|
21. únor 2012 v 19.58 | rubrika: Never More
|
přečteno: 48x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.27 | rubrika: Never More
|
přečteno: 36x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.26 | rubrika: Never More
|
přečteno: 16x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.25 | rubrika: Never More
|
přečteno: 17x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.24 | rubrika: Never More
Ráno jsem se vzbudila vážně pozdě, bylo skoro jedenáct, když jsem vycházela z koupelny. Na sobě jsem měla jenom pyžamo a župan, ale převlíkat se mi nechtělo. Sešla jsem po schodech dolů a zamířila do kuchyně. Otevřela jsem ledničku, ale žádného poživatelného jídla se nedočkala. Byla tam pouze krev a nějaké víno. Otočila jsem se ke stolu, kde byla miska s ovocem. |
přečteno: 12x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.23 | rubrika: Never More
Damon s Leou ke mně rychle přiběhli. Pravděpodobně se báli Stefanovy reakce. "Máš ochranářské pudy?" zeptala jsem se pobaveně Damona.
"Ne, ale kdyby se do tebe Stefan pustil, můj perský koberec by hodně utrpěl!"
"Kdo je to?" zavrčel naštvaně Stefan.
"Naše |
přečteno: 16x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.22 | rubrika: Never More
Rychlým krokem jsme vyšly z baru, ale než jsme stihly nastoupit do auta, Damon nám zatarasil cestu. Věděly jsme, že to udělá, a přesně o to nám šlo. Nemůžeme mluvit o takových věcech v přeplněném baru. "Nedopila jsi svoje Frappé," zavrčel Damon. "A dlužíš mi whisky!"
"Doufám, že tě to nezruinovalo," |
přečteno: 15x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.20 | rubrika: Never More
Seděla jsem na gauči u Ley v obýváku a v ruce svírala skleničku vanilkového Frappé. Lea stála s překříženýma rukama opřená o futra dveří a upřeně mě pozorovala. Asi ještě pořád nemůže uvěřit tomu, že jsem se vrátila. "Nějaké otázky?" zeptala jsem se, když už se ticho nedalo vydržet. Ani jsem ji nenechala odpověď. "Žádné? Paráda, tak přejděme k věci."
"Vlastně, |
přečteno: 18x | přidat komentář
|
|
21. únor 2012 v 18.19 | rubrika: Never More
Byla už tma a já nebyla ani zdaleka u svého cíle. Běhat jsem zvyklá, musím být – kdybych nebyla, nepřežila bych. I přes to jsem unavená, dopředu postupuju snad jen silou vůle. Zastavit ale nemůžu, není čas, musím ji najít. Jen ona mi může dát odpovědi, které tak nutně potřebuju. Postupuju stále lesem a snažím se odrazit větve, které se mi mermomocí pokouší |
přečteno: 27x | přidat komentář
|