|
13. únor 2012 v 16.26 | rubrika: Mrazení
Když přijela záchranka, seděla jsem stočená na sedadle spolujezdce zachumlaná v haldě kabátů a s rukama na tváři. "Slečno, jste v pořádku?" |
přečteno: 14x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.25 | rubrika: Mrazení
|
přečteno: 16x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.25 | rubrika: Mrazení
Vždycky mě vyvádělo z míry řídit za oblačné noci. Připadalo mi, jako by nízký příkrov mraků halil nejen měsíční světlo, ale zbavoval účinnosti reflektory, vysával z nich světlo hned ve chvíli, kdy prořízlo vzduch. Teď jsem si se Samem vedle sebe připadala, jako bych jela černým tunelem, který se čím dál |
přečteno: 17x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.24 | rubrika: Mrazení
Do předního skla mi bušil déšť se sněhem, a když jsem zabočovala na příjezdovou cestu ke Culpeperovým, světlo reflektorů jako by náhle pohltily borovice. Mohutný dům by nebyl ve tmě skoro vidět, nebýt hrstky rozsvícených oken v přízemí. Zamířila jsem džípem k nim, jako bych vedla loď za světlem majáku, |
přečteno: 15x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.23 | rubrika: Mrazení
|
přečteno: 14x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.23 | rubrika: Mrazení
Na kůži se mi lepil chlad. Do očí se mi jako hlína tlačila tma, hustá a těžká, až jsem musel zamrkat, abych ji setřásl z panenek. Udělal jsem to a zahlédl před sebou matný světlejší obdélník - štěrbiny v rámu dveří. Neměl jsem jeho tvar a velikost s čím srovnat, netušil jsem, jestli je na dosah ruky nebo děsivě |
přečteno: 16x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.22 | rubrika: Mrazení
Sam se ještě nikdy neopozdil. Když jsem vyšla ze třídy, vždycky už čekal s džípem na parkovišti, a tak jsem si nikdy nemusela lámat hlavu, kde se zdržel nebo co mám dělat, než se objeví. Dneska jsem poprvé čekala. Čekala jsem, až všichni studenti nastoupili do autobusů. Čekala jsem, až se i poslední opozdilci rozešli k autům a po jednom po dvou odjeli. Čekala jsem, až ze školy |
přečteno: 15x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.21 | rubrika: Mrazení
Když Grace vystoupila, udělalo se mi ze všeho nanic. Bylo mi nanic z toho, že jsme se pohádali, nanic z pochybností, nanic z chladu, který mi jen taktak dovoluje zůstat v lidské podobě. A nejen nanic. Byl jsem navíc neklidný, vyvedený z míry. Těch otazníků na mě bylo moc: Jack, Isabel, Olivie, Shelby, Beck. Neuměl jsem si představit, že s Grace půjdeme za Beckem. Zesílil jsem |
přečteno: 15x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 16.20 | rubrika: Mrazení
Moji rodiče o ničem nevědí. To byla moje první a nejzásadnější myšlenka ráno poté, co jsme se Samem... strávili noc. Počítám, že je to normální. Počítám, že je normální cítit se trochu provinile. Počítám, že i ta zvláštní závrať je normální. Bylo mi, jako bych si celý život myslela, že jsem ucelený obraz, a teprve Sam mi ukázal, že jsem vlastně skládačka, rozložil mě na kousky a |
přečteno: 12x | přidat komentář
|
|
13. únor 2012 v 15.36 | rubrika: Mrazení
Zní to hloupě, ale jedna z věcí, kterou jsem měl na Grace nejradši, bylo, že nemusela mluvit. Někdy mi stačilo ke spokojenosti, aby moje chvíle ticha nic nerušilo, aby je plnily myšlenky, a ne slova. Tam, kde by se mě jiná dívka možná snažila zatáhnout do hovoru, Grace se jen natáhla po mé dlani, opřela naše |
přečteno: 16x | přidat komentář
|