Černý komorník - 3. Kapitola

30. prosinec 2013 | 18.48 |

 3. Kapitola

Můj komorník vyšetřovatel
,,Dobré ráno, mladá paní. Je čas vstávat." Isabel přivřela oči před slunečními paprsky a zakryla si před tím tvář.
 ,,Sethe, říkala jsem ti snad, že mě takto budit opravdu nemusíš," zamumlala ospale a pohlédla na komorníka. 
,,Velice se za to omlouvám, avšak posoudil jsem to jako nejrychlejší způsob vašeho probuzení." 
,,To myslíš vážně?" Posadila se a protáhla před sebou jednu ruku. Na to jí neodpověděl a místo toho šel do jejího šatníku vybrat dnešní šaty.
 ,,Jakou barvu šatů si dnes přejete?" Optal se jí, když už stál u otevřených dveří zdobené skříně. Isabel se nad tím zamyslela a podívala se do oken. 
Hned se rozpomněla na včerejší den a na toho dlaka.
 ,,Dnes vyšetřuješ toho dlaka, že? Asi bude vhodná tmavě modrá," rozhodla se i posadila na kraj postele čelem k oknům.
,,Jak si přejete." Vytáhl tedy Seth jedny tmavě modré šaty s krajkou černou kolem pasu. Isabel si mezitím nasadila svůj černý prsten.
 ,,Nech mě chvíli o samotě, převléknu se sama." 
,,Jistě." Položil šaty na postel kousek od ní a tiše odešel z pokoje. Podívala se na šaty a vzpomněla si na včerejší noc. Pořád jí pronásledovaly ty oči.
  Když Seth zavřel dveře, otočil se k nim zády a podíval se do dlouhé trochu potemnělé chodby. Pokaždé musel po ránu ven z ložnic své paní. 
Bylo jeho povinností poslechnout rozkazy své paní, ale pro jiné dámy to bylo neobvyklé. Povinností komorníka bylo převléknout svou paní a ustrojit jí. 
Ani se jí kůží nesměl dotknout.
 Podíval se na své bílé rukavice na rukách a jednu si dokonce sundal. Měl pod ní černé dlouhé nehty, dlouhé prsty a hlavně bledou kůži. 
Z toho, jak se dotkl někdy ručky své paní, bylo poznat, že jí měla chladnou. Nenechala na sebe nikoho šáhnout a nepřijímala lidský kontakt. 
Ani se neodhalovala a nosila skromnější, i když elegantní šaty.
  Otočil se, když si uvědomil přítomnost své paní u dveří. Otevřel tedy dveře. Isabel se na něj podívala nečitelným výrazem a ukázala mu kartáč.
 ,,Učeš mi vlasy," přikázala stroze. 
,,Ano, má paní." Isabel došla ke kosmetickému koutku a usadila se na stoličku. Seth se postavil za ní a ještě dříve, než jí začal rozčesávat kadeře, 
položil na stolek před ní dopisy.
 ,,Přišli vám dopisy." Isabel nad tím povytáhla obočí a hlavou jí prolétlo, že jí možná chtěl její komorník nějak zaměstnat. Ona totiž nesnášela, když jí někdo stál za zády 
a ani to, že se někdo dotýkal jejích vlasů. Pokaždé se jí udělala hrozná husí kůže a byla potom i neúmyslně napjatá a ostražitá.
 Seth začal její vlasy rozčesávat.

Isabel narazila náhle na dopis, který by dnes nečekala. Otevřela ho neklidně a začala číst elegantním rukopisem psaný text.

 Zvrásčila při tom obočí. Lord Cash jí psal, že by rád uvítal její návštěvu ve svém sídle dvacet mil odsud.
  ,,Sethe, odpoledne odjedeme do sídla Cashů," rozkázala po přečtení dopisu. 
,,Rozumím." Další dopisy byly hlavně obchodní nabídky ohledně dovozu kakaových bobů.
 ,,A zařiď kontrolu kvality těchto podniků a nech mi napsat o tom zprávu." Položila všechny dopisy na pultík před sebe a podívala se na svůj účes do zrcadla. 
Uviděla, jak se Seth usmál a zasponkoval jeden pramen jejích vlasů.
 ,,Společnost Haidbrech s.r.o. pěkně kvete, nemýlím se?" Ušklíbla se tomu a spokojeně zkřížila ruce na hrudi.
 ,,Samozřejmě. Mí rodiče vedli společnost velmi skromně a to nás drželo na nízké úrovni." Haidbrech s.r.o. byla společnost na výrobu cukrovinek, především na zpracování čokolády. Před několika měsíci byla mezi obyčejnými výrobci a teď z ní byla mezinárodní společnost se spoustou zakázek a několika sty obchody po celé Anglii 
a dokonce i v Evropě. Ale společnost se také zaměřovala i na hudbu. Vyráběly se trumpety, flétny, bendža, klavíry a mnoho jiných hudebních nástrojů.
 ,,Také ve vašich rukách Haidbrech dobře prosperuje a víte, kdy ho nejlépe ukázat." 
,,Jestli mi chceš lichotit, tak na místo toho bys mi měl říct, co se bude podávat ke snídani. Budu zřejmě muset Bernarda propustit nebo mu snížit plat. 
Měl by mi ze svého platu platit škody kuchyně." Ještě teď nemohla tomu šílenému kuchaři odpustit, že zničil kuchyň od stropu po podlahu. 
Seth nechal tvoření jejího účesu a přiložil si ruku na srdce.
 ,,Postaral jsem se, aby své včerejší škody na kuchyni odčinil, a plat mu tedy snížím o deset procent," pravil klidně. Isabel se na sebe podívala do zrcadla. 
Vlasy měla pečlivě učesané do účesu.
 ,,Bude to tak asi i nejlepší. Pokud bude pořád páchat takové škody, nebudu mít jinou možnost a jednoduše ho muset propustit." 
Důvod, proč tu stále ten problémový muž byl, byla otcova laskavost. Otec oproti ní byl opravdu laskavý a Bernardovy umožnil žít v sídle a pracovat jako kuchaře. 
Bernard v mládí byl ve vojenské službě jako pilot a dobrý přítel mého otce. Otec kvůli ochrnutí nohy nemohl do vojenské služby po šesti letech nastoupit. Respektovala to, ale neměla již sílu přivírat oči nad nešikovností Bernarda.
  ,,Dost řečí," radši ukončila Isabel diskuzi o služebnictvu a pocítila hlad. 
,,Jistě." 
,,Každý ví, že když se něco stane, postaráš se o to," opáčila Isabel pohledem upnutým na démonovi. Uklonil se při jejích slovech.
 ,,Co bych to byl za komorníka, kdybych nedokázal vyřešit jakýkoliv problém." 
,,Pravda."
  Vyšli z ložnic, chodbou zamířili ke schodům a rovnou do jídelny vedle kuchyně. Obrovská místnost se stolem pro dvacet lidí uprostřed jedním místem připraveným pro hlavu rodiny.
 ,,Co se dnes podává?" Zeptala se, když se usadila. Seth uchodil ucho porcelánové konvičky a nalil voňavý čaj do připraveného šálku u ruky hraběnky.
 ,,Bylinkový čaj Eilles Tea Rooibos Vanilla, má paní. Jihoafrický červený keř s jemným vanilkovým aroma a kousky vanilky. Má nasládlou chuť, měděně červenou barvu v šálku, skoro žádné třísloviny a bez kofeinu. K tomu jsem se rozhodl vyzkoušet trochu venkovský pokrm, vepřový koláč pokryt kari omáčkou." 
Isabel nad tím trochu zaraženě povytáhla obočí.
 ,,Takovou kombinaci? Jsem si jist chutí?" Seth se nad tím usmál a položil před ní talíř.
 ,,Jsem si jist jen málo. Čaj byl přednedávnem dovezen a je novinkou na trhu." Přikývla a trochu si usrkla. Chuť byla velmi aromatická a opravdu v tom byla cítit vanilka.
 ,,Už jsi začal s vyšetřováním, Sethe?" Položila šálek i s podšálkem a začala ochutnávat svou snídani.
 ,,Samozřejmě." Odněkud vytáhl obrovský štos papírů a položil ho na stůl, potom vytáhl ještě další takový.
 ,,Nejprve jsem začal pátrat po podobných případech a potom ještě po legendách o dlacích a jejich výskytu zde. Známý lovec těchto tvorů, kryptozoolog Leonard Crypess uvedl, že vlkodlak se skrývá velmi často v jeskyních a v temných místech. Jedí často jeleny, zajíce a různé lesní živočichy. Lidi jí jen zřídka, 
i když jsem našel mnoho důkazů o tom, že v posledních týdnech byly časté útoky na šlechtické rodiny zrovna touto nestvůrou." 
,,Tím mi chceš říct, že oběťmi jsou vždy jen šlechtici?" Optala se zamyšleně Isabel. 
,,Zatím nebyly důkazy v tomto případu, že by byl zabit záměrně nějaký obyčejný člověk," objasnil a odmlčel se, když si všiml, jak jeho paní při tom nic nejedla.
 Podívala se na své jídlo a uvědomila si, že jí z toho jeho vyprávění přešla chuť k jídlu.
 ,,Měla byste to dojíst, má paní." 
,,Nemám chuť." 
,,Je to pro vaše zdraví." 
,,Zase s tím už nezačínej." Pražili na sebe pohledy a tvrdohlavě si stáli za svým.
 ,,Pokud nebudete jíst, tak já vám neřeknu zbytek," pokračoval Seth ve své troufalosti a odložil jeden z papírů na jeden ze štosů na stole. 
,,Umím číst a když řeknu, že nemám chuť, tak bys neměl odmlouvat. A především tu nevyjednávej podmínky," prohlásila netrpělivě, odložila příbor a zkřížila ruce na hrudi. 
,,Prosím, nechovejte se tak nevhodně dětinsky, má paní. Jako váš osobní komorník se musím starat o vaší životosprávu a jistě budete muset souhlasit, 
že vás to udržuje při síle a zdravou." Na to radši nic Isabel neřekla. Věděla velmi dobře, že další slova by jen znamenala další dohady.
  ,,Sním jen trochu," řekla nakonec a vepřový koláč rozpůlila. Neunikl jí jeho letmý vítězoslavný úsměv.
 ,,Tak to já budu pokračovat, jestli smím." Vzal znovu pár listů do ruky a odkašlal si.
 ,,Podle různých výpovědí svědků byl dlak podobný tomu včerejšímu a choval se tak, jako kdyby hledal nějakou konkrétní osobu. Všechny své oběti na místě zabil prokousnutím krku a tělo na to odnesl sebou." 
,,Jinými slovy bych byla již dávno mrtvá, kdybys nezasáhl, správě? Sethe?" 
,,Velice správně, mylady. Ale pořád je tu otázka, proč jen na nějaké osoby. Večírky či plesy bývají plné bohatých šlechticů, ovšem dlak se pokaždé zaměří jen na jednu dotyčnou osobu."
  Do jídelny vešla Erika se servisním vozíkem.
 ,,Omluvte mě," pravila a mířila ke stolu.
 ,,Jak se všechny oběti jmenují?" Seth Isabel podal papír.
 ,,První obětí byl hrabě Niklaus Edgard Muss, potom Elizabeth Lee Michaels, Edmund Veliký, Patrície Kodopská,..." 
,,Zadrž!" Přerušila ho a zamyslela se nad papírem. 
,,Elizabeth Lee Michaels je žena zapojená v projektu Dakar stejně jako ostatní," zamumlala, když si to uvědomila. 
,,Dakar, má paní?" 
,,To je zkratka pro projekt, ve kterém vybraní lidé byli." 
,,A jak to má s vámi co společného?" Bylo neuvěřitelné, že poprvé nevěděl Seth o něčem konkrétním. Isabel zahlédla, jak Erika ztuhla, jako kdyby věděla něco, 
co ona sama Isabel zřejmě ani ne.
 ,,Dakar je zapleten s černou magií a s náboženstvím Epiglus." I Seth ztuhl, znal toto náboženství jistě velmi dobře.
 ,,Jak to, že to lidé mohou využívat?" Podivil se ohromen něčím nemožně možným.
,,Tehdy to byl nápad mých předků, že je možnost ovládnout moc temných bytostí a podrobit si je tím. Úspěšnost nebyla samozřejmě stoprocentní, 
ale deset rodů tím pochopilo mnohé a přenesly na sebe něco z té obrovské nalezené moci." 
,,Jak zajímavé," uznal Seth a zamyšleně si položil prsty na spodní ret. 
,,Tak si dokonce deset rodů zahrávalo s mocí samotného pekla." 
,,Jak myslíš, že jsem vyhledala kouzlo na tvé přivolání? Dokonce i má matka byla s tímto kultem spolčená." Matka jí pověděla, že to bylo břemeno jejich rodiny již po staletí a že tu moc tak úplně nevlastnili.
 ,,Všichni ti jmenovaní jsou dnešní členi Dakary stejně jako já a dalších pár lidí. Jen se mi zdá zvláštní, že nebyl zabit jako první lord Terres," zašeptala si poslední větu 
a při tom zvrásčila obočí. 
,,Vyšetřuj to dále a pokus se zjistit, odkud je vlastně ten dlak." 
,,Rozumím." Papíry vrátil zase na své místo a odešel.
 Opřela se do křesla a prsty do sebe zapletla.
 ,,Co to všechno má znamenat?" Dlak, kult, magie. Že by někdo ze členů chtěl moc druhých? Kdo? Nemohla zatím nic říct. 
Skoro každý chtěl moc, díky které by dokázal ovládat druhé a mít sílu zničit celé království anglické.
  ,,Eriko, tvůj dech je vcelku hlasitý," promluvila po chvíli a ani se nenamáhala otáčet za svou služebnou. 
,,Něco jsi již slyšela, že? Co ti matka řekla?" Došla Erika ke své hraběnce a sklonila hlavu. Neměla v úmyslu špehovat, ale nemohla to jen tak nechat.
 ,,Co za moc má tato rodina?" Isabel se uchechtla a přivřela oči.
 ,,Čas, ale my jí jen strážíme. Tato moc nikdy nesmí být použita, ať to chceme nebo ne." Kdyby to směla použít, přivedla by své rodiče zpátky a nemusela by přivolávat Setha.
 ,,A to vám hrozí nebezpečí?" Isabel cítila z Eriky strach. Bylo neuvěřitelné, jak stačilo málo k tomu, aby se začal jeden bát o toho druhého.
 ,,Pokud jsou mé předpoklady správné, tak ano." Nebála se toho. Strach jí opustil již dávno a zbyla po tom jen síla pocházející z jejího vnitra.
 ,,Nestarej se o to. Pokud se něco přihodí, toto panství nepropadne žádnému nesprávnému vlastníkovi." Také ten, kdo poslal dlaka, by si měl uvědomit, že Isabel nebyla jen někdo s černou magií, ale člen rodiny Haidbrech.
 ,,Postarám se o to, aby jméno Haidbrech nepadlo."
  Tomu se Seth za dveřmi usmál a podíval se do rukou, ve kterých svíral mapu okolí s jeskyněmi a opuštěnými doly.
 ,,Hra začíná," zašeptal opřen o obrovské dveře a oči mu zazářily.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář