Když jsem zaslechla hlasy, zpomalila jsem. Nedošla jsem tak blízko k nemocnici, aby to byl Doktor. To se museli vracet ostatní. Přitiskla jsem se k hrbolaté skalní stěně a plížila se co nejtišeji. Po dlouhém běhu jsem dýchala přerývavě a hlučně, proto jsem si zakryla ústa dlaní, abych svoje sípání přidusila.

"Proč v tom pořád pokračujeme?" stěžoval

Senzace, brblala jsem si v duchu. Vážně senzace.

Ian ke mně mířil, aby v mé společnosti poobědval, na obličeji nalepený naučený úsměv. Bude se mě snažit rozveselit.... zase.

Poslední dobou to s tou jízlivostí přeháníš, napomenula mě Melanie.

Zkusím si to pamatovat.

Během posledního týdne se moc neozývala. Ani jedna z nás teď

"Co si myslím o čem?"

"O našem... rozhovoru za dveřmi," upřesnil Ian.

Nevěděla jsem, co si myslím.

Kdovíjakým zázrakem Ian dokázal vidět věci z mé – mimozemšťanské – perspektivy. A navíc věřil, že jsem si vysloužila právo na život.

Ale.... vážně žárlil? Na Jareda?

Věděl, co jsem zač.

Vítězství každého zápasu se dalo snadno uhodnout. Když Jared a Kyle hráli spolu, vždy vyhráli. Když Jared hrál s Ianem, vyhrál zase tento tým. Zdálo by se, že Jared je neporazitelný, dokud jsem neviděla, jak spolu hrají oba bratři.

Ian se v jednom týmu s Kylem necítil dvakrát ve své kůži, aspoň zpočátku, ale po pár minutách hry už spolu tvořili dokonale seřízený

Shromáždění se rázem uvolnilo a v půlkruhu lidí zazněl nadšený šum hlasů.

Podívala jsem se na Jamieho. Tvářil se otráveně. "Jeb se snaží vrátit věci do normálu. Ty poslední dny byly mizerné. Walterův pohřeb..."

Trhla jsem sebou.

Jeb se zazubil na Jareda, který chvíli zatínal zuby, ale pak se na staříka ušklíbl a rychle vyběhl

Zasténala jsem. Hlava mi vířila v závrati, jako bych ji měla oddělenou od těla. Žaludek se mi bouřil nevolností.

"Konečně," broukl kdosi s úlevou. Ian, samozřejmě. "Máš hlad?"

Při představě jídla jsem se podvědomě začala dávit.

"Ach. Nevadí. A znovu promiň. Museli jsme. Když jsme tě vzali ven, všichni začali paranoidně

Jared se vrhl kupředu a hlučným plesknutím udeřil Kylea pěstí přímo do obličeje.

Kyleovi zasvítilo v očích bělmo, ústa se ochable rozzívla.

Na pár vteřin zavládlo v jeskyni ticho.

"Echm," prohodil Doktor vlídně, "ale z lékařského hlediska to jeho stav asi příliš nevylepšilo –"

"Zato já se cítím

Další šplouchnutí. Z tíhy Kyleova těla mi doslova pukaly paže.

"Wando? Wando?"

"Pomoz mi! Kyle!! Podlaha!! Pomoc!"

Obličejem jsem se tiskla ke skále a očima visela na vchodu do jeskyně. Tajila jsem dech. Paže mi bolestí umdlévaly.

"Wando? Kde jsi?"

Do jeskyně skokem vběhl Ian s puškou

Jeskyně ztichly. Slunce ještě nevyšlo. Zrcadla ve velkém sále zešedla blížícím se úsvitem.

Pár kousků mého rezervního oblečení bylo pořád ještě v ložnici, o kterou se dělil Jared s Jamiem. Vklouzla jsem, ráda, že vím, kde Jared zrovna je.

Jamie tvrdě spal, schoulený do klubíčka na horním konci matrace. Obvykle v takové poloze nespal, ale tentokrát

Zkameněla jsem a ohlédla se přes rameno, zda za mnou někdo nestojí.

"Gladys byla jeho manželka," zašeptal Jamie skoro neslyšně. "Ale neunikla."

"Gladys," oslovil mě Walter, který nevnímal mou reakci. "Věřila bys, že vyváznu a pak dostanu rakovinu? To je ironie, co? V životě jsem nebyl nemocný..." Hlas mu zeslábl,