Moje-kniha | Knihovna-Vše na jednom místě

Každý krok směrem ke krmítku mě přibližoval k lesu. Cítila jsem křehké listí v podrostu, lenivé pramínky prodírající se pod ledovým příkrovem, léto spící ve skrytu nesčetných holých stromů. Jejich si­luety mi něčím připomněly noční vytí vlků, a to mi připomnělo zlatý les z mých snů, který se teď skrýval

Bez mého vlka to nebyly žádné Vánoce. V tuhle roční dobu býval vždycky se mnou, tichá, nenápadná silueta na okraji lesa. Kolikrát jsem postávala u kuchyňského okna, ruce mi voněly zázvorem, muškátovým oříškem, borovým jehličím a spoustou dalších vánočních vůní, a cítila jsem na sobě jeho upřený pohled. Zadívala

"Podle mě na tom Jack není moc dobře," řekla Olivie. Seděla na se­dadle spolujezdce v mém novém autě, maličké mazdě, která byla cí­tit čistidlem na koberce a osamělostí. I když na sobě měla dva svetry a pletenou čepici, třásla se zimou a ruce držela ovinuté těsně kolem těla. "Kdyby byl

Když jsem poprvé od nehody zvedla telefon, zrovna sněžilo. Lehounké, křehké vločky se snášely kolem černého obdélníku okna jako okvětní lístky. Normálně bych nechala vyzvánění bez odpovědi, ale tohle byl jediný člověk, se kterým jsem se od toho osudného dne pokoušela spojit. "Olivie?"

Sledoval jsem ji, jak jsem to dělal od nepaměti.

Myšlenky