Lissa přišla ten den později. Poté, co Mason odešel, usnula jsem. Vůbec se mi nechtělo vylézt z postele. Probudilo mě, až když Lissa bouchla dveřmi.

 Následujícího rána jsem se pokoušela nalakovat si nehty na nohou – což s pořádnou kocovinou nebylo nic lehkého – když vtom někdo zaklepal na dveře. Lissa byla pryč, už když jsem se probudila, takže jsem se belhala ke dveřím a snažila se nezničit čerstvě nalakované nehty. Když jsem otevřela, za dveřmi stál zaměstnanec zdejšího komplexu s velikou krabicí, kterou držel v obou rukou.

 Dva kluci, které jsem neznala, se spolu rvali. Vypadali tak na dvacet a vůbec si mě nevšimli. Ten, který do mě vrazil, strčil do toho druhého tak tvrdě, až se jeho soupeř zapotácel a couvl.

 Lidé se zvedali a křičeli, každý chtěl přede všemi sdělit svůj názor. Většina z nich měla za to, že se Taša plete. Povídali, že je blázen. Taky povídali, že kdyby šli Morojové a dhampýři bojovat se Strigoji, obě rasy by vymřely. Někteří dokonce naznačovali, že právě to má Taša celou dobu v plánu – že spolupracuje se Strigoji.

 Bleskurychle jsem vyskočila z postele. Celá ubytovna byla z té zprávy vzhůru nohama. V chodbách postávaly hloučky lidí. Jednotliví členové rodin se vzájemně hledali. Některé rozhovory sestávaly jen z vyděšeného šepotu, zatímco jiné byly tak hlasité, že se jim dalo snadno rozumět. Zastavila jsem pár lidí a snažila se z nich dostat, co se vlastně stalo. Každý povídal něco jiného a někteří vůbec

 Lissa vstala a odešla dřív, než jsem vůbec otevřela oči, což znamenalo, že jsem měla celou koupelnu pro sebe. Tu koupelnu miluju. Je ohromná. Klidně by se do ní vešla i moje obrovská postel. Probrala mě až horká sprcha, kterou jsem si pustila hned na několik různých trysek, což pomohlo mým svalům, namoženým ze včerejška. Když jsem stála před velkým zrcadlem a česala se, zklamaně jsem zaznamenala,

 Výlet na lyže nemohl přijít v příhodnější dobu. Nedokázala jsem vyhnat z hlavy Dimitrije a Tašu, ale při balení věcí jsem mu aspoň nevěnovala sto procent mozkové kapacity, ale jen pětadevadesát.

 Potom jsem Dimitrije nějakou dobu neviděla. Ještě ten den mi poslal zprávu, že bychom naše další dvě hodiny měli zrušit, protože je v plánu co nejdříve odjet z kampusu. Vyučování už mělo beztak skončit, a tak se zdálo jako bezva nápad dát si chvilku pauzu od trénování.