" Katherine!" řekl pohrdavě. Chytil mě za krk a silně mě přitiskl ke zdi. Byla jsem v šoku, nevěděla co dělat a už vůbec ne proč na mě Damon útočí, nebo co tu vůbec dělám já. Damon chvíli pozoroval můj vyděšený výraz a krev kterou jsem měla úplně všude. Pak se zarazil a pustil mě.

 Nevěděla jsem kam jedu, ale doufala jsem, že mě Damon nebude sledovat. Už jsem toho měla vážně dost. Je to přece můj život. Vždy se každý rozhoduje za mě, tak aspoň jednou to chci udělat sama. Jak jsem tak přemýšlela, úplně jsem zapomněla na to, že jedu v autě a přestala sledovat cestu. Najednou auto dostalo smyk. Nedokázala jsem tomu zabránit a řítila se přímo do stromu. Nemohla jsem točit

 " Je mi jedno jestli tobě připadá, že by mi bylo líp bez tebe. Tohle bych si měla rozhodnout sama. Takže mi neříkej, že to děláš kvůli mně. Víš čím vším jsem si už prošla?! Už tě nechci ztratit znovu. To by bylo mnohem horší než se nechat zabít. A navíc..." řekla jsem. " ...existuje způsob jak tomu zabránit." Když jsem to dořekla, Damon se na mě podíval. Vím, že jsem mu

 " Je mi jedno jestli tobě připadá, že by mi bylo líp bez tebe. Tohle bych si měla rozhodnout sama. Takže mi neříkej, že to děláš kvůli mně. Víš čím vším jsem si už prošla?! Už tě nechci ztratit znovu. To by bylo mnohem horší než se nechat zabít. A navíc..." řekla jsem. " ...existuje způsob jak tomu zabránit." Když jsem to dořekla, Damon se na mě podíval. Vím, že jsem mu

 Klekla jsem si k němu a začala jsem s ním třást. "Damone? Damone! No tak..." Ale nic. Pak mě napadlo, že vytáhnu ten kůl. Chytila jsem ho oběma rukama a zatáhla. Byl zaražený docela hluboko, takže mi to dalo dost zabrat, ale vytáhla jsem ho. "Damone?" zavolala jsem ještě jednou. Teď už prosebně. Najednou se Damon nadechl.

 " Damone!" zavolala jsem. Damon se zastavil a udiveně se na mě podíval. Vrhla jsem se mu kolem krku a políbila ho. Nejprve něžně a pak tvrdě a hladově. Jeho rty se vpalovaly do mých. Tiskla jsem se k němu těsněji a těsněji a bylo mi úplně jedno, že se na mě spoustu lidí nevěřícně dívá. Dokonce mi bylo jedno i to, že se na mě nejspíš dívá i Stefan. V tu chvíli jsem vnímala jedině Damona a cítila se po dlouhé době naprosto šťastná.

 " Stefane? Chci ti něco říct." Začala jsem. A Stefan napjatě čekal.

 Když jsem se zastavila, všimla jsem si, že jsem zraněná. Měla jsem celou nohu od krve. Chytla jsem si na hlavu a ucítila další krev. Pak jsem se podívala na břicho a uviděla obrovský střep. Divila jsem se, že ještě dýchám. Pak se mi, ale najedou začala točit hlava. Pomalu se mi všechno rozmazávalo. Přála jsem si jen jedno. Slyšet Damonův hlas.

 " Už je ti lépe Eleno? Včera si toho dost vypila a...." Z toho večera jsem si pamatovala jen kousky. Ale zarazilo mě to "a" "Co a...?" Ptala jsem se. " Nóó.." Bylo vidět, že se jí do toho moc nechtělo. "Caroline!" " No dobře, dobře...Když jsem tě včera odvezla domů pořád si říkala...."

 " Damone co tu ještě děláš?" ptal se Stefan.