" Damone stůj!." " Proč Eleno, proč? Copak tě zajímám? I kdybych zmizel navždy bude to všem úplně jedno." " Co? ale,..."
" Eleno!" zakřičel Damon.
" Můžu ti to dokázat." řekl a s odhodláním mě políbil. Nejdřív jsem se bránila, ale nakonec jsem se poddala a přitiskla se k němu, ovanula mu ruce kolem
" Já, já nemůžu." měla jsem slzy na krajíčku a on se ke mně pořád přibližoval. Bylo vidět, že mě chce políbit. Ale to jsem nemohla dovolit. Stefan. Jedině Stefan je správná odpověď. Ale chci aby to tak bylo...?
" A proč by to Elena dělala?" řekl sarkasticky. "Protože tě miluje." takovou odpověď nikdo nečekal. Damon se na mě podíval. A já nevěděla jak se mám tvářit a ani to jestli to náhodou není pravda.
Damon vystoupil z auta. A jakmile bouchl dveřmi. Objevil se Stefan v hale a čekal na vysvětlení. Damon se zastavil a podíval se na Stefana. Kterému už začínala pomalu docházet trpělivost. Damon se jen ušklíbl a řekl: " Ztratil jsem ti Elenu."
Rozběhla jsem se ke dveřím, ale byli zamčené a ty druhé dveře taky. Na oknech byli mříže a jiný východ už tu nebyl. Tak jsem si šla sednout zpátky na sedačku a čekala na to, co se bude dít.
" No tak Eleno, nastup si. Buď půjdeš dobrovolně nebo si pro tebe dojdu." dořekl a usmál se na mě. No aby si Damon pro mě přišel jsem fakt nechtěla. A on by byl schopnej to udělat. Tak jsem neochotně nastoupila do auta.
Seděla jsem v kuchyni a čekala na Caroline. Měli jsme jet spolu vybrat šaty na ples a ona měla jako vždy zpoždění. Abych si trochu zkrátila čas, vzala jsem si deník a