Zasténala jsem. Hlava mi vířila v závrati, jako bych ji měla oddělenou od těla. Žaludek se mi bouřil nevolností.

"Konečně," broukl kdosi s úlevou. Ian, samozřejmě. "Máš hlad?"

Při představě jídla jsem se podvědomě začala dávit.

"Ach. Nevadí. A znovu promiň. Museli jsme. Když jsme tě vzali ven, všichni začali paranoidně

Jared se vrhl kupředu a hlučným plesknutím udeřil Kylea pěstí přímo do obličeje.

Kyleovi zasvítilo v očích bělmo, ústa se ochable rozzívla.

Na pár vteřin zavládlo v jeskyni ticho.

"Echm," prohodil Doktor vlídně, "ale z lékařského hlediska to jeho stav asi příliš nevylepšilo –"

"Zato já se cítím

Další šplouchnutí. Z tíhy Kyleova těla mi doslova pukaly paže.

"Wando? Wando?"

"Pomoz mi! Kyle!! Podlaha!! Pomoc!"

Obličejem jsem se tiskla ke skále a očima visela na vchodu do jeskyně. Tajila jsem dech. Paže mi bolestí umdlévaly.

"Wando? Kde jsi?"

Do jeskyně skokem vběhl Ian s puškou

Jeskyně ztichly. Slunce ještě nevyšlo. Zrcadla ve velkém sále zešedla blížícím se úsvitem.

Pár kousků mého rezervního oblečení bylo pořád ještě v ložnici, o kterou se dělil Jared s Jamiem. Vklouzla jsem, ráda, že vím, kde Jared zrovna je.

Jamie tvrdě spal, schoulený do klubíčka na horním konci matrace. Obvykle v takové poloze nespal, ale tentokrát

Zkameněla jsem a ohlédla se přes rameno, zda za mnou někdo nestojí.

"Gladys byla jeho manželka," zašeptal Jamie skoro neslyšně. "Ale neunikla."

"Gladys," oslovil mě Walter, který nevnímal mou reakci. "Věřila bys, že vyváznu a pak dostanu rakovinu? To je ironie, co? V životě jsem nebyl nemocný..." Hlas mu zeslábl,

"Mel?" zeptal se znovu a z tónu mu čišela naděje, i když se ji snažil zamaskovat.

V doznívajícím šoku se mi dech zadrhl dalším vzlykem.

"Ty přece víš, že to bylo pro tebe, Mel. Ty to víš. Ne pro – to. Ty víš, že to jsem nelíbal."

Unikl mi další, hlasitější vzlyk, sten. Proč nemůžu přestat? Zkusila jsem zatajit dech.

"Pokud

Možná jsem měla utéct zpátky, odkud jsme přišli. Nikdo mě nenutil zůstat a poslechnout Jaredův hlas, i když studený a vzteklý. Když jsem obcházela roh směrem k modrému světlu, Melanie byla ještě dychtivější než já. Zaváhala jsem.

Ian stál jenom pár kroků přede mnou, ve střehu pro případ, že by Jared proti mně zaútočil.

Jared seděl na zemi, na jedné

V té absolutní tmě jsem se probudila dezorientovaná. Během posledních měsíců jsem si zvykla, že příchod rána mi ohlašuje slunce. Nejdřív jsem myslela, že je pořád noc, ale pak mi bolest v zádech a pálení na odřené tváři připomněly, kde ve skutečnosti jsem.

Vedle sebe jsem slyšela tichý, pravidelný dech. Nepolekal mě, protože to byl ten nejdůvěrněji známý zvuk

Poslepu jsem se doplížila do své původní vězeňské kobky.

Uběhly už dlouhé týdny od chvíle, kdy jsem vkročila do právě téhle chodby. Naposledy jsem tu byla toho rána, kdy Jared odešel na výpravu a Jeb mě osvobodil. Usoudila jsem, že dokud jsem naživu, tak teď po Jaredově návratu je moje místo tady.

Tentokrát mě tu nevítalo žádné kalné světlo,

Výslovně jsem s tím sice nesouhlasila, ale nakonec se ze mě stala učitelka podle Jebových představ.

Moje "vyučování" probíhalo velmi neoficiálně. Každý večer jsem po večeři odpovídala na otázky. Zjistila jsem, že pokud jsem ochotná dělat to takhle, Ian a Doktor a Jeb mě přes den nechají na pokoji, takže jsem se mohla lépe věnovat svým povinnostem. Rokovali