Upíři odjakživa přitahovali pozornost, fascinovali nespočet generací, které se snažily pr
oniknout pod roušku legend a věřily, nebo aspoň chtěly věřit, že upíři skutečně existují. Pravděpodobně jsou vůbec nejpopulárnějšími mytologickými postavami za posledních tři sta let, za nimiž jsou v závěsu snad jen vlkodlaci a čarodějky. Co je ale na nich tak fascinujícího, že i v moderní době jako je ta naše, stále dokážou vyvolávat silné davové šílenství hraničící s fanatismem? Odpověď se dá promítnout do představ každé mladé nevybouřené generace, která hledá své místo v životě a je na prahu dvou etap, zmítá se mezi nimi a přitom nepatří do žádné z nich, jsou na pokraji společnosti jako nějací vyvrhelci. Právě v pubertě se identifikujeme s takovými vzory, které jsou obrazem nás samých, ztělesňující naše vnitřní pocity. A tak upír, který je navždy zatracen před slunečním světlem, odvržen společností, přitom reprezentující starobylé vědění a kultivovanost, paradoxně vyváženou odvěkou touhou po násilí a krveprolití, je ideálním vzorem, který nás motivuje a udává životní styl. Pro dívky je důležitou entitou tragická osudová láska, kterou by sami jednou chtěly zažít, a tak se rády nechávají unášet představami z příběhů, kdy se přirozený predátor zamiluje do své oběti a překračuje tím všechny hranice, které si jeho druh stanovil pro přežití.
V devadesátých letech s takto jednoduchým, leč velmi účinným konceptem "krásky a zvířete" přišel Joss Whedon, kdy spojil svou emancipovanou Buffy s temným Angelem, který měl být pro ni tím největším nepřítelem. Stejné prvky tou dobou použila i Lauren K. Hamilton, kdy k taktéž silnéAnitě Blake přidala rovnocenného soupeře/partnera v podobě upíra. V devadesátých letech všeobecně bujel kult silné ženské hrdinky, což dokazuje i jiný pár, který stvořilaTanya Huffová, soukromou detektivku Viki dala dohromady s 400 let starým Henrym.
Na rozhraní stojí dvojice Sookie a Bill z True blood, jenž nejsou přímo svými protiklady, ale vzájemně se doplňují. Podobně tomu tak je i u Beth a Micka st. Johna z Moonlightu. 21. století ale opět přeje schématu nevinné bezbranné krásky, která potřebuje svého temného prince, co ji ochrání. S tímto postojem zdárně uspěla Stephanie Meyer se svou Bellou a Edwardem, tak proč nevyužít potencionálního diváckého zájmu a nepřivést na obrazovky další podobný pár, či spíše trojúhelník (později dokonce i provizorní čtyřúhelník). Tah producentů se potvrdil být jako za zcela správný, když oprášili o něco starší knižní sérii, Upíří deníky od L. J. Smithové a dali tak vzniknout dalšímu populárnímu fenoménu.
Stefan: Více než století jsem žil v utajení. Až do teď.
Vím, že je to riskantní. Ale musím ji poznat...
Příběh je situován do malého městečka s příznačným jménem Mystic Falls ve státě Virginie, jenž byl kdysi domovem dvou bratrů Salvatorů, Stefana (Paul Wesley) a Damona (Ian Somerhalder). Oba se zamilovali do stejné upírky Katherine a toužili s ní být navěky, nepočítali ale s rozbouřeným davem vesničanů, kteří chtěli zlo vymýtit ze svého bydliště jednou pro vždy. O jedno století a půl Stefana opět cesta zavede do rodného kraje, kde se seznamuje s mladou Elenou Gilbert (Nina Dobrev), která jakoby z oka vypadla podobizně dávno ztracené lásky Katherine. Je to jen náhodná podoba, nebo se za jejím původem skrývá něco víc? Každopádně svým vzhledem přiláká i Damona, který se tak opět střetává se svým bratrem, s nímž nevychází zrovna nejlépe. Věčná rivalita opět vyplouvá na povrch a všechno jen kvůli obyčejné dívce... a je opravdu tak obyčejná?
Mysteriózní fantasy seriál se může na první pohled jevit jen jako laciná vykrádačka Twilight, ale tím by se Upířím deníkům velmi křivdilo. Nejen, že knižní série vznikla o více než jednu dekádu dříve, ale navíc se upíři "řídí" dle starých zavedených pravidel, postavy jsou mnohem více životnější a netrpí plochým charakterem, a atmosféra je budována velmi intenzivně, takže se nemusíte obávat zdlouhavého melodramatu, řešícího zakázanou lásku, ale poměrně vydařenou hororovou komediální romanci, která je založena především na charakteru Damona Salvatora. Bez něj by seriál nefungoval tak, jak funguje, ale jednoduše by šlo opět o další variaci na téma ,,kráska a zvíře", a to už jsme přeci viděli několikrát...
Stefan: "Víš... Líbil ses mi mnohem víc, když jsi všechny nenáviděl."
Damon: "To pořád dělám. Jenom zbožňuji, jak oni zbožňují mě."
Když odebereme nadpřirozené prvky, tak dostaneme vydestilovaný příběh ze středoškolského prostředí, zabývajícími se tradičními rodinnými a partnerskými problémy. Elena se svým bratrem se musejí vyrovnávat s tragickou smrtí svých rodičů, zároveň však s problematickými vztahy s opačným pohlavím, stejně tak musejí řešit rozpory se svými přáteli. V tomhle ohledu se taky žádná revoluce nekoná. Nesmím taky opominout komplikované vztahové peripetie, které se postupem času tak zamotávají, že by se za scénář nemusela stydět kdejaká telenovela. Tím ale nechci seriál nijak příliš kritizovat, dokud je to zajímavě zpracováno, nemám s tím větší problémy to překousnout.
Co se Upířím deníkům nedá odepřít je to, že se nebojí extrémních kroků a občas to vypadá na pořádnou genocidu městečka, až se divím, že tam vůbec ještě někdo žije. Tím je ale zaručena potřebná dávka napětí, protože si nemůžete být nikdy přesně jisti, co se odehraje příště a kdo to schytá.
Stejně jako u Pravé krve, tak i Upříří deníky jsou knihou inspirováni jen volně a značně se od své předlohy liší - a v obou případech seriálové verze jsou mnohem více propracovanější a zaměřeny i na dospělejší publikum, nežli jen na náctileté divačky.
Pokud máte slabost pro upíří tématiku či obecně pro nadpřirozeno, The Vampire diaries by mohli být tou správnou volbou. Jen se nesmíte nechat odradit úvodními epizodami, které občas balancují na hranici kýče a parodie. Seriál se teprve hledal a po vydařeně ukončené první sérii to vypadá, že se úspěšně našel a díky neutuchajícímu diváckému zájmu o staro-novou "upíří lovestory", má našlápnuto minimálně na další dvě série.
Upíří deníky