Tunoc jsem vůbec nemohla usnout, dlouho jsem se v posteli jen tak převalovala.

 "potřebuješ něco na sebe?" otázala se Lissa.

 Znovujsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní.

 Znovujsem zapadla do její mysli a viděla a prožívala všechno, co se děje kolem ní.

 Zuřila jsema tak jsem při vyučování s novici bojovaladéle a lépe než kdykoli předtím. Dokonce se mi podařilo vyhrát první zápas – s Shanem Rysem, kterého jsem úplně rozdrtila. Vždycky jsme spolu dobře vycházeli, takže teď vzal svou porážku čestně a zatleskal mému výkonu, stejně jako několik málo dalších studentů.

 Uplynulopár týdnů a já brzy pustila z hlavy celou tuzáležitost s Annou, protože život na Akademii byl dost hektický. Šok z našeho návratu už trochu opadl a my zapadly do normální rutiny. Můj život se točil kolem kostela, obědů s Lissou a jakéhokoli společenského života, jaký jsem si jen dokázala prosadit. Protože jsem neměla skoro žádný volný čas, nebylo zas tak těžké nenamočit se do průšvihu.

 Trápilo mě, že se Lissa s Christianem sešli, ale následujícího dne mi to vnuklo nápad.

 Bývali Strigojové. Regiment strážců je dostihl a zabil. Pokud ty řeči, co se šířily, byly pravdivé, Christian byl oči­tým svědkem té události, když byl ještě malý. A přestože sám nebyl Strigoj, pár lidí si myslelo, že k tomu nemá daleko. Neustále chodil v černém a uznával jen sám sebe.

 Díkybohuse na nás tentokrát neupřela pozornost všech, jen několik lidí procházejících kolem se zastavilo a zíralo na nás.

 Poslat nás na vyučování ihned po tomto rozhovoru mi připadalo mimořádně kruté, jenže přesně to Kirová udělala. Lissu odvedli a já se za ní dívala, šťastná, že mi naše pouto dovolí dál sledovat její emoce.