Během bezvětrné noci se na město Fort Bragg jako armáda, nastěhovala vrstva mlhy. Východ slunce přes ní skoro nebyl vidět a melancholie prosakovala do všech a všeho. Celý páteční školní den měla Luce pocit, že je přitahovaná k loudavému přílivu. Učitelé byli nesoustředění, zamlklí a jejich přednášky se táhly.

Studenti seděli znuděně v lavicích a snažili se

Nebyla až tak blonďatá.

Luce si umyla vlasy v umyvadle a škubla za své krátké vybělené vlny. Vzpomněla si na dvouhodinovou bezpečnostní přednášku ve čtvrtek od Francesci, která jim říkala, proč by Vyhlašovatelé neměli být náhodně chytáni (to skoro vypadalo, jakoby řešila přímo Luce). Pak následovala hodina "normální" biologie a matematiky v hlavní

"Fajn, tak do mě. Co byla až doteď ta nejpodivnější věc na Shoreline?"

Byla středa ráno a ještě nezačala škola. Luce seděla na snídani na slunné terase a pila s Milesem čaj. Měl na sobě žluté skvělé tričko s logem Sunkist, baseballovou čepici stáhnutou dolů do jeho modrých očí, žabky a roztrhané džíny. Luce se inspirovala volným oblékáním na Shoreline

Thwap.

Luce zamrkala a promnula si obličej. Bolel jí nos.

Thwap. Thwap.

Teď jí bolely lícní kosti. Její víčka se otevřela a, téměř okamžitě, se jí tvář zkřivila překvapením. Nad ní se nakláněla podsaditá špinavá blondýna s ponurým úsměvem a zvednutým obočím. Měla ledabyle vyčesané vlasy na temeni hlavy. Na sobě měla kalhoty na jógu

Luce plánovala nechat oči zavřené celých šest hodin meziměstského letu z Georgie až do Kalifornie- do okamžiku, kdy kola letadla dosednou na letiště v San Francisku. Zjistila, že v polospánku je mnohem jednodušší předstírat, že je opět s Danielem.

Připadalo jí to jako celý život, kdy ho naposled viděla, i když to bylo jen pár dní. Od té doby, kdy jí řekl

můj kůň můj pes

co si počnu

až padneš

Kde budu spát

Jak budu jezdit

Co budu lovit

Kam pojedu

bez svého koně

dychtivého a rychlého

Jak poznám

že v houští před námi

je nebezpečí nebo poklad

Když

Kdysi mě varovali, že začátek připomíná konec.

Tentokrát mi ale konec přinesl větší překvapení než v kterémkoliv z předchozích devíti životů. Větší než byl ten skok do výtahové šachty. Očekávala jsem, že nebudu mít žádné vzpomínky, žádné myšlenky. Co je tohle za konec?

Slunce zapadá – barvy jsou všechny narůžovělé a připomínají mi kamarádku...

Drtila mě taková nervozita a napětí, až jsem zavřískla děsem; ovšem ta dusivá hrůza mi nedovolila, aby můj výkřik zazněl hlasitěji než bezdeché kníknutí.

"Promiň!" Jared mě okamžitě objal kolem ramen, aby mě utěšil. "Mrzí mě to, nechtěl jsem tě vylekat."

"Co tady děláš?" vybuchla jsem, pořád ještě bez dechu.

"Sleduju

Tentokrát to byl malý tribunál, ne jako velký soud, který se zabýval trestem smrti pro Kylea. Ian přivedl pouze Jeba, Doktora a Jareda. I bez připomínek věděl, že Jamie se k našemu jednání nesmí ani přiblížit.

Melanie mu bude muset moje pozdravy vyřídit. Nezvládla bych to, ne pokud jde o Jamieho. A kašlala jsem na to, jestli to je ode mě zbabělé. Prostě jsem na

Ian na nás tři shlížel s takovou zuřivostí, až se Sunny roztřásla hrůzou. Bylo to zvláštní – jako by si Ian s Kylem prohodili obličeje, tedy, až na to, že ten Ianův byl pořád dokonalý, bez rozdrceného nosu. Krásný dokonce i ve hněvu.

"Iane?" vyhrkl Kyle nechápavě. "V čem vidíš problém?"

Ian zlověstně procedil přes zaťaté