Černý komorník - 4. Kapitola

30. prosinec 2013 | 18.50 |

4. Kapitola

Můj komorník lovec
Sídlo lorda Cashe nebyla ani náhodou malé, spíše obrovské, i když ne tak vznešené, jako to rodu Haidbrech.
 Isabel se rozhlédla kolem sebe po ostříhaných keřích do podob zvířat. Seth šel za ní zcela potichu. Byla to doba, co tu naposled Isabel byla a upřímně tu ani nechtěla být. Nebylo to místo, kam by jezdila ráda.
  ,,Hraběnko Haidbrechová," zavolal na ně klidně komorník lorda Cashe. Cashův komorník v bílém obleku, se jménem Valsh, k nim přišel a uklonil se.
 ,,Můj pán vás již očekává," informoval jí. 
,,Dobře." Vykročila, ale zastavila se, když za sebou neuviděla jít Setha. Seth na místo toho propaloval pohledem Valshe. 
Ti dva se moc neměli rádi, Isabel však nevěděla proč. Jako kdyby mezi těmi dvěma bylo nějaké silové pole, jež je drželo od sebe.
 Nakonec se její komorník za ní ohlédl a vyrazil též.
 ,,Převelice se omlouvám, že vás zdržuji," omluvil se nečitelným hlasem. Zamračila se nad tím, ale ani necekla. Po téhle povinné návštěvě chtěla hledat dlaky. 
Ve svém panství by neměla náladu pracovat a Seth sám doporučil, aby byli stále spolu.
  Vstoupila do obrovských dveří. Necítila nejistotu ani obavy. Lord Cash jí nijak ublížit nemohl, jen ona musela prostě k němu jednou za čas přijít a chvíli si to u něj vytrpět. Seth s ní tu byl již dvakrát a tohle byla jeho třetí návštěva sídla.
 ,,Prosím, tudy," nasměroval je Valsh do dlouhé chodby po pravé straně. Už tu byla mockrát, a tak si pamatovala kam jít.
  Po schodech na konci chodby klesali dolu a znovu dlouhou chodbou projít. Na konci potemnělé chodby byly obrovské dubové dveře zdobené různými zlatými ornamenty. Valsh se postavil ke dveřím, aby je pak mohl otevřít.
 ,,Jenom hraběnka, prosím." Isabel přikývla a podívala se na Setha. Ten se uklonil.
 ,,Neudělej mi tu ostudu," zašeptala a prošla otevřenými dveřmi. Mezi nimi nebylo potřeba slov. Věděli, co si říkají, co měli za úkol. 
Na tomto světě měl každý nějaký důvod k žití, svůj úkol. Isabel měla do konce svého života šanci pomstít své rodiče.
  ,,Vítej, Isabel," rozlehlo se temnou místností. Byla tu tma, jak v nějakém sklepení. Ovinul se kolem ní chlad, ne ze strachu. Bylo tu alespoň pět stupňů pod nulou.
 ,,Cashi, co po mě chceš, když mě nutíš do takové zimy?" Zavrčela a tiskla zuby pevně k sobě, aby se jí neklepali zimou. 
,,Má milá, tak proč si nepředstavíš teplo?" V té černé prázdnotě se náhle rozžehnulo světlo. Ušklíbla se tomu a došla ke zdroji světla.
 ,,Je vidět, že moc své rodiny využíváš hojně," podotkla a uviděla ve světle plamene tvář muže.
 Okamžitě zhasl, avšak tvář svého snoubence si pamatovala velmi dobře.

 

Ano, Cash byl jejím snoubencem. Samozřejmě zásnuby s o sedm let domluvili rodiče. Osobně ho neměla příliš ráda, ba naopak.
  ,,Slyšel jsi o útocích na nás?" Optala se a přitáhla si šál více k sobě. 
,,Zradil nás jeden z nás, ale sám to neprovedl." 
,,Ale kdo? Naši rodiče se domnívali, že pečeť na bráně mezi naší dimenzí a podsvětím je silná." 
,,Sama jsi samozřejmě zjistila, že jsou v pečeti trhliny. Seth, jméno toho démona je, nemýlím se? Stále jsou tu tací, jenž touží po moci, a udělají pro to zcela vše." 
Cash měl jemný hlas, ale něčím potemnělý. Kdyby vyšel na světlo, měl by blonďaté vlasy dlouhé snad až k lopatkám, zlaté až stříbrné oči a vysokou svalnatou postavu. Jeho mocí bylo ovládat živly a slyšet skrz ně různé informace. Příroda mu našeptávala, kdo po zemi chodil a co je zač. Byla to ohromná moc, ale jako každý dar, 
měl i nevýhody. Temná moc nás v něčem vždy omezovala. Cash nesnášel lesklé věci a silné světlo. Kdyby nevyužíval té moci, mohl by na slunce. 
Isabelina matka při využívání té moci nemohla zas spát. Nebyla nikdy unavená. Pro jiné by to byla úžasná výhoda, avšak její matka nemohla tedy potom v noci nic dělat.
  ,,Tak," začala a dívala se porůznu kolem sebe. Temnota byla kolem nich jak pavučina.
 ,,Tak to musíme zjistit, kdo nás zradil a potom vyhledat jeho komplice." 
,,Nebude to tak lehké," oponoval zamyšlen Cash. 
,,Všechno je to zapletené do sebe a kolečka dění se roztočila. Ti, které teď budeš hledat, jsou jen loutky. Pravý loutkař je ještě prozatím skryt za oponou." 
Nelíbilo se jí, jak z toho dělal hru. Když to přiznala, tak to hra byla. Jako šachy. Ženy příliš šachy nehrály, to spíše karty jim byly známější. 
Ale i v kartách musel být jen jeden vítěz se skrytými esy.
 ,,A to mi více neřekneš? Vím, že ty už toho zrádce znáš." Tiše se zasmál pobavením.
 ,,Aby se z tebe stala moje žena, musíš umět nejprve řešit takové případy, Isabel." Otočila hlavu k místu, kde slyšela jeho hlas.
 ,,Žena nežena, stejně to nikdy nebudu dělat pro tebe. Ty jsi ten, kdo ví něco, co já ne, a to mě upřímně začíná štvát." 
S Cashem se znali již od dětství a vždy jí zkoušel z nemožných věcí, aby jí potom naučil být jeho ženou. Štvalo ji, že jí považoval za poškozenou a nutno opravitelnou.
 ,,Můžu ti říct, že i ten, kdo nás zradil, zemře." Isabeliny ruky se dotkla ta Cashova a jeho horké rty jí políbily za uchem. Nemohla ho odstrčit. Byl jako vzduch. I kdyby ho nejradši od sebe držela co nejdál, nedál jí k tomu možnost.
 ,,Těším se, až se staneš mou ženou," zašeptal jí do ucha. 
,,Já ne," oplatila mu a doslova jím prošla. 
,,Ještě se uvidíme," rozloučil se za ní pobaveně.
  Seth ještě za dveřmi propaloval pohledem Valshe a měl neustále obavy o svou paní.
 Nakonec se Valsh uklonil a usmál.
 ,,Těším se na naší budoucí spolupráci," řekl. 
,,Nápodobně." Dveře se otevřely a z nich vyšla hraběnka celá ustaraná.
 ,,Copak se stalo?" Polekal se Seth a hledal na ní případná zranění. Vypadala zcela v pořádku, i když se tak sama necítila. Tížil jí ten případ.
 ,,Sethe, už můžeme vyrazit," pověděla mu a vyhnala z hlavy ty nepříjemné myšlenky. 
,,Zajisté." Uklonil se a vyprovodil jí ven ze sídla.
  Mezitím Valsh vešel do potemnělé místnosti za svým pánem.
 ,,Co máte prosím v plánu, pane?" Zeptal se Valsh. 
,,Chci jen, aby se ti dva sblížili." 
,,Prosím nezapomeňte, že po skončení smlouvy..." 
,,Vím, vezme si její duši. Ale nechceš vidět, jak to bude vypadat, pokud si budou opravdu blízcí?" Temnotou se rozezněl cinkavý smích a potlesk jak celého publika.
  ,,Má paní?" Isabel zvedla hlavu k Sethovi a pohlédla mu do těch prázdných očí.
 ,,Radši mi řekni, kam se podíváme jako první," odbyla ho mrzutě. Seth k ní natáhl ruku a dotkl se místa, kde jí předtím políbil Cash.
 ,,Máte tu nějakou skvrnu, má paní." Otřel to prsty v rukavici a potom svou ruku znovu stáhl.
 ,,To se stane, když se ke mně přiblíží on," zasyčela. 
,,Pokud mi to přikážete, odstraním ho pro vás." Pochybovačně na něj pohlédla. Nepochybovala o síle Cashe. Byl ve stavu, kdy i jeho tělo nebylo hmotné. 
Netušila, co vše mohl dokázat a co by mohl provést Sethovi.
 ,,Už jsme skoro u toho místa, kde je jedna z jeskyň." Přikývla a zkřížila ruce na hrudi.
  ,,Dnes jste nějak neklidná, má paní," řekl po chvíli ticha její komorník. 
,,Moc jsem se nevyspala," zalhala.
  Seth však věděl, že lhala. Možná byla dobrá herečka, možná skrývala mnohem více věcí, o kterých sám ani nevěděl, avšak toto věděl velmi dobře. 
Trápil jí samotný případ a to, co jí pověděl lord Cash. Seth lorda Cashe nemohl nijak soudit, ale cítil kolem něj temnotu. 
Skrýval něco uvnitř sebe a ani sama jeho paní to nevěděla.
 Isabel to věděla a to jí trápilo ještě více. Nevěděla, jak v budoucnu čelit tomu muži, jež se měl stát jejím manželem.
 ,,Až přijedeme domů, můžete si odpočinout, pro dnešek již žádné povinnosti nemáte."
  Dorazili o pár minut později k lesu, kde se jeskyně měla skrývat.
 ,,Jeskyně je hluboko v lesích, jestli..." 
,,Vyrazíme hned," zadržela ho a vyrazila k lesu. 
,,Rozumím." Povzdechl si a spěchal za ní.
 Les byl hustý a jehličnaté stromy je zpomalovaly a drželi mezi sebou, jako kdyby příkazem je nesměli pustit. Seth si stoupl před Isabel a chránil jí před větvemi, 
co se svou délkou pletly do cesty.
  Po velké námaze se konečně dostali k jeskyni schované v hustém porostu. Rozhlédla se Isabel kolem sebe a zachvěla se náhlým chladem.
 ,,Zřejmě bude nejlepší, když zůstanete poblíž mne, má paní, v jeskyni není moc světla." Přisvědčila a postavila se k němu o něco blíže.
 ,,A víš jistě, že tu nějaký dlak bude?" Ujišťovala se ještě, aby tu nakonec jen neztráceli zbytečně čas. 
,,Nejsem si úplně jist. Je to jedno z míst, jež musíme prošetřit." 
,,Tak tudíž je pravděpodobnost padesát na padesát?" 
,,Tak nějak. Jinými slovy je to, že na nějakého narazíme, nebo ne." 
,,Chápu."
  Tak tedy vešli do jeskyně. Byla to obyčejná trochu zatuchlá jeskyně, kde se kamenné zdi trochu hrotily a trochu zas vystupovaly do cesty. 
Seth viděl ve tmě úžasně, nepotřeboval světlo, jelikož on vznikl ve tmě. Tma pro něj byla jako den. O proti němu Isabel neviděla téměř nic. 
Doslova svírala Sethův frak jen, aby se neztratila. Netoužila být zrovna odpolední svačinou dlaka.
  Seth se po chvíli zastavil a otočil čelem k ní tak, jak to dovolovalo sevření Isabelino.
 Povzdech si nad nešťastným dítětem.
 ,,Nechcete mne radši držet za ruku, než mi ničit dárek od vás?" 
,,Mlč," zamumlala v tichu. Usmál se tomu její komorník a vzal bez svolení její maličkou ručku do své v rukavici. Viděl dobře, jak ztuhla a rozšířily se jí panenky v očích.
 ,,Pusť mě!" Vykřikla a vyplašila tím spící netopýry.
 ,,Jsem váš komorník, tělem i svou černou duší vám patřím. Zradit vás není možné a náhle ukončit smlouvu též. Tak prosím vysvětlete mi, proč stále se ke mně chováte jako k cizímu?" Bylo zřetelně vidět, jak zaváhala a zarazila se nad Sethovými slovy. Takto s ní mluvit bylo trochu drzé a nepřijatelné, ale tenhle vztah byl směšný 
a tím jí nemohl ani pořádně chránit.
  Vytrhla se mu a pohrdavě na něj pohlédla. Neměla ani nejmenší chuť mu něco říkat. 
Možná bylo lepší ho držet za ruku, když měl rukavice, ale stále si připadala divně při jejich dotyku. Bylo to jako v kočáru a dotyk Cashe. 
Nedokázala tohle snést a bylo jí to velmi nepříjemné.
 ,,Nech mě prostě být. Je jedno, jestli máme uzavřenou smlouvu nebo ne. Nezáleží na tom, jestli vím, kdo jsi. Prostě na mne nešahej, dobře?"
 Prošla kolem něj a už jí bylo jedno, jestli se takto vystavovala nebezpečí. Sethovou povinností jí bylo chránit, tak ať se více snažil.
 ,,Tak mi prosím vysvětlete, proč jste si mě tedy zavolala." Otočila se na něj.
 ,,Kvůli pomstě, samozřejmě." 
,,Vždyť ale máte moc času." Nadechla se, ale Sethova narážka jí jako vždy ohromila. Pokaždé měl něco, na co ona odpovídala s velkou námahou.
 Nakonec se jen usmála škodolibostí.
 ,,Protože to má být tvá práce." Došla k němu a zahákla se do něj svou rukou.
 ,,A teď bychom měli znovu pokračovat, nebo se nedostaneme domů na večeři." Uklonil se a ušklíbl se pro sebe.
 ,,Samozřejmě."
  Seth Isabel štval. Ne moc, ale občas by to nejradši něčím praštila. Bohužel jako démon necítil bolest. Na jednu stranu výhoda, na druhou stranu mu nic ona sama udělat nemohla. Cítila nervozitu, když cítila sát ze Setha překvapivě teplo, ale byla pravda, že jí alespoň bylo o něco tepleji. Málem tu honila kosu, jak bylo příšerné chladno. 
 Aniž si to uvědomovala, svírala Sethovu paži a rozhlížela se kolem sebe.
  Po dlouhé době se Seth otočil a k východu. Byla již tma i venku.
 ,,Měli bychom se..." Zarazil se a povšiml si, že jeho paní již spala. Ani si to neuvědomil, i když si říkal, proč šla tak ztěžka.
 Zavěšená do něj spala a skoro už nestála na svých nohách, ale visela na něm.
 Vzdychl a vzal jí opatrně do náruče.
 ,,A to jste se mne nechtěla dotýkat," zašeptal pobaveně a šel se svou paní v náručí ven z jeskyně. Nic tu nenašel a bylo zbytečné se tu ještě zastavovat.
 ,,Ještě k tomu tu chcete nastydnout?" Opatrně hraběnku posadil ke kameni, aby si sundal sako a zabalil jí do něho.
 ,,Jestli nastydnete, naservíruji vám brokolici." Samozřejmě neodpověděla. V její mysli se jistě už odehrával nějaký sen.
  Démonický komorník jí zas vzal do náruče a pokračoval cestou ke kočáru. Nebyla těžká, byla jako peříčko. Ve světle měsíce připomínala panenku 
a tmavě modré šaty vypadaly smutně. Celá tato lidská osoba vypadala smutně - jako nádoba smutku. Jako dítě bez lásky.
  Přes hustý porost se vydal ke strmému kopci a na kamennou cestu, kde stál kočár a kočí nikde. Seth se kolem po něm rozhlédl, ovšem hned na to vycítil krev. 
Z pod kočáru vylezl dlak o trochu menší, než ten předtím na večírku. Chrčel a cenil na démona své tesáky obrovské.
 Dlak pohlédl do náruče komorníka a uviděl spící dívku. Zavrčel a zamířil k nim. Seth se ušklíbl, položil opatrně o něco dál svou paní a připravil se bojovat.
 ,,Přeji si, aby ses tu neobjevil, čokle. Má paní zrovna spí." Lykan si Sethovi ironie nevšímal a místo toho prostě šel na věc.
 Vrhl se na Setha, jež se jeho vražednému útoku vyhnul, a kopl ho do zad. Dlak spadl, hned se však zvedl na nohy a vrhl se tentokrát na spící krásku.
  ,,To ti nemohu dovolit." Seth ho vzal za chlupy a odhodil, jako by nic do hlubokého příkopu.
 ,,Že by to byl konec?" Zamumlal si zklamaně a radši zamířil za svou paní.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář