Když se už Akio probudil, posadil se a podíval na mě jako na nějaký přízrak.

 ,,Hanami?" Prohlédl se a podíval se i na pravou ruku, kde měl mít popáleniny. Místo toho měl čistou novou kůži.

 ,,Co se to stalo?" Zeptal se. Už v lidské podobě jsem se usmála.

 ,,Nevím, jak ti to říci. Umřel jsi a já

Po hodinách cesty jsme si odpočinuli u ovocných stromů.

 Hiroki mě položil ke stromu, kde jsem se unaveně opřela.

 Úlevně si vydechl. Byl dost silný, když mě mohl nést bez přestávky několik hodin.

 Podívala jsem se na poraněnou nohu a uvažovala, proč se mi tohle muselo stát. Akiovi pomohli Ougi a Katashi

Zůstala jsem tedy u pěti mužů. Nežilo se mi špatně, avšak stále mě trápilo nutkání znovu vyrazit dál. 

Všechny jsem poznala a uvědomila si, že lepší a zajímavější lidi jsem snad nikdy nepotkala. 

Akio a Katashi se rádi pošťuchovali a škádlily, Hiroki jim za to však pokaždé vynadal a občas jim dával i tresty, Junguji mi ukázal

Nakonec mě pustily do jejich domu, kde jsme se v jedné místnosti posadily na bambusové podložky. 

Proti mně byli dva noví muži. Jeden z nich musel být ten Hiroki a Junguji. Jeden z nich měl vlasy černé jako noc a ledově modré oči. 

Ten druhý měl tmavé vlasy trochu rozcuchané a tmavě zelené oči. Oba byli podle mého nejstarší

Šla jsem městem, jež se jmenovalo Nagano. Hideaki šel hned vedle mě a držel si co nejlépe odstup od ostatních.

 Rozhlížela jsem se a hledala místo, kde přespat. Bylo odpoledne a já už pomalu dostávala hlad. Hledala jsem nějaký hostinec, kde by mě na noc nechali.

Už jsme ušly dost kilometrů a nohy mě držely snad jen taktak.

 ,,Jsem

Běžela jsem lesem. Temným, děsivým a tichým lesem, kde mě doháněl jen štěkot psů z hradu. Utíkala jsem dál a doufala, že mi bohové důvěřovali.

 Běžela jsem dál a tiskla si při tom k prsům tašku s cenným obsahem. Musela jsem utéct. Sandále mi pleskaly o chodidlo pokaždé, když jsem šlápla a málem mi spadla, když jsem s nohou moc prudce pohnula.

 Byla

Vzbudila jsem se s prapodivným pocitem prázdnoty. Jako kdyby mě někdo v noci ve snu volal, ale nemohla jsem se k němu dostat. Divný pocit, opravdu divný.

 Přetočila jsem se na bok a unaveně vydechla. Znovu jsem se vzbudila dříve, než ostatní. Nic se mi nezdálo, avšak ten pocit stále přetrvával. Možná, že to byl prostě sen.

 Rozrušeně