|
2. únor 2012 v 14.45 | rubrika: upíří deníky 6.
"Vyhráli jsme bitvu, ale válku ne," prohlásila Elena smutně. Měla dojem, že to bylo druhý den po boji s dvojčaty kitsune. Ale nebyla si už jistá ničím, jen tím, že je naživu, že Stefan je pryč a že Damon se zase vrátil ke svému starému já. "Možná proto, že tu nebyl můj převzácný bratříček," ozval se, jako by to chtěl potvrdit. Jeli spolu ve |
přečteno: 24x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.47 | rubrika: upíří deníky 6.
Bonnie věděla, že umře. Měla o tomhle všem zřetelnou předtuchu těsně předtím, než tyhle věci - ty stromy, co se hýbou jako lidé, příšernými tvářemi a tlustýma sukovitýma rukama - obklopily malý hlouček lidí ve Starém lese. Slyšela vytí černých psů, otočila se a letmo zahlédla jednoho, jak mizí před světlem její baterky. Psi měli v Bonniině rodině dlouhou tradici: když vyl pes, měla |
přečteno: 28x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.46 | rubrika: upíří deníky 6.
Během toho pádu jí to všechno proletělo myslí. Jak poprvé uviděla Stefana... tenkrát byla úplně jiný člověk. Ledově chladná navenek, ale divoká uvnitř - nebo to bylo naopak? Stále ještě otupělá po smrti svých rodičů, i když už uplynula dlouhá doba. Unavená světem a vším, co se dalo dělat s chlapci... Princezna v ledové věži... s vášní jen po dobývání, po moci... dokud nespatřila |
přečteno: 29x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.45 | rubrika: upíří deníky 6.
Elena čekala na svém stromě. Ve skutečnosti to bylo dost podobné těm šesti měsícům, které strávila v duchovním světě, kdy většinu času pozorovala činnost lidí, čekala a zase pozorovala. Ty měsíce jí naučili trpělivé bdělosti, která by ohromila každého, kdo znával starou ohnivou Elenu.
Samozřejmě, že ta stará ohnivá Elena v ní stále ještě byla také a občas se vzbouřila. |
přečteno: 32x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.44 | rubrika: upíří deníky 6.
Vězení. Špinavé rohože na podlaze a mříže mezi ní a spícím Stefanem. Mezi ní a Stefanem!
Byl to skutečně on. Elena nevěděla, zda ho pozná. Nepochybně tady dokážou měnit a pokřivit vaše vnímání. Přesto právě teď, možná proto, že nikdo nečekal, že se v žaláři objeví, nebyl nikdo připravený s úskoky, které by ji přiměly pochybovat o svých smyslech.
Byl to Stefan. |
přečteno: 35x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.43 | rubrika: upíří deníky 6.
Elena kdysi spadla z balkonu a Stefan vyskočil a chytil ji, než stihla dopadnout na zem. Pro člověka pád z takové výšky znamenal jistou smrt. Upír plně ovládající své reflexy by se prostě otočil ve vzduchu jako kočka a zlehka by přistál na nohou. Ale v Damonově situaci... Podle zvuku se pokusil otočit, ale dosáhl jenom toho, že přistál na boku a polámal si kosti. To si Elena domyslela |
přečteno: 38x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.42 | rubrika: upíří deníky 6.
Damon tam prostě seděl. Pak si olízl ret a nic neříkal, nic nedělal. "Ty sketo!"
"Ano."
"Chceš říct, že Stefan ode mě ve skutečnosti vůbec neodešel?"
"Ano. Chci říct - je to tak."
"Kdo tedy napsal ten vzkaz v mém deníku?"
Damon neříkal nic, jenom odvrátil pohled.
"Ach, |
přečteno: 27x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.41 | rubrika: upíří deníky 6.
"Kdo to je?" zeptal se hlas z lesní temnoty. "Kdo je tam?" Bonnie byla málokdy někomu tolik vděčná jako dneska Mattovi, že ji drží. Potřebovala osobní kontakt. Kdyby se tak mola zakutat dost hluboko, byla by určitě v bezpečí. Jen stěží se udržela, aby nevykřikla, když slábnoucí světlo baterky osvětlilo neskutečnou scénu.
"Isobel!"
Ano, |
přečteno: 30x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.40 | rubrika: upíří deníky 6.
Dopřej nám alespoň tu důstojnost vyjít z tvojí pasti po vlastních nohou - nebo bych měl říct s použitím tvého vlastního klíče? vyslal Damon myšlenku k Šiničimu. Eleně řekl: "Ano, hledali jsme toho, jak - se - jmenuje. Ale měla jsi ošklivý pád. Přál bych si - chci se tě zeptat - jestli bys zůstala tady a zotavovala se, zatímco já se po něm podívám." "Myslíš, že bys |
přečteno: 25x | přidat komentář
|
|
10. prosinec 2011 v 01.39 | rubrika: upíří deníky 6.
Matt nakonec stopy vzdal. Pokud mohl říct, něco přimělo Elenu úplně minout dům Dunstanových i stodolu a kulhat dál a dál, až se dostala do rozmačkaného a roztrhaného chumlu tenkých plazivých úponků. Ochable visely Mattovi z dlaně a až zneklidňujícím způsobem mu připomínaly pocit šátrajících tykadel brouků kolem krku. A od toho místa dál už nebylo jediné známky lidského pohybu. Jako |
přečteno: 32x | přidat komentář
|