Knihovna-Vše na jednom místě

Londýn, člověk by si myslel, že není tajemnějšího místa. Špinavé a skrývající různé drogové organizace na míle daleko. Obchody

Sklonila jsem hlavu, když toto řekl.

,,Jsem," řekla jsem tiše, jako kdybych snad nebyla ráda za to. Ještě jsem spíše byla teprve ve vývinu, ale jistě brzy jsem se měla stát tím, za koho jsem se považovala.

,,Vidím v tvém srdci boj s touto pravdou. Prožila jsi toho mnoho a vidím, že toho i prožiješ ještě více."

Uplynul nějaký čas, co jsem žila v domě Kamlyna Daichiho. Ale i tak jsem nezapomněla na své přátele a na vše, co jsem znala. Také jsem nezapomněla na skutečnost, že jsem nebyla člověkem. Proto asi také na mě neúčinkovala Kamlynova krása jako na jiné.

Nežilo se mi špatně, ale musela jsem zůstávat v domě a Daichi občas nebyl k nalezení. Byl to záhadný člověk

Tiše novým světem jsem šla.

Možná jsem si přála toho více vidět.

Kroky se staly písní

Šla jsem tím světem novým.

Nedokázala jsem vůbec usnout. Vyšla jsem tedy z pokoje a podívala se na noční oblohu. Jen nedaleko v dalším pokoji spal Isam.

Nemohla jsem se udržet a musela se prostě usmát. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit - našel mě.

Necítila jsem k němu nic víc, než přátelství, ale tenhle přítel mi byl i bratrem, kterého jsem nikdy neměla a rodinou, jež mě

Nelži duši své.

Tichá mračna snesou se sem

A pravda tichá vyjde sama ven.

Nelži o pravdě pravdivé.

Promnula jsem si oči a dotkla se hrudi. Neměla jsem svá ňadra nijak vyvinutá, a tak, když jsem měla volné oblečení, nikdo nepoznal, že jsem byla ženou.

I když... přesto jsem si nepřipadala ani jako muž, ani jako žena.

Zavrtěla jsem hlavou a řekla si,

,,Kenjiro Kano." Muž ve stejném věku jako já s vlasy černobílými a oči zlatými se pro sebe ušklíbl nad mým překvapením.

,,Jsem rád, že mé jméno znáš," opáčil hlubokým mužským hlasem. Nečekala jsem ho tu. Dost mě překvapilo, že neztratil již dříve mou stopu.

,,Proč by také ne, když od tebe čekám svou smrt."

Šeptám, šeptám slova svá

Možná mi uvěříš, ale jsem jistě krásná.

Letěla jsem nebem tvým

A čekala, až mi odpovíš na hádanku mou.

Noc dál pokračovala. Seděla jsem s trpělivostí napsanou čitelně na tváři a čekala. Sama jsem netušila na co vlastně.

Hiroki už dlouho spal a já měla šanci se dívat na jeho spící tvář.

Když jsem si znovu přehrála všechny naše rozhovory, naše činy, jež ovlivnily toho druhého nebo ho překvapily, připadalo mi stále,

Moje-kniha | Knihovna-Vše na jednom místě