Včera byl zvláštní den, cítil jsem se jako člověk, ani mě netěšilo se napít krve od té krásné dívky z baru. Jediné co mě potěšilo bylo to že jsem líbal Tallin, tu nevinnou, křehkou dívku, která měla babičku a malý penzion. Daniel

 Večer, jedno období dne které měla Tallin ráda, protože se mohla v klidu dívat na televizi a nebo dívat se na hvězdy nebo si číst zajímavou knihu. Tallin ležela na gauči v obýváku a dívala se na svůj oblíbený seriál, když v tom slyšela jak se otevřely dveře do penzionu. ,,Je

 ,,Ale říkám ti, že jsem se měla najíst doma, nemusíme přece do žádné restaurace," trvala si na svém Tallin, když jeli do jedné restaurace kterou cestou do školy Daniel zahlédl. Tahle dívka je ale číslo, neznám nikoho tak tvrdohlavýho jako je ona, pomyslel si Daniel a

15, 16, 17, 18, 19, 20, počítala Tallin svoje dřepy, když byla v pokoji. Tak to je 20 dřepů, zítra jich udělám 25, pomyslela si Tallin a narovnala si modré tričko. Měla bych jít ty do školy, než přijdu pozdě, řekla si Tallin a vzala si batoh a šla dolu si vzít červenou bundu.