čtyři celí nervózní přišli. Všichni se pokusili nějak upravit, i když uklidit nepořádek všude už nestihli. Nečekali, že přijedou Seth a hraběnka tak rychle. 
Isabel z toho, co viděla kolem, měla málem šok. Seth se tvářil smrtelně klidně a to znervózňovalo všechny v jeho okolí. Neuniklo jeho pohledu, jak se z kuchyně kouřilo 
a radši se otočil k hraběnce s úmyslem jí zakrýt výhled na kuchyň.
 ,,Byl to dlouhý den a jistě jste unavená. Prosím pojďme vás připravit do lože." Isabel nad tím trochu zaskočeně povytáhla obočí, ale sama uznala, že byla vyčerpaná 
a nejradši by již zalehla.
 ,,Dobře, to bych mohla." Zamířila si to ve společenských šatech ke schodům.
 ,,Připravím vám postel, má paní." Šel za ní.
  Pomohl jí sundat těsné šaty a nechal jí, ať se sama převlékne do noční košilky. Umytá pak ulehla do postele, ale ještě pohlédla na Setha.
 ,,To je rozkaz, Sethe, vyřeš toho dlaka." Trochu se uklonil se svící v ruce.
 ,,Jak si přejete," zašeptal a přikryl jí.
  ,,A ne, že zanedbáš tu kuchyň," řekla ještě ve chvíli, kdy měl Seth ruku na klice. 
,,Vy jste si toho povšimla?" Otočil se na ní a uviděl v lóže patnáctiletou dívku s dlouhými hnědými vlasy trochu světlými díky její původní blond barvě a s očima modrýma jako Severní moře. Připomínala prý pro některé panenku. Srdce měla prázdné s jen málo emocemi a rozdílným chováním, jež neměla žádná jiná šlechtična.
 Přivřela oči a příkře se usmála.
 ,,Ani démonický komorník přede mnou neskryje takové věci, Sethe." Tomu se musel přece jen usmát. 
Měla oči orla, to uznal.
 ,,Dobrou noc, má paní," rozloučil se a už tiše odcházel. 
,,Dobrou, Sethe." 
*Také naleznete na piste-povidky.cz/Tayla

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář