Každý vycházel s Avery na obědě dobře, takže se večer znovu sešli a bavili se. Lissa přemýšlela jaké to bylo, když seděla na první hodině angličtiny. Zůstali dlouho do noci, plížili se venku přez zákaz vycházení. Tahle vzpomínka vykouzlila Lisse na tváři úsměv, přestože nemohla potlačit zívnutí. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem trochu žárlivosti. Věděla jsem, že Avery byla Lissyino

 "Myslela jsem, že ste sen," řekla jsem.

 Reakce byly smíšené mezi členy rodiny. Někteří vykřikly. Někteří byli ohromeni. A některé hlavně Yeva a Viktoria to vzali a držel jejich emoce z jejich tváří, stejně jako by to udělal Dimitri. Že mě naštvaly téměř stejně jako moje slzy;

 Bylo to jako vánoční ráno.

 Ztuhla jsem, každá část ve mě byla vzhůru a ve střehu. Nebylo tu žádné světlo z vesnice, takže mi trvalo několik vteřin rozeznat tmavou místnost. Sydney se krčila ve své vlastní posteli, její tvář byla neobvykle klidná, když spala.

 Zbytek cesty ubíhlal v klidu. Sydney nikdy úplně neztratila nepohodlnost, když byla kolem mě, ale někdy, když jsem se snažila přijít na to co se odehrává v ruské televizi, našla si čas, aby mi vysvětlila, co se děje. Byly tam některé kulturní odlišnosti mezi tím, ve kterých jsme obě vyrůstaly, tak nám přišly obyčejné. Jednou za čas, se jí vytvořil úsměv na rtech, když jsme obě našli něco

 Kdykoliv jindy v mém životě, bych milovala prozkoumávání Moskvy. Sydney naplánovala náš výlet tak, že když dorazíme, budeme mít pár hodin než pojede další vlak do Sibiře. To nám dává trochu času k potloukání se okolo a můžem skočit někam na večeři, ačkoli se chce ujistit, že jsme v bezpečí uvnitř stanice předtím než bude příliš velká tma. I přez mé špatné návyky nebo moje molnijské značky,

 "Počkej-co?" Zvolala jsem.

 Skočil po ní místo mě, byla k němu blíž. Byla jsem

 Někdo mě sledoval.