Jeb mi razil cestu, odstrkoval lidi hlavní pušky, jako by byli ovce a jeho puška ovčákova hůl.

"Tak dost!" okřikl výhrůžně všechny, kdo si stěžovali. "Dostanete příležitost vyřídit si to s ním později. Všichni z nás. Ale nejdřív vyřešíme tuhle věc, jasné? Tak mě nechte projít."

Koutkem oka jsem zaregistrovala, jak se Sharon s

"Elizabeth?" vyptávala jsem se. "Anne? Karen? Jak se jmenuješ? No tak. Já vím, že si svoje jméno pamatuješ."

Léčitelčino tělo leželo ochable na lůžku. Uběhla dlouhá doba; netušila jsem, jak dlouhá. Hodiny a hodiny. Ještě jsem nespala ani chvilku, třebaže slunce vyšplhalo vysoko na oblohu. Doktor vylezl ven na kamenitý svah a odtáhl dehtové

Hostitelčino tělo se jmenovalo Lacey; znělo to křehce, něžně, žensky. Lacey. Podle mého soudu bylo stejně nepatřičné jako její drobná postava. Jako když pitbula pojmenujete Vločka.

Lacey byla stejně hlučná jako Hledačka – a stejná kverulantka.

"Musíte mi prominout, že jenom mluvím a jsem k nezastavení," prohlásila, aniž by nám nabídla

Kořist jsme do jeskyně dopravili jižním vchodem, i když to znamenalo, že džíp musíme odvézt do úkrytu ještě před rozedněním. Hlavním vchodem jsem nechtěla bedny stěhovat především z toho důvodu, že Hledačka by určitě zaslechla nějaký rozruch. Nebyla jsem si jistá, jestli tuší, co mám v plánu, ale nechtěla jsem jí poskytnout sebemenší záminku k tomu, aby zabila hostitele

Jareda a Jamieho jsem našla v naší ložnici, jak na mě ustaraně čekají. Jared zřejmě mluvil s Jebem.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Jared, zatímco Jamie vyskočil a objal mě kolem pasu.

Netušila jsem, jak na tu otázku vlastně odpovědět. "Jarede, potřebuju tvou pomoc."

Jared se zvedl dřív, než jsem větu stačila dokončit.

Zatímco jsme s Mel sváděly boj, Hledačka mi zkoumavě hleděla do obličeje.

Ne, Wando, ne!

Neplácej hlouposti, Mel. Zrovna ty a nikdo jiný si dokáže uvědomit dosah toho rozhodnutí. Copak ty sama nechceš právě to?

Ale třebaže jsem se snažila zdůraznit především ten šťastný konec, stejně na mě dolehla hrůza mé volby. Měla jsem zemřít právě proto,

To já zabila Wese.

Moje ruce, poškrábané a plné modřin a pokryté rudým prachem po té zběsilé vykládce věcí, klidně mohly být rovnou zmáčené červenou lidskou krví.

Wes byl po smrti a mohla jsem za to já stejně jistě, jako kdybych osobně stiskla spoušť.

Po složení nákladu všichni obyvatelé jeskyně, s výjimkou pěti osob, seděli v kuchyni,

Rudomodrá světla blikala v rytmu sirény.

Než na planetu přišly duše, tahle světla a zvuk měly pouze jediný význam – přítomnost policie, strážců pořádku, trestajících jeho narušitele.

I v současnosti tyhle signály znamenaly jen jedno; význam byl dokonce podobný. Pořád strážci pořádku, kteří trestali přestupky.

Hledači.

Ovšem

"Tohle je moc snadné. Už to není žádná legrace," postěžoval si Kyle.

"Sám jsi chtěl jít s námi," připomněl mu Ian.

Kyle a Ian seděli v nákladní části velké dodávky, v prostoru bez oken, a třídili trvanlivé potraviny a toaletní potřeby, které jsem právě donesla z obchodu. Bylo poledne a slunce sálalo na město Wichita. Nebylo tu takové

Jamie se zkusil posadit.

"Pomalu, chlapče. Jak ti je?" Ian přidržel Jamieho na matraci.

"Cítím se... super. Proč je vás tu tolik? Vůbec si nepamatuju..."

"Byl jsi vážně nemocný. Nehýbej se, ať tě můžeme dát do pořádku."

"Dáš mi napít?"

"Jistě. Tady máš, hochu."

Doktor